Už ze singlů, které Suki Waterhouse předem představila, bylo zřejmé, že se nechala unést několika žánry. Celkem osmnáct položek obsahující desku otevírá písnička "Gateaway Drug". Bohužel se v ní ale Sukiiny vokály tak trochu ztrácejí. Vzhledem k názvu by se však dalo pochopit, pokud by se jednalo o tvůrčí záměr.

Vzteklá "Supersad" podává důkaz, že zpěvačce sluší hudba rockovějšího rázu. Její jemný vokál totiž s hlasitými kytarami ladí na jedničku. "Memoir of a Sparklemuffin" disponuje dynamickou energií, přičemž většina skladeb se vejde pod hranici tří minut. Na druhou stranu spousta songů působí odlehčeným dojmem. "Faded" však tento nedostatek rychle napraví. Akusticky laděná záležitost s mdlými smyčci a nádherným refrénem zaujme svou sladkostí a zamilovaností.

Velmi uvolněně vyznívá i "My Fun": autorka se v ní nechává unášet na vlně skutečně zábavné hudební krajiny evokující nespoutanost dospívání. Zdá se, že do alba vnesla veškeré své emoce. A když dokáže zkrotit svou rozdováděnost, zvládne na moment i zpomalit, jako je tomu u "To Get You". Jedná se o nejdelší písničku z tracklistu a protagonistka v ní trochu připomíná ztracenou dceru Courtney Love ze slavných Hole. Jak by to asi dopadlo, kdyby se nahrávka nesla po celou dobu na téže riot girl band vlně? Pravděpodobně by to už nebyla ta Suki Waterhouse, která si ráda pohrává nejen se slovy, ale i melodiemi.

Ale kdo ví, třeba se interpretka u příští studiovky přikloní k větší celistvosti. Konejšivá "Lullaby" znamená spíše další odbočku v pestré směsici hudebních krajin, kterou Memoir nabízí.

Suki zkrátka nezůstává dlouho v klidu. Najdete tady ode všeho něco. Trocha electropopu, folku i rocku. Není to ale moc? Zatímco "Think Twice" v úvodu lehce evokuje "Fireside" od Arctic Monkeys, nejeden posluchač by si mohl říct, že dílo už vlastně trochu nudí. V závěru se ještě dočkáme "To Love", která dává vzpomenout na slavné Scorpions.

Písničky se nemohou pochlubit příliš dlouhou stopáží - někdy dokonce posluchače napadne, že by se několik z nich dalo sloučit do jedné. A nebo raději schovat do šuplíku, nechat odležet a použít třeba zase někdy... jindy. Modelka, herečka a cokoliv sice v několika módních plátcích přiznala, že se jí stýská po mládí, a tak dává její roztržitost smysl. Album chvílemi působí jako playlist pro současné třicátníky, chvílemi se zase zdá, jako kdyby se zpěvačka chtěla přiblížit Laně Del Rey, ale bohužel jí chybí drzost.

Nechme se překvapit, zda Suki Waterhouse příště nabídne vyzrálejší počin. Protože právě tuto vlastnost - a také jakékoliv chvilky hloubavé filozofie - její druhá studiovka postrádá.