Německá scéna, to nejsou jen Rammstein a Kraftwerk. Častí návštěvníci tamních hudebních přehlídek by z paměti vylovili ještě taháky v podobě Die Toten Hosen, Die Ärzte, Die Fantastischen Vier nebo Kraftklub, kdo ale němčinou nevládne, pro toho zůstanou tato a další jména i po zhlédnutí jejich celých setů prostě jen nepochopitelnými lokálními bizáry.

Existují ale i kapely, které sice v Německu, Rakousku a Švýcarsku vyprodávají stadiony, zpívají však anglicky, a tak si občas cestičku najdou do uší třeba i českých posluchačů. Mezi nimi jako maják kvalitní muziky ční úderní Beatsteaks. Ti k nám jezdí už skoro dvacet let, mnohokrát hráli třeba i na Rock for People, kam by se s vysokou pravděpodobností mohli v příštím roce po sedmi letech vrátit, tou dobou totiž vystoupí na téměř souběžně se konajících festivalech Rock am Ring / Rock im Park. Navíc hradecký areál velice dobře znají, ostatně poprvé v něm hráli už v roce 2007.

Formace z Berlína se na scénu vrací po dlouhé pauze, poslední album "Yours" jí vyšlo v roce 2017 a teprve letos doputoval k fanouškům poměrně sympatický nástupce "Please". Ten sice, snad až na nesinglový kousek "Against All Logic", nenabízí žádné zásadní skladby, což pražský, z června na září přesunutý koncert potvrdil, umožňuje však kapele vydat se na další, v tuto chvíli až na Mnichov vyprodané podzimní (skoro)stadionové turné. A právě v něm Praha i tentokrát zaujala specifickou roli, neboť se jednalo o vůbec první zastávku, která se jako jediná odehrávala v násobně menších prostorách. Naše hlavní město totiž pro soubor už dlouho funguje jako ideální místo pro veřejnou generálku. A co si budeme nalhávat, bylo to na výsledku poznat.

Navzdory dlouholetým a opakovaným výjezdům do Česka byste našince v klubu spočítali možná i na prstech končetin. Jinak se prostor zcela zaplnil německy mluvícími fanoušky s knírky, tričky z tamních festivalů a pro Němce tak typicky neřízenou chutí pořádně zapařit. Řada z nich si mohla partu střídající garážový rock, pop, punk i alternativu užít už v létě na festivalech, kde několik nových skladeb zaznělo rovněž.

Beatsteaks hrající už od roku 1995 však mají natolik výsadní postavení, že pro spoustu jejich nejvěrnějších příznivců dává smysl vydat se i do Prahy a mít tak exkluzivní možnost stát se součástí premiérového večera nového turné. Frontman Arnim Teutoburg-Weiß se proto tentokrát ani nerozpakoval mluvit v angličtině a bohužel rovnou ze startu zůstal u své mateřštiny. Navykládal toho během hodiny a tři čtvrtě spoustu, ze všudypřítomných úsměvů a záchvatů smíchu jeho spoluhráčů šlo alespoň poznat, že chemie mezi nimi funguje.

Ta generálka obsahovala mnoho viditelných i slyšitelných přešlapů. Párkrát se spustily projekce, aby se po pár vteřinách zase vypnuly, Arnim zápasil se samplerem, z nějž se mu dlouho nedařilo vybrat podkres pro hit "Automatic" a zaseknutí a opětovné rozehrání si vysloužil i relativně nový singl "Gentleman Of The Year", do nějž se muzikanti trochu zamotali. Jenže na tom vůbec nezáleží. Stejně jako na tom, že dlouhé roky platí, že natočit pořádný, vizuálně atraktivní videoklip, se pro stárnoucí harcovníky stalo takřka nesplnitelným úkolem.

Pro ně je a nadále zůstává podstatné, že i přes šednoucí vlasy nadále fungují především jako fantastická živá kapela. Šlapalo to už od úvodní "Jane Became Insane" z jejich nejlepší desky ".limbo messiah" a hned ve druhé skladbě "Summer" už se nad lidmi objevil první crowdsurfer. Dav fanoušků se neskutečně rozjel, a ačkoliv ho zpěvák stále vybízel k akci, nemusel by to dělat. Všichni dokonale věděli, kdy mají sborově zpívat, skandovat jméno formace nebo třeba jen tleskat s rukama nad hlavou.

Frontman si přitom stejně jako zbytek uskupení vystoupení neskutečně užíval. Tancoval, hecoval, bubnoval, běhal a skákal po pódiu jako smyslů zbavený, přitom na rozdíl od všech ostatních popíjel nealko a v nestřežených momentech si musel potáhnout i z foukátka na astma. A když jeho v dobrém slova smyslu párty kapela vybudila jednoho z fanoušků k dalším a dalším skákáním ze stage, citlivě, ale zřetelně mu vysvětlil, ať už to nedělá, protože to pro slečny v prvních řadách není bezpečné.

V očekávaných ("Hey Du"), ale i původně neplánovaných ("Ain't Complaing") momentech si už tradičně zazpíval i kytarista Peter Baumann, o houpavý groove však raubíři z německé metropole nepřišli. Střední část setu sice nepatřila mezi nejsilnější, jakmile se ale úderka vrátila k hitům jako "Cut Off The Top" a už legendárnímu "Let Me In" s ikonickým podřepnutím a následným výskokem, mohli jste se i podle množství letícího piva cítit jako na velkém festivalu u našich sousedů.

A že to pětičlennou smečku na pódiu opravdu velice baví, ukázal i samotný setlist nalepený na scéně i u zvukaře. Podle něj se totiž mělo hrát jen dvacet skladeb. Nakonec jich zaznělo ještě o pět více. Vyčíst tomu všemu lze snad jen skutečnost, že se mezi ně nedostaly "Make A Wish", "I Do", "Everything Went Black", "Milk & Honey" nebo "Cheap Comments", to vše ale jen dokazuje, z kolika skvělých kousků mohou pánové vybírat.

A jakkoliv i nadále platí, že pokud chcete Beatsteaks pochopit a zažít je v plné síle, musíte na Rock am Ring či Rock im Park, i ve skromnějších podmínkách šlo o zážitek, z něhož spokojený úsměv na tváři vydrží ještě dlouho. Nic menšího se ani nečekalo.