Nový přístup interpretovi vlil neskutečnou energii, která mu sedí. Xindl X proto dostál názvu aktuální desky a jako bájný fénix vstal z popela. Album šťavnaté jak burčák ve vás po ochutnání pěkně bublá. Obvykle nepatřím mezi příznivce balancování mezi styly v duchu co píseň, to jiná ves. V tomto případě mi to ale nevadí, ba dokonce mě baví nálady a temperament, které z jednotlivých skladeb srší.

Nahrávka poradí, jak se pokusit předejít syndromu vyhoření. Písničkář se obklopil známými tvářemi a kamarády z hudební branže (Jenda Vávra, Filip Vlček, Jan Steinsdörfer, Jakub Lenz, Radek Tomášek), s nimiž pak dotvořil své nápady, a to přitom hravě, ne na sílu. Dokazuje, že pop není mrtvý a nemusí sklouznout jenom do patosu, který jinak denně slýcháme z komerčních rádií.

Nebyl by to Xindl X, kdyby nereflektoval aktuální dění, včetně osobní roviny. Tentokrát z něj tryská optimismus, ač zde zpívá vesele mnohdy o neveselých tématech k zamyšlení. Album obsahuje i vánoční kus (ano, už se to zase pomalu blíží) "Alespoň jeden v roce", pravý opak staršího hitu "Štědrej večer nastal". Vyjmenovává zde důvody, proč si Vánoce oblíbit, nebo je aspoň akceptovat, pokud nepatříte mezi milovníky těchto svátků. Přitom nepropadá žádnému kýči a písnička se dá poslouchat i v létě na zahradě.

Prázdninově zní song "Cash", který se houpe v latino hiphopovém rytmu. Vypráví o materiálnu, penězích, které hýbou světem - jako byste bez nich neznamenali nic (samozřejmě obrazně).

"Pod bublinou" ukazuje, že každý má svůj vlastní svět, kde se cítí dobře. A pro "Asociála" jako Xindl je výzva si k sobě někoho pustit. "Smíšený pocity" pracují s protikladnými spojeními, které mě rozesmály, ale i utvrdily, že tyto stavy prožívá chvílemi každý. Na albu se píseň nachází hned ve dvou verzích, v jedné na hranici mezi popem a discem a pak jako bonus v původní punkovější podobě. Obě se do celku dostaly právem.

Se "Slabou vůlí" se mnozí z nás potýkají začátkem roku při nedodržení novoročních předsevzetí. Také Xindl se musí potýkat s chutěmi k jídlu, alkoholu, ale i leností, tedy nešvary, které nám rády vstupují do cesty při hledání nového životního směru či životosprávy. "Fénix" bojuje se syndromem vyhoření, který se v populaci vyskytuje stále častěji. Autor si hraje s češtinou a zpívá spíš o vyhoření vnějším než o tom vnitřním. Naštěstí ani jeden typ ho zatím nepostihl.

"Data" vypovídají, že náš mozek není nafukovací a dosahuje své kapacity, obvykle si proto pamatujeme malichernosti a to důležité zapomínáme. "Anestezie" nás zavede na zubařské křeslo: využívá doktorských pojmů, které lze samozřejmě aplikovat i do obecné roviny životního balancu.

Ládkovy písničky se poměrně často objevují ve filmech, proto využil jeden čas hojně používané spojení "Si zabil, kámo" - a hle, vytvořil tím rozvernou titulní skladbu pro seriál "Policie Hvar". Sekunduje mu v ní Katarína Knechtová. Hlasově si oba sedli, přitom spolupráce vznikla na dálku. Je to trochu paradox, protože zbytek alba tvořil hudebník v blízkosti lidí, chtěl si tím vynahradit samotu a oddělenost z covidové doby.

Na vážnější notu brnkají Kafkou inspirovaná a kabaretně-šansonově sentimentální "Proměna", která se zabývá stárnutím, a komorně zahrané "Černý stíny", které překonají nejednu vztahovou krizi.

Ondřejovi nikdo neodpáře pověst pana písničkáře, jeho rýmovačky si snadno zapamatujete (některé jsou dopředu čitelné), takže si je s ním můžete broukat už po pár posleších. Nic neztratil ze své vyřídilky ostré jako břitva a dál nazývá věci pravými jmény.

Kolekce třinácti písní vyšla v pátek třináctého. Třináctky ale rozhodně smůlu nepřinesly. Xindl X příjemně překvapil, nevyhořel a po pár letech (možná albech) natočil vyrovnanou desku: ač už osmá v pořadí, přináší něco nového a posluchačovi sedne hned na první dobrou.