Uspořádání koncertů Eda Sheerana nikoliv v Praze jako posledně, ale v Hradci Králové proto, že si zpěvák prý vyžádal na aktuální šňůře navštívit neokoukané, či dosud nenavštívené lokality, vyvolalo v době svého oznámení ohromný ohlas. "Organizátoři Rock for People si tím ukousli příliš velké sousto," hlásali mnozí. A ne že by v určitých směrech neměli pravdu. Zároveň jim za tak odvážný krok nešlo než držet palce.

Ke cti jim jistě lze přičíst, že do Hradce nechali zkušeně vypravit dedikované vlaky, přímo ve městě se dokázali znovu dohodnout s dopravním podnikem a zdarma vozili návštěvníky na místo co pár minut jezdícími autobusy. Navíc po nově vymyšlené okružní trase, aby se předešlo ucpaným silnicím. Tuto pořadateli doporučenou kombinaci spojů z Prahy a zpátky do ní jsme nakonec využili i my a naštěstí šlo všechno hladce, byť příchod domů ve dvě ráno dvakrát nepotěšil. Patrně jsme však měli štěstí, že jsme vyrazili až na druhý koncert, lidé vracející se autem z toho prvního hovořili dost jinak.

Pořadatelé se také jako údajně jediní rozhodli vedle hlavního areálu nacházejícího se kousek od největšího pódia domovského festivalu, takzvané Fat lady, postavit ještě Fan zónu s doprovodným programem. Akustický Ben Cristovao s Karolem Komendou, sympatičtí Vega Elektra připomínající popovější Imodium, kdysi půlkou národa milovaný písničkář Pokáč, který za balík peněz prodal duši společnosti s diskutabilní pověstí, nebo dokonce kolotoče. Ve druhém dni sluncem vyhřáté publikum osvěžily i vodní děla nebo Red Bull zdarma rozdávaný ve stánku PlayStationu. Potud všechno v pořádku.

Jenže zprávy o obrovských frontách, které se nesly sociálními sítěmi po prvním vystoupení, bohužel nelhaly. Dlouhé řady jste v rozlehlém areálu oblíbeného letiště našli úplně všude - u stánků s jídlem, pitím, u toalet, u hrstky cisteren s vodou nebo ve stáncích s obtěžujícími čipy. Bralo to dech. Vždyť akci pořádali jedni z největších profesionálů v branži. Jak je tedy možné, že absolutně netrefili potřeby publika, když areál dokonale znají a na Rock for People jim jezdí už skoro tolik fanoušků co na jeden koncert Eda Sheerana?

Jako by za ten měsíc zapomněli, jak se ta práce dělá. Jako by jim nedošlo, že na rozdíl od festivalu se tady většina návštěvníků půjde najíst, napít nebo vyprázdnit v plus mínus podobné časy. Nečekaný a těžko pochopitelný fail. A ano, šlo o první takto velký samostatný koncert, který se kdy v areálu konal, a určitě není důvod pochybovat o tom, že se organizátoři do budoucna poučí, ale na celkovém dojmu tak náhle vznikl první velký škraloup.

Nejlepší česká zpěvačka v Hradci Králové předvedla, co už od ní známe. Pokud jste se na ni zašli podívat během posledních pár let kamkoliv, kam se svou bíle a béžově oblečenou kapelou zavítala, víte naprosto přesně, co dostali diváci v Hradci Králové. Špičkový mainstreamový pop, na nějž se tentokrát akorát přišlo podívat patrně nejpočetnější publikum její kariéry. A to včetně zahraničních diváků. Ideální příležitost odprezentovat úplně nový singl. Nebo se předvést ve velkolepé baladě typu "Verze 02" či coveru Whitney Houston, který Ewa Farna zvládá s prstem v nose. To aby si i Sheeranův tým všiml, s kým má tu čest. Kdy jindy než teď? Žel, nestalo se.

Aby to ale nevypadalo, že to proto byl provar, zmiňme alespoň šťavnatou hitovku "Na ostří nože" uzavírající její vystoupení, zpívající a mávající publikum v "La la laj" nebo silný proslov před pro ni důležitou skladbou "Tělo". O drobných tanečních sólech ani nemluvě. Vždyť Farna špatné koncerty snad už ani neumí, a to přitom neodehrála průlomovou "Měls mě vůbec rád", "Ticho" a další hity. Za to ale nemůže. Vymezených třicet minut pro prvního předskokana je na zpěvačku jejího kalibru prostě příliš málo. Určitě si ale užila i ty, stejně jako sobotní setkání s hlavní hvězdou večera.

"Ahoj, Hradec Králové," otevřel v češtině své třičtvrtěhodinové vystoupení Calum Scott. Postupně zapadající slunce u něj svítilo do očí všem divákům, kteří za zády měli tribuny s čísly sedm a osm, přesto je však hřál především jeho hlas. Vroucí emoce z jeho tvorby plné balad přímo prýští, tu a tam se mu ale podaří spadnout až do kýče. Snad i proto se v poslední době stále častěji pouští do tanečních spoluprací, nadšené divačky tak hned tasily mobily u známé spolupráce s Lost Frequencies, na niž navázala rovněž hybná "Whistle". "Hustý," okomentoval interpret v češtině její přijetí a stále opakoval, jak moc se baví a že se mu z pódia nechce pryč.

"Chcete slyšet můj nový singl? 'Roots' bude songem letošního léta," prohlásil. Nejspíš nebude, i tak ale Scott stihl diváky svým vokálem opakovaně nadchnout. Místy jeho koncert připomínal znamenitého Rag'n'Bone Mana, v baladách klasického střihu zase dával vzpomenout na Bryana Adamse. Doprovázeli ho u toho bubeník, cellistka, pianista a drobné přednahrané podklady, v závěrečném coveru Robyn, jímž se v Britain's Got Talent původně proslavil, ještě krátce odcitoval "Baby One More Time" Britney Spears, respektive "I Wanna Dance With Somebody (Who Loves Me)" Whitney Houston. A pak už z pódia zmizel. Ne však nadobro. Zpátky na něj si ho zhruba v půlce svého setu vytáhl sám Sheeran, aby si spolu zazpívali Scottův největší hit "You Are The Reason" - a jejich dojemné číslo patřilo k vrcholům celého dne.

To pódium už jste asi viděli, je ho plný internet. Kruhová stage připomínající sushi se na svých okrajích otáčela, zároveň byl písničkář nahoru vždy vysunut ve chvíli, kdy zůstal v jejím středu. Kolem dokola bylo zapíchnutých jakýchsi šest špízů, na nichž visela obří trsátka s projekčními plochami, u jejich základen se zase pod stříškou dle potřeby objevovali a zase mizeli doprovodní muzikanti. Ti jsou velkou novinkou aktuálního turné, dosud Ed Sheeran jezdil všechny šňůry bez nich.

Ze všech stran tak díky vizuálně působivému, ale zároveň efektivnímu zkonstruování pódia bylo na zpěváka krásně vidět, zároveň jste se daleko snáze dostali až do prvních řad. Rodák z Halifaxu pochopitelně zdaleka není první, kdo podobné kruhové pódium využívá, v minulosti jsme na podobných konstrukcích mohli vidět třeba U2 nebo Metalliku, vždy to ale má určitý punc něčeho zvláštního, neokoukaného a tudíž lákavého.

Třiatřicetiletý dolarový miliardář na scénu nastoupil v černém tričku s barevným nápisem Hradec Králové, které v přídavku vyměnil za modrý fotbalový dres s číslem 17 na zádech. Dále měl volné kalhoty a pohodlné tenisky. Folková ležérnost je pro něj typická, zároveň ale od svých minulých turné viditelně zesílil. Působil svěže, uvolněně, rozdával pozitivní energii a celý koncert se přebíháním sem a tam snažil, aby jej diváci skutečně měli jako na dlani. Intonačně se zdál sebejistý, jediný moment, kdy ho hlas slyšitelně zradil, nastal až při baladě "Happier" v druhé půlce koncertu. Šlo navíc o moment, kdy těch balad najednou za sebou přišlo až příliš.

Také si nešlo nevšimnout, že skladbu "Don't" pojednávající o nevěrné ex-přítelkyni Ellie Goulding, která se ve stejném hotelu pelešila s Niallem Horanem, stejně jako při své poslední pražské zastávce o fous zrychlil, slova z ní už ani nerapoval, ale spíš drmolil. Podobně uspěchaně působila také průlomová balada "The A Team", díky níž se o něm před třinácti lety začalo psát nejen na musicserveru.

"Bylo mi asi osmnáct, když jsem ji napsal, a vrchol mé tehdejší kariéry vypadal tak, že jsem si chtěl zahrát v Londýně," svěřil se. (konkrétně mu šlo o vysněný klub O2 Shepherd's Bush Empire s kapacitou dvou tisíc lidí, jak o něm píše ve své knize "Ed Sheeran - Před objektivem" jeho dvorní fotografka Christine Goodwood, poznámka autora)" O tom, že se jednou dostanu až sem do Hradce, jsem nikdy ani nesnil," dodal.

Jinak se ale snažil, seč mu síly stačily, aby ukázal, proč dnes patří mezi nejprodávanější umělce zeměkoule. Od úvodní, skvěle rozjeté "Castle On The Hill" s drobnou pyrotechnikou až do poslední "Bad Habits", kterou zakončil ohňostroj, Sheeran předváděl a trefně komentoval, že jeho koncerty se obejdou bez half-playbacků, předtočených základů a podobných obezliček. A ačkoliv mu záda jistila zmíněná doprovodná kapela, naprostou většinu setlistu odehrál jen s akustickou kytarou a - dnes už na zakázku vyrobeným a obrandovaným - looperem, který na svých koncertech využívá od dob první desky "+".

Ostatně není nic jednoduššího, než se pro důkaz výše uvedeného tvrzení vrátit k dost možná první česky psané reportáži z jeho koncertu u našich rakouských sousedů z dob, kdy jej znal málokdo, a tak tehdy odpoledne na hlavní stagei moc času na svou tvorbu nedostal. Shodou okolností se 14. srpna na stejný festival vrátí, tentokrát už ale jako jeho největší hvězda. Jistě to i pro něj bude hodně znamenat.

V Hradci Králové jsme měli možnost zažít hned několik památných momentů. V "Blow" si zpěvák vzal do ruky elektrickou kytaru a za salvy plamenů střílející ze stran kruhového pódia ukázal, že mu není cizí ani rocková muzika. V dojemné "Eyes Closed" z loňského a jeho umělecky dosud nejhodnotnějšího alba "-" vzpomínal na svého předčasně zemřelého kamaráda Jamala. Fantastické, roztančené číslo "Galway Girl" s houslistkou Aliciou Enstrom běhající po scéně a předvádějící roznožku zase proměnilo scénu do barev irské trikolóry.

Všechny přítomné, kteří si koupili vstupenky na oba koncerty, potěšil Ed drobnou obměnou setlistu. Ta se mu nakonec tak zalíbila, že se ho jeho kytarový technik Trevor Dawkins musel po "I See Fire" a "Kiss Me", hraných shodou okolností i před pěti lety v Praze, jít zeptat, co plánuje v programu dál, aby tomu v backstagei přizpůsobili projekce. Taková míra flexibility bývá na podobně monstrózních akcích nevídaná, o to cennější je, že se písničkář rizika nebojí.

Sérii publikem milovaných, ale místy snad až nadbytečně zařazovaných balad pročísl singl "Bloodstream" původně natočený se skupinou Rudimental. Jako už tradičně jeden z nejsilnějších momentů jeho vystoupení přišel, když svou píseň o závislostech a návykových látkách vygradoval až do bouřlivého finále plného plamenů nejen okolo pódia, ale i nad ním. Při zpěvu jako už tolikrát předtím procítěně zakláněl hlavu a nechal čůrky potu stékat po tváři. "Zpívejte tak hlasitě, abyste v pondělí ráno v práci nemohli už ani mluvit!," vybízel opakovaně.

Bezuzdnou euforii ze silného hudebního zážitku zakončeného triem přídavků "You Need Me, I Don't Need You", "Shape Of You" a "Bad Habits" ovšem krotil pohled na dehydrované a omdlévající dívky a ženy, který člověka vracel do reality. Jen v sektoru stání u pódia před zmíněnými tribunami sedm a osm vynášeli zdravotníci minimálně hned tři, naštěstí si křičících okolo stojících diváků s překříženýma rukama nad hlavou všiml i Ed a vyslal tam sekuriťáky. O kolik takových případů méně mohlo nastat, kdyby byla pitná voda ve sluncem vyhřátém areálu bez problému dostupná a nadto ji ještě divákům v prvních řadách roznášeli členové ochranky pro jistotu zdarma, jako se to běžně děje na jiných, v tomto ohledu lépe zorganizovaných akcích?

Druhý koncert Eda Sheerana v Hradci Králové dopadl z hlediska jeho vlastního výkonu a práce celého jeho týmu na jedničku. Z pořadatelského hlediska ale přes veškerou snahu lidí z Ameba Production bohužel musíme zkonstatovat, že zdaleka nešlo o bezchybný zážitek, což je v jejich případě neobvyklé. Velkou zátěžovou zkoušku ale mají v Hradci Králové za sebou a teď je potřeba sklopit hlavu, sesbírat konstruktivní feedback návštěvníků i vlastních kolegů a pokusit se o podobně monstrózní akci s nově nabytými a nesmírně cennými zkušenostmi znovu.

Potenciál na to rozhodně mají, odvaha zkoušet nečekané experimenty jim nechybí a v mnoha směrech dokonale připravený Rock for People budiž důkazem toho, že svou práci bezpochyby umějí. Držíme palce, ať k tomu přistoupí správně, protože z výsledků jejich práce budeme nakonec dříve či později těžit úplně všichni.