© Marie Trávníčková / musicserver.cz Na
Lenny & spol. jsem se jako kdykoliv jindy velmi těšil a příležitost zahrát si na takto velkém pódiu jí moc přeju. Psaní reportáží z předchozího dne se však bohužel protáhlo, a tak pro mne, na rozdíl od kolegů, třetí den začal až s kapelou
Kwiat Jabłoni, kterou jsem před dvěma týdny na Open'er festivalu v jejich domovském Polsku navzdory plánům nakonec neviděl.
A dá se snad mluvit o štěstí v neštěstí, protože tak krásně roztomilý a přitom dojemný proslov v češtině, jaký v úvodu svého vystoupení vystřihla zpěvačka Katarzyna Sienkiewicz, kterou následně ještě v angličtině podpořil její bratr Jacek, by byla škoda propásnout. Šlo o jeden z nejkrásnějších momentů letošních Colours. Tolik lásky, pokory a vděčnosti pohromadě muselo zahřát u srdce nejednoho posluchače.
Společně s početnou folk-popovou skupinou za zády potěšilo sourozenecké duo nejen Poláky pod pódiem, kterých na festival do Ostravy míří vždycky dost, ale zaujmout mohlo i českou část obecenstva, která se s hudbou našich severních sousedů setkává maximálně při nákupech v Biedronce. Pestrý koncert nenudil, navíc se na jeho konci objevila jako host i
Ewa Farna.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Následně se na hlavním pódiu předvedli
Son Mieux. Kvůli zmiňovaným škatulatům hráli později, než bylo v plánu, v jejich případě však šlo o posun připomínající výhru v loterii. I kvůli chybějícím alternativám se na ně přišla podívat mnohem početnější část publika - a to jejich euforickému koncertu velmi svědčilo. Kdo už je neznal například ze Szigetu, který
loni na hlavní scéně otevírali, nebo nezašel na některou z jejich zastávek v Praze či Brně v malých prostorách Café v lese, Bike Jesus nebo Metro Music Baru, a tudíž netušil, co čekat, pro toho se právě sedmičlenná smečka mohla stát jedním z velkých objevů letošního ročníku.
Takových kapel by totiž Colours obzvlášť letos potřebovaly alespoň pět. Svoje svěží, uvolněné, ve svém jádru v dobrém slova smyslu prosté a přitom vysoce funkční indiepopové písně dokázali
Son Mieux prodat královsky. V pastelově barevných kostýmech se co chvíli někdo z nich zjevil na molu, aby si zasóloval.
A ačkoliv naprostá většina diváků viděla
Bastille z kraje tulipánů poprvé v životě, euforická atmosféra byla tak silná, jako kdyby přijel léty milovaný interpret typu
LP. Možná že právě ke zpěvačce s vytetovanou lodí na hrudi se Son Mieux brzy, podobně jako dříve
Aurora či
ZAZ, zařadí. Nenaplánovat jim okamžitě další koncert v daleko větších prostorách než posledně by byl promotérský hřích. Tady je zaděláno na velké věci.
Legendární elektronická a (nejen) krautrocková skupina
Tangerine Dream působící na hudební scéně už do roku 1967 hraje už nějakou dobu ve složení Thorsten Quaeschning (zpěv, kytara, bicí), Hoshiko Yamane (housle) a Paul Frick (klávesy). Jejich v Německu vytvořená hudba, tolik podobná slavnějším
Kraftwerk, byla v živém provedení chladná a přitom působivá.
Muzikanti obklopeni hradbami syntezátorů, sekvencerů a dalších krabiček vypadali, jako by se právě nacházeli na kapitánském můstku vesmírné lodi ze Star Treku a jejich vlastní hudba jim sloužila k průletu mezi hvězdami. Dojem z kapely, jejíž tvorba se dostala i na soundtrack ke "Grand Theft Auto V", podpořily také jednoduché, abstraktní projekce.
Lidí však na ně nedorazilo mnoho - na poměry druhé největší scény zůstávalo pod pódiem až příliš vzdušno, a to nikoliv proto, že by jinde v areálu hrálo něco zajímavějšího. Jak následně ukázala procházka po zdejší
hlavní třídě, publikum totiž jejich koncertu využilo k tomu, aby se šlo před headlinerem ještě najíst.
Třetí den pohledem Tomáše Parkana
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Zatímco před šesti lety vystupovala
Lenny na Colours na malé scéně, tentokrát už přijela jako velká hvězda, která zahájila páteční dění na hlavním pódiu. S ohledem na absenci Sevzdalizy v pátečním harmonogramu a jeho mírným úpravám byla škoda, že se již nepovedlo přeorganizovat její set na pozdější hodinu. Zcela jistě by měla před sebou daleko větší publikum: jednak proto, že by se už v areálu nacházelo více lidí, a hlavně by se velká část z nich nekrčila v jakémkoli myslitelném stínu všude okolo. Navíc by mohla zpěvačka zahrát více písniček a při vší úctě by sedla do programu daleko lépe než
JhenYueTang.
Kdo si vychutnal celý set Lenny, ochudil se minimálně zčásti o kanadskou zpěvačku Danyku Sioui z Prvního národa Huron-Wendat z kanadského Quebeku, vystupující pod jménem
Anyma, na Freshi. Její indie electropop zněl velmi dobře a společně s doprovodným kytaristou a příležitostným beatboxerem sklízeli od početného obecenstva velmi slušný ohlas.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Po krátkém intermezzu na Driveu, kde polští Dumai Dunai příliš nezaujali ani mě, ale ani zaznamenáníhodný počet návštěvníků, jsem se vrátil na Fresh na korejské
nuMori. Ačkoli oficiální program se v jejich případě zmiňoval o k-popu, měla tahle parta k tomuto stylu hodně daleko. Žánrově oscilovala někde na pomezí psychedelického rocku, world music, jazzu a elektroniky, ale podobně jako zaujala diváky před časem v Českém Krumlově, přitahovala pozornost i zde. Velký podíl na tom měla zpěvačka Jeon Young-Rang a také jejich vynalézavost, kdy se nebáli na chvíli vplout i do vod blues. Pokud se ale někdo vydal na slovenské duo/trio Meowlau x Val, rozhodně chybu také neudělal.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz O jeden z nejlepších zážitků pátečního odpoledne se postarala tchajwanská hudebnice
Sauljaljui, která vystupovala na Drive stagei. V mládí začínala v heavymetalové kapele, ovšem aktuálně se pohybuje na pomezí folku, folklóru, rocku, popu a world music. Společně se čtveřicí opravdu vynikajících instrumentalistů seznámila publikum s asijskými nástroji, které našinec běžně neslyší. Hudební a vlastně i muzikantskou kvalitou zřetelně převyšovala nejen své předchůdce a k tomu všemu navíc ještě výborně zpívala.
V nastoleném kvalitativním směru dále pokračovali na Freshi i
Onipa. Stylem a energií by možná daleko lépe zapadli na Drive, protože zpěvák a perkusista Kweku Sackey je neskutečný živel - a dokázal to i v Ostravě. Na pódiu skákal, tančil a bubnoval takovým způsobem, že za chvíli strhl nejen publikum, ale i některé novináře a Anymu, která se vydala pařit mezi diváky. Hudba této formace čerpající z afrobeatu, elektroniky a dubu nás opět zavedla ke kořenům Colours. Nutno však poznamenat, že neméně sympaticky, i když ne tak energicky, působilo chorvatsko-slovinské duo z rakouského Grazu freekind.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Francouzský hudebník
Mouvman Alé se tak dobře nezapsal a pak už většinu lidí čekala největší hvězda festivalu
Lenny Kravitz (přečtěte si report Pavla Parikrupy). Pro tu trošku, která zvolila jiný program, byli připravení němečtí technaři Klangphonics a později také slovenští
Berlin Manson, kteří kombinují hip hop, rock, punk a synth rock. Na jejich koncert zavítalo poměrně dost fanoušků, což se, bohužel, nedalo říct o setu jazzového klavíristy Cédrica Hanriota s jeho triem, kteří měli NYC stage prakticky prázdnou. Velká škoda pro ty, kteří si oblíbili kvalitní jazz, občas okořeněný o takovou perličku, jako byla třeba coververze "Barbie Girl" od Aquy.
Čtvrtý a poslední den ostravské hudební přehlídky působí minimálně papírově nejnabitěji. Na Colours by se měli představit například
Sean Paul,
Zara Larsson nebo headliner
James Blake. Nechme se překvapit, s čím přijdou.