Nebývá pravidlem, aby se z celého odpoledne stráveného na Colours Of Ostrava stalo zdlouhavé čekání na večer. Ne že by snad od oběda v areálu nebylo co dělat, ale koho nelákalo postopadesáté vidět Mig 21 nebo Tata Bojs, toho na festivalu čekalo spoustu objevování. Různá zákoutí rozsáhlé Dolní oblasti Vítkovic tak zejména ve svém druhém dni tu a tam nechala zvědavé návštěvníky ochutnávat nejenom hudební delikatesy, ale také ty reálné.

Vždyť jen málokterá hudební přehlídka u nás i v Evropě se může pochlubit tak neuvěřitelně pestrou nabídkou pokrmů všemožných kuchyní a kvalit. Právě to je věc, kterou organizátoři dělají správně. Těší to podobně jako skutečnost, že se nemusíte otravovat s obtěžujícím nabíjením a vybíjením čipů k placení nebo že si kdykoliv můžete nechat zdarma načepovat pitnou vodu. Kéž by to bylo samozřejmostí i na jiných akcích.

Spoustu stánků najdete i v roce 2024 na stále stejných místech jako dříve, nacházejí se zde ale jak osvědčené langoše, hranolky nebo veganské pokrmy, tak třeba stále oblíbenější startup Dorohlíku, kde vám hádejte-kam natočí třeba kuře na paprice. Určitě ale nepropásněte nenápadný stánek s japonskými pokrmy naproti hlavní scéně nacházející se jen kousek od davy milovaných waflí, protože pokud ještě nevíte, co jsou to Okonomiyaki, pak vězte, že bez nich váš zážitek z ostravské hudební přehlídky nebude úplný.

Murdo Mitchell se snadno mohl stát objevem roku pro všechny, kdo mají rádi třeba Lewise Capaldiho. I on ostatně začínal právě na Fresh stagei - a kam to dotáhl. Murdo sice nemá tak uhrančivý hlas, dokáže ale zahrát cover Britney Spears jako málokdo, smysl pro humor mu stejně jako slavnějšímu Skotovi také nechybí. Fanoušky zval v žertu kromě svého Instagramu třeba i na Tinder nebo OnlyFans, později doporučil zavítat i na Spotify, aby mu z toho káplo 0,000001 pence. Nebo tak nějak. Smutek s realitou zabaleno do vtipu jako do wrapu, to máme rádi.

Při vystoupení Billy Barman lidi spíš než hudba slovenského uskupení zajímalo, kde ještě by nalezli trošku stínu. A právě ten nabídla Full moon stage. Lenhard Tapes zněli z alba "Dens" jako velice zajímavá alternativa pro zdejší scénu jako dělaná, ovšem naživo šlo namísto kapely mixující balkánský folklór s industriální produkcí jen o trochu jiný DJ set v podání ústřední postavy, Vladimira Lenharta.

O poznání příjemnější úlevu unavenému tělu nabídl koncert Nessi Gomes na Cacao stage. Publikum její poklidnou, meditativní hudbu s prvky stylu fado konzumovalo vsedě i vleže a potvrdilo tak, že nemusíte rodačce z Portugalska rozumět jediné slovo, přesto se můžete i tak cítit léčení. Trávit ale mezi zutými lidmi příliš mnoho času by taky mohlo znamenat, že další report už nevyjde.

Metal až z Taiwanu dovezli na Orlen Drive stage JhenYueTang (震樂堂). Vyzbrojeni warpaintem na tváři, jaký by jim záviděli i hráči série "Payday", s trubkou znějící jako klakson z jízdního kola a se špatnou angličtinou připomněli, že i po odchodu váženého dramaturga Jiřího Moravčíka festival občas umí dovézt něco doopravdy neslýchaného a přitom kvalitního. Škoda jen těch slabších vokálních výkonů.

Fanoušci mongolských The Hu by ale ve formaci, která na festivalu zahrála kvůli kolapsu IT systémů po celém světě včetně letišť i podruhé, neboť ve třetím dni nemohla přiletět Sevdaliza, mohli nalézt zalíbení. Ke cti pořadatelům budiž rovněž přičteno, že se rozhodli majitelům jednodenních vstupenek na pátek umožnit nově vstup i v sobotu. Zda se ale přesun Sevdalizy na poslední festivalový den vydaří, ještě v průběhu uzávěrky tohoto textu nebylo jasné.

Písně o mateřství se ve své tvorbě snažila zachytit stále ještě čerstvá matka Natasha Khan. Album "The Dream Of Delphi" tak věnovala umělkyně vystupující pod hlavičkou projektu Bat For Lashes své dceři, která přišla na svět během pandemie. Zpěvačka však neřeší pouze přízemní problémy, ale zmiňuje i vlastní deprese a různé filozofické otázky, jež nově nabytá role přináší.

Možná že právě proto naživo nepůsobí tak étericky jako víla Florence Welch, k níž bývala donedávna často připodobňována, byť si určité podobnosti mezi oběma dámami nelze nevšimnout. Ovšem tam, kde Florence And The Machine drží tvář, tam Bat For Lashes nasazují úsměv. Ten, s nímž dorazili do Ostravy, byl široký, upřímný a svým způsobem i překvapivý, když vezmete v potaz, jak místy pochmurnou, melodramatickou hudbou převážně bez bicích se skupina prezentuje.

Škoda jen že se hrálo ještě za světla, kapela tak velkou část svého kouzla ztratila a lidé, kterým by se jinak líbila, nakonec kolem hlavní scény spíše procházeli. Přitom se jednalo o jeden z nejlepších koncertů letošních Colours. Snad se tedy dočkáme ještě nějakého sólového setu někdy příště, protože v tomto případě šlo o promarněnou příležitost.

Nehajluj mi tady, nejsi v Německu," prohlásilo duo kouzelníků Siegfried & Joy ve stanu NYC stage, zatímco na druhé straně areálu bouřili Tata Bojs. A zatímco u hanspaulské partičky poměrně dobře víte, na co se připravit, u německého dua vám padaly brady každou chvíli.

Dvojice, která se proslavila vystoupením v America's Got Talent, na nějž se podívejte výše, totiž míchá trapnomagii s opravdovými iluzemi. A jste-li od přírody skeptik, dá vám to sežrat. A to klidně i před celým narvaným stanem, jak se ukázalo ve chvíli, kdy přerušila vystoupení, protože se jedna slečna zvedla, že už by šla jinam. Se slovy "Kam si myslíš, že jdeš? My na tohle trénovali deset let! Mazej zpátky na své místo!" ji vystupující usadili zpátky na své místo. Nesmírně zábavná groteska však brala dech i samotnými triky, nad nimiž zůstával rozum stát.

Ve třetím dni by na Colours měl zazpívat Lenny Kravitz. Tak snad to dopadne.