Sedm let starý počin "Mister Mellow" pro něj znamenal experimentálnější odbočku do neprobádaných zvukových ploch, v nichž si zpětně uvědomil, kde má své silnější stránky a v čem tkví jeho um. Minulé album "Purple Noon" proto přineslo mnohem známější tvář Washed Out. V případě "Notes From a Quiet Life" došlo na další pokus změny tvůrčích přístupů, kdy nechal osamocený aktér nahrávku vznikat zcela ve vlastní režii. Některé postupy nakonec prošly zeštíhlující procedurou, avšak i nadále si pro sebe autor pevně drží přidělený titul kmotra chillwavu.

Z výše popsaného se může zdát, že se k nám dostává další postcovidová deska, plná žalu a osamocení. Ale není tomu tak. Ernest Greene jen vyměnil své působiště. Navrátil se kamsi do své rodné Georgie, kde původní koňskou farmu předělává na multifunkční kulturní středobod nesoucí jméno Endymion. Umístil zde taktéž své skromné nahrávací studio, aby vedle psaní nového materiálu a rekonstruování této usedlosti rovněž stíhal své rodinné povinnosti.

Dalo by se tak říci, že přešel na nový životní rytmus, v němž objevil nemálo vlastní rovnováhy, nadhledu a elánu. "Notes From a Quiet Life" představuje sbírku příběhů z těchto proběhlých proměn, nechybí také řada nostalgických linií nebo ohlédnutí po ztracených láskách.

Působivosti konceptu dosti napomáhá zjištění, že Ernest podmínil tomuto až komornímu vyprávění i samotnou hudební složku. Ta vychází z minimalističtějších syntezátorových ploch a střídmějších rytmů, které nechají dostatek prostoru pro jejich plnohodnotné vyznění. Nahrávka tak nikam vyloženě nespěchá a umožňuje rozvinout určitou obrazovou imaginaci. Greene se při psaní taktéž inspiroval hned několika vizuálními umělci, především sochaři (namátkou jmény jako Barbara Hepworth, Donald Judd a Henry Moore).

Na druhou stranu trochu oprášil to, čím si tolik pozornosti získalo jeho rané épéčko "Life Of Leisure". Svým způsobem se, patnáct let poté, uzavřel kruh, kdy jednotlivé písně promlouvají texturami synth-popu, ambientu, dream popu, shoegazeu a symbolikou vaporwaveu. Snová symbióza funguje od prvotních taktů "Waking Up", kterou lze zároveň vnímat jako jakýsi dovětek k "Purple Noon". Ubylo však samplů a většina melodických elementů zde vznikla během samotného natáčení. "The Hardest Part" pak může připomenout určitou majestátnost Orchestral Manoeuvres In The Dark.

Vedle vypravěčského kontextu desky zde svůj výraznější part hraje i umělcův rozpoznatelný baryton, který může evokovat projev Becka - povšimnete si toho třeba v dojemné ukolébavce "Got Your Back". Zadumaná "A Sign" představuje protipól k dojemně rozechvělé "Say Goodbye", jež reflektuje rozchodové pocity. "Wait On You" v sobě poodhaluje až soulově zaobalené vlivy. Nepřeslechnutelným melodramatem je úchvatná "Wondrous Life", která svým dynamickým rozvržením hudebních zápletek rozehraje partii coby vzdálená příbuzná krásky "The Chauffeur" z dílny legendy Duran Duran.

Dílo "Notes From a Quiet Life" na první poslech nepředstavuje žádný shluk nekomplikovaných skladeb. Při tvoření o nich Ernest Greene uvažoval v mnohem širším kontextu, aby mu neunikl žádný pro něj podstatný detail. Poupravené hudební výrazivo se vedle toho stalo naplno funkčním celkem, které mu umožnilo dosáhnout vlastní rovnováhy, vnitřního klidu a tvůrčího dozrání.

Díky tomu všemu album nabízí Washed Out přesně v té formě, ve které máme tento projekt nejraději. Navíc ani na chvíli nechybí hudebníkův cit pro nadhled a sebereflexi, hořkosladký podtext jeho příběhů, které tentokráte nabídnou komorně laděný soundtrack pro zmíněné vlastní dozrávání, ponaučení se z minulosti a střídmý pohled do blízké budoucnosti.