Doby debutu "Oshin" jsou už dávno pryč. DIIV, kteří se proslavili díky svému uvolněnému indierockovému zvuku, dospěli. Zatímco prvotina se nesla v poměrně optimistickém duchu, temná zádumčivost se plně projevila na počinu "Deceiver" z roku 2019. Jednalo se především o zpověď Zacharyho Colea Smithe, který si prošel drogovou závislostí na heroinu a následným pobytem v léčebně.

Tehdy asi nejednoho posluchače napadlo, že následovník studiovky "Is the Is Are" je dost možná posledním počinem kapely. Spíš než indierockových fláků ve stylu "(Druun)" nebo "Air Conditioning" se fanoušci dočkali dream popu a syrového shoegazu.

A v těchto kolejích hudebníci jedou i na čerstvé kolekci "Frog In Boiling Water". Už s otvírákem "In Amber" se posluchač musí ptát sám sebe, jestli formace laškuje s grungem, nebo zda se nechává zase unášet shoegazem. Ovšem kdo už předem slyšel singly, ten odpověď tuší.

V podobné zádumčivosti pokračuje partička i v dalším kousku. Teprve ve třetí položce "Raining On Your Pillow" od syrovosti upouští a balancuje na pomezí dream popu a indie popu. Tak či onak, po zvukové stránce je to jedna z těch lepší písniček z nové studiovky. Jednoduché a stále se opakující tóny doprovází zasněný vokál Zacharyho Colea Smitha a k melodii se přidávají další a další zvuky a nástroje. Ovšem pokud máte depku, tomuto songu se radši vyhněte. A nebo si aspoň nenasazujte sluchátka. Jestli jste ovšem sebedestruktivní typ, směle do toho. Pak se ale klidně může stát, že vám melodie této skladby bude znít celý den v hlavě.

Ani ne v polovině alba se zdá být jasné, že čtveřice zase vytvořila něco výjimečného. Snad jen tvorby kapely neznalé posluchače se může jednat o úplně průměrnou desku. Myslí DIIV na to, že je kromě za ty roky vybudované fan army může poslouchat i někdo jiný? Kdo ví. Nicméně i tak dělají, co umí nejlíp. Zůstávají věrni svému zvuku a naštěstí nepropadají hudebním trendům, jako je country, do kterého teď fušuje snad každý jen proto, že zkrátka frčí. Díkybohu za to, že se brooklynská formace nenechala tímhle směrem zlákat.

Titulní singl se řadí k těm nejvíce kontroverzním písničkám na desce. Shoegazeový rytmus a text plný metafor nenápadně poukazují na kolaps společnosti. Právě současný svět a politiku označují muzikanti za "boiling water" neboli vroucí vodu a lid za žáby. Najednou dává název perfektní smysl.

V podobném duchu se nese i následující "Everyone Out", která už od prvních vteřin zní jako pořádná depka. Vlastně tomu tak je a není. Text, ve kterém Zach zpívá: "Voda proudí z | Koutka oka, jsem | Připraven na svůj život | Nemůžu se dočkat", ať si každý přebere po svém. Každopádně se jedná o jednu z nejlepších skladeb této řadovky.

K drsnějšímu zvuku se DIIV znovu uchylují v "Reflected". Naopak "Somber The Drums" znamená pro změnu návrat k prvotní tvorbě amerického souboru. Posluchač na moment získá pocit, že se po vší šedi začíná trochu vyjasňovat. Pozvolna, protože Somber není sice úplně optimistický song, ale z desatera, které nám formace naservírovala, pořád patří k těm světlejším.

V "Soul-net" se kvartet znovu obrací ke konspiračním teoriím, ve kterých se skrývá otázka našeho bytí. Kdo jsme? Kde jsme? Jsme nuceni žít v bolesti a předstírat, že jsme v pohodě? Musíme se s tímhle smířit, nebo se můžeme osvobodit? I myšlenka této písně zůstává svým způsobem otevřená, nabádá posluchače dojít si k vlastnímu závěru. Někdo může namítat, že máme co do činění s další rádoby indie s*ačkou, stejnou jako od ostatních skupin tohoto žánru. A nebo si díky písni člověk něco uvědomí a s myšlenkou, kterou se nám formace snaží vehnat do hlavy, se ztotožní. Podávají nám snad DIIV červenou pilulku jako tehdy Morpheus Neovi?

Na zmíněný song hned navazuje "Fender On The Freeway", který začíná příjemnou kytarovou vybrnkávačkou. Nejdelší ze všech skladeb se s námi před koncem loučí úsekem, který si s echem pohrává jako se zaseknutou kazetou, aby nakonec nenápadně zvolnila a úplně se vytratila.

Jestli jste od DIIV čekali něco optimistického, máte smůlu. Z jejich realismu totiž až mrazí. Už před vydáním prozradili, že chtěli novinkou zachytit obraz nemocné společnosti a jejího následujícího kolapsu v konečném stádiu kapitalismu. Žádné veselí se proto čekat opravdu nedalo. Dokonce se jedná o nejvíc ponurou řadovku v historii této partičky.

"Frog In Boiling Water" se posunula k daleko těžší shoegazeové atmosféře a potemnělé zvukové stránce. A možná je to právě temnota, která ji ve výsledku dělá daleko krásnější než předchozí "Deceiver". Mimochodem, taky jste si během poslechu položili otázku, jestli jste žába ve vroucí voda, nebo jen samotná vroucí voda jakožto poslušná ovečka?