Kerry King v sobě nese DNA Slayer. O tom asi netřeba vést sáhodlouhé diskuze. Je jistě pravdou, že za těch téměř čtyřicet let kariéry se do zvuku kapely podepsaly i další silné osobnosti - vokalista Tom Araya, kytaristé Jeff Hanneman a Gary Holt nebo bubeníci Dave Lombardo a Paul Bostaph. Kingův vklad přesto zůstává neoddiskutovatelný. A dost dobrý důkaz o tom poskytuje právě vydané kytaristovo první sólové album "From Hell I Rise", které si můžete pořídit i v našem shopu.

Svůj debut totiž King kul tak dlouho, až z něj vykoval jen další Slayer. Jestli je to dobře nebo špatně, to asi záleží na každém posluchači. Výsledek každopádně nabídne spoustu povědomého - ať už se to týká songwritingu, riffů i atmosféry. Vše čeří pouze účast vokalisty Marka Oseguedy, který do celé té sírou čpící směsi přidal něco málo z groove-thrashe svých domovských Death Angel.

"From Hell I Rise" nicméně přináší solidní kus muziky, nejde o žádný vyložený průšvih. Bohužel mu podráží nohy právě to, že obě nejvýraznější osobnosti v tvůrčím týmu (kromě výše zmíněných ještě Paul Bostaph, bubeník Slayer, bývalý kytarista Machine Head Phil Demmel a basák Kyle Sanders) nedokázaly překročit svůj vlastní stín.

Kerry King svou sólovku postavil na tom, co fanoušci dobře znají - jako by chtěl zaplnit díru, která rozchodem Slayer vznikla. Škoda jen, že tento krok trochu ztrácí na efektnosti v době, kdy už je dávno oznámený koncertní návrat stylotvorné formace, jedné z definic thrash metalu.

Na první dobrou se deska trefí. Skladby typu "Residue", sabbathovsky vibrující "Shrapnel" či "Idle Hands" společně s atmosférickými výplněmi tracklistu à la úvodní "Diablo" správně rozechvívají slayerovskou nostalgii. Jenže když zmizí mlha slavné minulosti a převáží současnost, zůstává spíše pachuť promarněné příležitosti a pocit, že se muzikant vydal příliš snadnou cestou. Jasně, jeho rozhodnutí dovedu pochopit. Ale i veteránská alba se dají dělat svěže. Z nedávné doby můžeme ukázat třeba na Judas Priest, ať zůstaneme u tvrdších kytar - ti dovedou z vlastní minulosti těžit, ale přesto působit tak, že v ní nezastydli. To se tady, bohužel, neděje.

Navzdory rezignaci na vývoj či posun je "From Hell I Rise" solidním počinem a žánrové fanoušky rozhodně potěší si tuhle riffovou masáž kombinovanou s rozskřípanými sóly zase jednou připomenout. Svoje natlakované kouzlo nahrávka přece jenom má. Jen jsem asi čekal přece jen nějaký krok stranou. Nicméně, pokud bychom desku postavili do přímé konfrontace s poslední studiovkou Slayer "Repentless", Kingův debut vítězí - nápady i svým tahem na branku. A to přidává onen bod navíc v číselném hodnocení.