Dalo by se říct, že hudebníka jako Benson Boone už jsme všichni potřebovali jako sůl. Nyní teprve jedenadvacetiletý rodák z Monroe ve Washingtonu se sice probojoval do semifinále jednoho z ročníků American Idol, rozhodl se ale odstoupit a věnovat se hudební kariéře bez omezující podpory této soutěže. Všiml si ho Dan Reynolds z Imagine Dragons, podepsal s ním smlouvu pro svůj label Night Street Records a první úspěch se díky debutovému singlu "Ghost Town" dostavil hned po vydání v roce 2021.

Mladičký multiinstrumentalista (kromě klavíru hraje i na kytaru a bicí) ale nic neuspěchal a nechal svou tvorbu pořádně dozrát. Patnáct skladeb na debutu se může pochlubit mimořádně silným songwritingem, přičemž "Beautiful Things" mezi ostatními písničkami nijak zvlášť neční. Zatímco na jiných albech můžete jednoznačně odlišit jasné hity a to ostatní, Boonova nahrávka přináší vzácně vyrovnanou sbírku silných songů, z nichž by singlem mohl být téměř jakýkoli z nich. Jedním z důvodů může být i fakt, že ani aktuální hit se nedá označit za přímočarý a už vůbec ne za prvoplánový.

Přitažlivost amerického zpěváka tkví v jeho skladatelské zručnosti a jednoznačné touze dělat opravdovou hudbu. Netají se tím, že za sebou nejradši cítí běžnou kapelovou sestavu. Protože sám skládá, hraje na několik nástrojů a vládne hlasem, který neváhá vyhnat do působivého falzetu, podařilo se mu natočit skutečně silnou a chytlavou prvotinu se skvělými písněmi. Že s jejich skládáním opravdu nemá problém, dokazuje i minutové "Intro", které by z fleku mohl rozšířit na plnohodnotný track.

Kde Boone trochu ztrácí body? V originalitě. V dříve zveřejněných singlech jako "Ghost Town" či "In The Stars" se místy až moc utápí v uslzené baladičnosti třeba takového Lewise Capaldiho. Ale naštěstí si ve studiu včas řekl, že pár pomalých kousků stačí a není třeba jimi zaplnit celou nahrávku. K tomuto rozhodnutí se váže krátká etuda na počátku skladby "Cry", která opět začíná ve velmi pomalém tempu, ale studiový technik ho upozorní, že takhle teda ne, ať ji zrychlí. A místo další balady se song posune do zcela jiných hudebních vod.

Úplně nejvíce ale Benson velmi často připomíná Harryho Stylese v období jeho debutové desky, kdy bývalého člena One Direction okouzlil pompézní rock třeba takových Queen. Oba interprety spojuje i výrazně expresivní zpěv a již zmíněný falzet. Ale ve výsledku je úplně jedno, že třeba závěrečnou pecku "What Do You Want" by klidně mohl zpívat právě Styles. I tak jde o velkolepou rockovou písničku gradující způsobem, který vás přinutí si celou padesátiminutovou kolekci pustit hned znovu.

Vzhledem k tomu, jakou raketovou rychlost sláva Bensona Boona v posledních týdnech nabrala, si mohou gratulovat ti čeští fanoušci, kteří si už počátkem února koupili vstupenky na jeho červnový koncert v pražském klubu Rock Café, později pro velký zájem přesunutý do stále relativně komorního Lucerna Music Baru. Jen málokdy máme možnost vidět hvězdu, která aktuálně vedle dalších okupuje i britský a americký žebříček na předních příčkách, v malém prostoru.