Vystoupení začalo ani ne patnáct minut po osmé hodině švitořením ptactva. Následně Anna K. vykoukla zpod bílého plátna a odstartovala koncert dobře zvoleným svižným kouskem "Apollo 11". Během prvního refrénu opona spadla a odhalila kapelu, za kterou se schovávala velmi zajímavá lampová konstrukce. Ta během večera různě měnila barvy, a vkusně tak podtrhovala náladu jednotlivých skladeb.

Za lampami viselo po celé délce pódia ještě jedno plátno. To už nespadlo a sloužilo k projekcím, které písničky ozvláštňovaly různými přírodními a nebeskými motivy. Ačkoli se řadily spíše k těm jednodušším, bohatě postačily. Prim totiž hrála hudba a emoce.

S těmi zpěvačka čarovala v podstatě po celou dobu. Ať už šlo o romantické písně typu "Tamaryšek" nebo energické bomby jako loňskou Skladbu roku "Údolí včel", dokázala vždy několikanásobná držitelka Cen Anděl příslušným položkám setlistu vtisknout svým hlasem potřebnou náladu. Během večera se tak diváci opakovaně dojali, o chvíli později jim ale Luciana Krecarová připomněla, že život sice přináší různé bolesti, ty však dříve či později vystřídají světlé zítřky.

Sama totiž dobře ví, o čem mluví - snad všichni známe příběh skrývající se za hitem "Píseň o slzách". Možná i kvůli těmto zkušenostem se z interpretky stala tak optimistická osobnost, která se nebojí říct věci tak, jak je cítí. Její spontánnost přítomné často rozesmála. Než například došlo na pecku "Pyramida Boha Slunce", kterou doplňuje Kühnův dětský sbor, prozradila: "Nám bylo blbý ty děti pouštět z počítače. Jenže bez nich ten song prostě nezní tak dobře. Navíc by se za ty lustry fakt nevešly."

Dalo by se říct, že by se Anna K. nemusela bát zkusit stand-up. Koneckonců, již od dětství se zná s Michalem Suchánkem. Právě její bývalý spolužák se postaral o křest desky "Údolí včel" a krásně barevný vinyl polil medovým alkoholickým nápojem. Zaplněnost sálu ho dojala, nejspíš kvůli tomu však jeho proslov trval o něco déle, než bylo třeba, a večer tak na chvilku ztratil příjemné tempo.

Mimo místy zcela náhodně uřvaného zvuku však koncertu nelze skoro nic vytknout. Zazněly všechny skladby, které měly, a naopak, snad až na "Milou" z předchozí řadovky "Světlo". S tímto duetem naživo nepomohl host Robert Kodym na křtu před šesti lety a nedostavil se ani tentokrát. I když se zpěvaččin životní partner Tomáš Vartecký snažil, drze rockový projev se mu nepodařilo zreplikovat, a tento kousek proto působil poněkud zbytečně. A opět si nezbývá než povzdechnout nad tím, že "Děti krásy" bohužel doposud nikdy nezazněly naživo.

Jinak se ale večer povedlo vygradovat skvěle. Potěšilo třeba i to, že mezi známými hity zazněly také zpěvaččiny srdcovky z nové desky. Když při promítání lesa nechala vykvést "Černý tulipán", postarala se o jeden z nekrásnějších momentů celého vystoupení. A když v závěru došlo na strhující "Noc na zemi" a "Nebe", publikum jásalo a sedící na balkonech tleskali vestoje.

Dvě hodiny utekly jako voda. Během nich Anna K. se svou zkušenou kapelou nabila přítomné energií, ze které budou čerpat ještě několik dní. Nebylo by proto na škodu, kdyby Praha na nějaký její větší koncert nemusela čekat dalších šest let.