Vraťme se ještě o pár let zpět do období, kdy se myšlenka na vytvoření takto zaměřeného alba zrodila. Již deska "Lemonade" z roku 2016 ukázala, že s Beyoncé si není radno zahrávat. Na multižánrové album tehdy umístila mimo jiné countryovou píseň "Daddy Lessons".

Téhož roku ji s triem Dixie Chicks (od roku 2020 pouze The Chicks) zazpívala na předávání cen Country Music Association. Mezi náročnými posluchači tohoto žánru se na sociálních sítích rozpoutala bouřlivá diskuze a CMA záznam vystoupení navzdory kladnému přijetí kritiků stáhla. Podle členů Národní akademie hudebního umění a věd skladba také nebyla dostatečně country. Popírání skutečné hodnoty songu podnítilo zpěvačku k tomu, aby prozkoumala afroamerické kořeny této hudby a tím ukázala, že i černošští umělci mají k tomuto žánru co říct.

Novinka "Cowboy Carter" čítá celkem dvacet sedm položek a její stopáž byla využita takřka na maximum. Málokterý dnešní posluchač jí ovšem opakovaně věnuje bezmála osmdesát minut soustředného poslechu. Na to by muselo jít buď o mimořádně silnou nahrávku, nebo o věhlasného interpreta, kterému potencionální fanoušci spolknou i malou lež. Nakonec platí to, co zpěvačka proklamovala těsně před vydáním druhé části z trilogie "Renaissance": "Tohle není country album, je to album Beyoncé."

Americká diva nebude se svým ambiciózním projektem redefinovat country. Vždy se pohybovala v oblasti (jí vlastního a uvěřitelného) r'n'b a ani její nejnovější počin na tomto ukotvení nic nezmění. I přesto natočila tradičně precizní dílo, jemuž se nedá moc vytknout.

Zásluhu na tom má jistě i početný tým producentů, muzikantů a autorů. Jednotlivé písně prozatím úspěšně obstojí i bez doprovodných videoklipů s účastí hlavní hvězdy. Provází je zpěvnost, melodičnost a vrstvení hlasů, což se v tvorbě posledních let vytrácelo. Nehitovost však zůstala. Stěží tak odhadovat, zda by se některá skladba dlouhodobě ujala, kdyby to celé neměla na svědomí zrovna megalomanka Beyoncé.

První dvojice ochutnávek "Texas Hold 'Em" a "16 Carriages" vydaná po odvysílaném spotu ze Super Bowlu už naznačovala odlišné pojetí nahrávky od její předešlé tvorby. Singl "Texas Hold 'Em", s nímž jako vůbec první interpretka tmavé pleti ovládla prestižní žebříček Billboard's Hot Country Songs, představuje taneční podobu tohoto žánru. Druhý jmenovaný kus je silnou melodickou baladou a vypráví příběh o nepovedeném mládí začínající hvězdy.

Překvapením se stal duet "II Most Wanted" s mladší kolegyní Miley Cyrus. Rebelka do svých partů vnesla autentičnost, která u perfekcionistky Honey Bey není natolik zřetelná. Souhra dvou velkých hlasů se náležitě řadí k nejsilnějším okamžikům "Act II: Cowboy Carter". A třeba právě u Miley se Beyoncé inspirovala, když přezpívala jeden z nejznámějších countryových hitů "Jolene" od Dolly Parton.

Zmíněnou coververzi uchopila citlivě, s textem si nicméně poradila po svém a vybrané pasáže nechala přepsat - naráží v nich na Jay-Zho záletnictví, jako už kdysi na desce "Lemonade". Kromě "Jolene" si zpěvačka troufla oživit ještě skladbu "Blackbird" od skupiny The Beatles. Její autor Paul McCartney posléze umělkyni vysekl poklonu slovy: "Myslím, že nová verze je skvostná a posiluje tak poselství o občanských právech, které mě inspirovalo k napsání této písně."

Soudržnost alba už v jeho první polovině rozbíjí hiphopový song "Spaghetti", v němž dominuje rap. Úvodní proslov obstarala Linda Martell, první černošská ženská hvězda country, která pronesla: "Žánry jsou takový legrační pojem, že? Teoreticky mají jednoduchou definici, ale v praxi se někteří mohou cítit omezeni." Rapovaná část potom ještě ukrývá několik metafor odkazujících k dominanci a asertivitě v hudebním světě. Experiment evokuje určitými stopami westernovou přestřelku, což je dost na to, aby se zvuk vzápětí vrátil k původnímu konceptu.

Předchozí část triptychu "Renaissance" se pyšnila vítězným hitem "Cuff It", ve zdejší eso v rukávu se proměnilo softrockové číslo "Bodyguard". Minimalistická skladba zní sice téměř jako demonahrávka, ale svou svěžestí a přímočarostí získává náskok před ostatními.

Nejnovější počin "Act II: Cowboy Carter" je do posledního detailu promyšleným dílem. Římská dvojka se propisuje dokonce až do názvů jednotlivých položek. Umělkyně také dočasně vyměnila svůj šatník, v němž sebevědomě vystupuje na veřejnosti. V roli countryové hvězdy tedy obstála.

Výsledný produkt je sbírkou zvukově vycizelovaných a nadstandardně zazpívaných kousků, se kterými Beyoncé už jen potvrzuje svůj status zpěvačky, která si v hudbě může dovolit libovolnou odbočku. Proslýchá se, že nadcházející "Act III" bude rock'n'rollovým albem. Pokud se tvrzení zakládá na pravdě, přetaví svůj potenciál i v oblasti rock'n'rollu? Věřme, že toho opět dosáhne.