Sice ještě nevydali ani první desku, přesto však platí, že nejen u nás Only The Poets nejsou úplně neznámým jménem. Nejprve si zahráli ve Foru Karlín jako předskokani Louise Tomlinsona z One Direction, kde jeho fanynky propištěly celou jejich show, jako by snad hvězdami byli přímo oni. Pak si vyzkoušeli O2 arenu, kde zahřívali pódium pro Lewise Capaldiho. A přijetí od převážně náctiletého dívčího publika bylo stejné.

Do třetice se loni v září předvedli na berlínské Lollapalooze, jenže i tam se jednalo o docela zavádějící zážitek. Kousek od jednoho z hlavních pódií totiž visely obrazovky, na nichž pořadatelé promítali zápas německé basketbalové reprezentace, která se po mnoha letech zázračně dostala do finále Mistrovství Evropy, což mnohé návštěvníky festivalu zajímalo mnohem víc než nějaká britská kapela. Only The Poets tak tehdy z pódia koukali na to, jak v nepravidelných intervalech skupina diváků jásá pokaždé, když dali jejich hrdinové další koš, a jelikož nevěděli, co se děje, možná si mysleli, že prostě jen hrají tak dobře, že lidi jásají i uprostřed jejich písniček.

Nicméně srandičky stranou. Koncert ohlášený na konec března do MeetFactory přinesl každopádně konečně příležitost zjistit, jak vážné to s jejich fanouškovskou základnou je doopravdy, neboť koncerty v Roxy a ve Žlutých lázních se do našich narvaných diářů svého času nevešly. Svezli se na úspěchu populárnějších jmen, nebo už sami mají na čem stavět? To jsme se vydali zjistit do smíchovského klubu.

A když jsme tam dorazili, předskokan Alfie Jukes zrovna začínal hrát "Little Things" právě od One Direction, takže vyprodaný, po strop natřískaný klub zpíval z plna hrdla slovo od slova. Mladému písničkáři a jeho hráčce na elektrickou kytaru ale stačilo vrátit se k vlastnímu materiálu a už bylo zase ticho.

Publikum, které z 95 % tvořily náctileté slečny, slova jeho vlastních písní neznalo. Dívky ho ale podpořily alespoň v jeho bohatých promluvách, kdy radostné jásání přišlo doslova po každé větě. Zhusta také svítily mobily a ukazovaly papírová srdíčka. Folk-pop linoucí se z pódia zněl ale přes svou nasládlost poměrně příjemně, takový Jason Mraz pro TikTokovou generaci.

Za zmínku stojí i krátká pauza k uklizení pódia, během níž se děvčata rozezpívala třeba na hit "Murder On The Dance Floor", který po dvaceti letech vrátil Sophie Ellis-Bextor do hitparád a představil ji mladšímu publiku podobně, jako to udělal seriál "Stranger Things" s Kate Bush a Metallikou. Jestlipak některá z nich byla o týden dříve i na jejím pražském koncertě?

Zpívalo se ale i dál, publikum si chtělo užít každou minutu, takže když pak zvukař pustil hity od The Kid Laroie, 5 Seconds Of Summer a nakonec ještě "As It Was" Harryho Stylese, jehož trička mělo na sobě minimálně pět děvčat, skoro to vypadalo, že si narvaný klub vystačí po zbytek večera už jen s empétrojkama.

Only The Poets ale krátce po deváté hodině vyrazili na scénu a svůj přibližně hodinu a půl dlouhý set odstartovali písní "Crash". Čtveřice mladíků zatím nevozí ve svém tourbusu žádné speciální pódiové vybavení, vystačí si jen s transparentem hlásajícím jméno kapely a jedenácti svítícími tubusy, které se starají také o decentní světelnou show. Zatím to ale stačí.

Úvod vystoupení poznamenaly drobné technické problémy. V "Every Song I Ever Wrote" zlobilo vazbení a také vokální linky Tommyho Longhursta hrály příliš potichu, až to téměř vypadalo, že je nemocný a moc mu to nezpívá. To se sice časem trochu zlepšilo, stále je ale zřejmé, že z něj žádný velký zpěvák nikdy nebude. Jeho hlas není signifikantní, barvu nemá příliš zajímavou a ani rozsah není z nejširších.

Přičtěte si k tomu songy, které místy stále ještě připomínají spíše nehotová dema než finální kousky, a vyjde z toho koncert, o němž lze bezpečně prohlásit, že neurazí ani nenadchne. Je-li vám, drahý čtenáři, pětadvacet let a víc a vyloženě si nepotrpíte na tom, abyste drželi prst na tepu doby, klidně jděte o dům dál, o nic zásadního nepřicházíte.

Pro ty, co u čtení zůstali, je třeba dodat, že záblesky potenciálu tam každopádně jsou. Velmi jim sluší rockovější poloha, jakou předvedli třeba v odpíchnuté "Speak Out". Dobrý nápad byl i sebrat půlku čtyřčlenné sestavy a baladu "Every God I Pray To", kterou si dle vlastních slov zpívali v šatně před koncerty s Lewisem Capaldim, odprezentovat uprostřed sálu na improvizovaném malém pódiu přímo mezi lidmi. To byl moc hezký moment, který se navíc v klubu, jako je MeetFactory, nestává každý den.

A kapelu to skvěle nakoplo, protože od následujícího, velmi povedeného singlu "Even Hell", jenž patří mezi první kousky vydané pod vydavatelstvím Virgin EMI Records, které s nimi nedávno podepsalo smlouvu, to začalo šlapat. Jako by v tu chvíli frontman odbrzdil ruční brzdu a naplno se řítil až do finiše.

Odcházení z klubu s pocitem, že to nakonec bylo docela fajn, fanynky formace zcela určitě nesdílí. Vždyť koho zajímá nějaký přestárlý hudební pisálek, který si už většinu hudebních snů dávno splnil? Pro návštěvnice pondělní show je podstatné, že si skupinu natočily, ukázaly na ni všechny připravené cedule, za což jim frontman poslal vzdušný polibek, dozvěděly se, že se kapela do Prahy brzy vrátí a že už v červnu je čeká nové EP.

A taky si skvěle zapařily a zapištěly, protože stejně ohlušující, srdnatá atmosféra, jaká byla ve větších prostorách, se nyní přelila i na koncert, kde Only The Poets hráli v roli hlavních hvězd. A který byl, podle jejich soudu, "naprosto dokonalý". Fandom je tedy spokojený a nutno říct, že je i dost silný na to, aby kapelu vytáhl nahoru. Její jméno si proto zapamatujte. Nepotrvá dlouho a skupina se do Fora Karlín vrátí. Jen už na svůj vlastní koncert.