Anglické dívčí duo Client přijelo na letošní Cramfields za doprovodu Andyho Fletchera z Depeche Mode. Spojení nebylo vůbec náhodné, Fletcher jim vydal na svém labelu Toast Hawaii debutové album. Na desce, která nese jen jméno skupiny, je ke slyšení syrové electro s jasnou inspirací v hudbě 80. let, jehož hrany ale holky obrušují zpěvem a jejich skladby rozhodně nepostrádají hitové ambice. S oběma dívkami jsem se sešel v zákulisí Creamfields těsně před jejich koncertem. Protože se obě představitelky skupiny odmítají fotit, obával jsem se, že ani mě nebude povoleno pohlédnout jim do tváří. Nakonec se z nich vyklubaly velmi příjemné dívky kolem třicítky, jejichž obličeje zakrývaly jen sluneční brýle. Na otázky odpovídala hlavně autorka hudby, která si říká Client A, zatímco její kolegyně - zpěvačka - pro nás Client B, se do našeho rozhovoru připojila jen občas.

Právě vám vychází první album, jak se cítíte na začátku své kariéry?

Je to vzrušující. Mám pocit, jako by se právě měnilo celkové klima, ve kterém funguje hudba. Hudební průmysl v Anglii je v téhle chvíli na kolenou, velké firmy dávají velké peníze na propagaci svých umělců, ale nedostávají je zpátky. No a my jsme udělali naši desku neskutečně levně...

Natočili jste ji na svých laptopech.

Přesně. Znamená to pro nás hlavně to, že nemusíme prodat tolik desek a nemusíme se bát nějakého krachu. To je pro první desku důležité.

Už máte nějaké pozitivní ohlasy.

Zatím slyšíme jen kladné ohlasy. Viděla jsem jen jeden a půl špatné recenze! (smích).

Vydáváte tu desku na labelu Andyho Fletchera. Jak jste se s ním seznámily?

Potkaly jsem ho, když jsme dělaly předskokany pro Depeche Mode. V té době jsme se rozhodly, že založíme Client a vydáme desku. Andy nás slyšel a nabídl se, že to vydá.

Jak vám s deskou pomáhal? Spolupracoval na hudbě nebo jen s produkcí?

Natočili jsme to samy a taky jsme si to produkovaly. Andy nás jen směřoval určitým směrem. Měly jsme hotových asi třicet skladeb, sedly jsme si s ním nad nimi. Andy nám jen radí a je na nás, jestli si jeho rady vezmeme k srdci. Ale jinak je všechno naše. Taky byl při mixáži, což je úplně poslední část a hodně nám u toho pomohl.

Jaký je vůbec váš vztah k Depeche Mode? Máte je rádi, ovlivnili vás nějak nebo to byla jen náhoda, že jste potkali zrovna Andyho?

Byla to opravdu spíš náhoda. Hrála jsem v jiné skupině, měli jsme pár tanečních hitů v Německu, a když Depeche Mode jeli do Německa, vybrali si nás jako předkapelu pro dva velké koncerty. Pár dní před začátkém turné mi utekla zpěvačka na Ibizu. Nechtělo se mi to celý zrušit a na poslední chvíli jsem sehnala Sarah. Po koncertě jsme se rozhodly, že v tom budeme pokračovat a začaly jsme Client.

Posloucháte Depeche Mode?

Ani moc ne. Poprvé jsem je slyšela někdy na začátku 90. let, když vydali živák "101". Kdy to vlastně vyšlo? (Client B:) No, spíš v půlce 80. (Bylo to v roce 1989 - pozn. autor.) Ale pro Client mají větší vliv raný David Bowie nebo Joy Division. Největší asi New Order.

Na tomhle jste vyrostly?

Přesně. New Order, jejich "Low-Life". Tou deskou jsem byla přímo posedlá.

Cítíte se jako součást electro revivalu, který teď vládne taneční hudbě?

To se nedá říct. Máme některé skupiny z té vlny rády, ale nijak necítíme potřebu se s nimi ztotožňovat. Chceme být Client a ne nějaká vlna. Často se o nás píše jako o electroclash s duší (nebo se soulem). Většina těch projektů skončí ve chvíli, kdy opadne vlna zájmu o electroclash. My chceme zůstat.

Někde jsem četl, že jste electro verze Tatu.

To není moc dobrý. Ta jejich deska je pěkná sračka. Singl ("All The Things She Said" - pozn. autor) je výborný, ale deska je na nic. (Client B:) Singl je úchvatný. (Client A:) Tatu jsou pro školačky, my jsme spíš pro jejich učitelky.

Odmítáte fotit svoje tváře. Je za tím nějaká filosofie?

Je to proto, že jsme strašně škaredé!

Ne, to nejste!

Chceme být jiné. Chceme se odlišit od uměle vytvořených skupin, které prodávají svůj vzhled a ne svoji hudbu. Vezmi si třeba Kylie Minogue, nechá si retušovat fotky, písničky pro ni píše někdo jiný. Lidi ji vidí jako ikonu, ale podle mě je spíše loutkou. Chceme pryč z téhle hry, jít jinou cestou.

Myslíte, že se s tímhle postojem dá přežít ve velkém byznysu?

Nechceme být ve velkém byznysu. Zajímá nás jen hudba. Ukazujeme tváře na pódiu. Dřív jsme vystupovaly s papírovými sáčky na hlavě, ale bylo v nich moc velké vedro (smích). Líbí se nám, že když se nebudeme fotit, vytvoříme tím iluzi tajemna. Jsme sexy, ale moc toho neukazujeme. Na povrchu chceme vypadat odtažitě, proto se taky oblékáme jako nudné sekretářky, ale to je podle mě víc sexy, než když holky chodí nahoře bez. Chceme vzrušovat spíš potlačenou sexualitu, rafinovaností. V Anglii má dneska každý časopis na obálce polosvlečnou ženskou, která útočí na tvoje pudy. My chceme útočit spíš na rozum.

Debutovaly jste na kompilaci, která byla věnovaná čistě ženským skupinám dělajícím elektronickou hudbu. Jsou ženy v elektronické hudbě něčím specifickým?

Určitě. Nabourává to vžitou představu, že technika je mužská záležitost a pro ženy zbyly jen city. Tak to není.

Je tedy nějaký rozdíl v ženském postoji k elektronickým přístorojům?

Holky se bojí počítačů! Když ten ostych přemůžou, brzy zjistí, že je to lehké. Já sama jsem odmítala používat počítač strašně dlouho, ale pak jsem jednou přišla na to, že když chci sama rozhodovat o svém osudu, musím se naučit ovládat nástroje. Naučila jsem se ovládat Logic V a teď můžu bez potíží programovat a natáčet dema. Nebo celý desky. Technika ti dává moc.

Máte nějaké poselství pro holky, které by se taky chtěly pustit do tvoření elektronické hudby?

Naučte se to, pak už nebudete potřebovat nikoho, aby vám pomáhal. Odvahu, holky a zkuste to taky!

Na webové stránce píšete, že jste inspirovány dekadencí - Oscar Wilde. Jak to ovlivňuje vaši tvorbu?

To patří spíše do zákulisí. Ona je hodně dekadentní, viď? (ke Clientu B) Celou noc čte a nebo pije. Nechápu, jak to může vydržet!