Sharktank jsou známí svým žánrovým přesahem, překvapivě živým pódiovým vystupováním, experimentováním a jedinečností. Co můžeme v roce 2024 od rakouských komet čekat? Odpověď zní: "Blindsided", jinými slovy všechno a jinak. Po loňském vyprodaném turné, milionech streamů a vystoupení v NPR letos přišel na řadu festival Eurosonic v Groningenu, EU turné s Giant Rooks, vydání nové nahrávky, která redefinuje dosavadní zvuk kapely, a kdo ví, co dalšího je v roce 2024 čeká.

Základy Sharktank položili v roce 2020 Marco Kleebauer a Mile Lechner a brzy poté se nedílnou součástí smečky stala také zpěvačka Katrin Paucz. Sharktank se vyvinul v zásadní článek rakouské a německé hudební scény. Od svého debutu s albem "Get it Done" v červnu 2021 muzikanti budovali očekávání blížícího se mezinárodního průlomu a 24. března 2023 prokázali výjimečného experimentálního ducha vydáním svého druhého alba "Acting Funny". Rok 2023 byl ve znamení řady festivalů, nominace na Amadeus Austrian Music Award v kategorii Alternativa a uznání jako IMPALA Artists to Watch 2023.

S novým EP "Blindsided" nejenže nakoukli přes okraj nádrže, ale Katrin, Mile a Marco zaplavili úplně všechno. Výsledkem je ostrý antisound - neznámé zvuky připomínající digitální artefakty z počátků internetové generace. Zatímco kytara byla jakýmsi trademarkem písní na "Get It Done" (2021) a "Acting Funny" (2023), zde zcela chybí. Bizarně roztomilý přístup je stále součástí estetiky kapely, ale na novém EP Sharktank artikulují nový druh emocionálního světa, brutální a neokázalý. Sharktanku zůstává známá kombinace jemného hlasu a rapu, zatímco posluchačské návyky jsou bourány. Producent Marco Kleebauer zasazuje jednotlivé zvuky i hlasy svých spoluhráčů z akpely do kontextů, o kterých jsme dosud nepřemýšleli, a skupině to neuvěřitelně sedí.

Už nejde o to jít přímo k věci, ale o výraznou nadsázku. Tím se trio snaží hudebně posunout kupředu. Neustálá přítomnost informací, sociálních médií a něčeho jako skutečný život se mísí do složité tapiserie života a hrozí, že se rychle převrátí; boj s osobním strachem, s rychlostí působí jako bizarní noční můra. Skladby jako "Boogieman" tento svírající pocit ještě více podtrhují. Jako krátký oddech a zchlazení, téměř jako kocovina po všech emocích, přichází vhod song "Catalyst", který plynule zapadá do hlučného okolí zbylých písní a citlivě zachycuje vzestupy a pády lidského vnímání.