Stalo se tak v sestavě Dušan Lébl (kytara), Martin Švec (bicí), Eda Fröhlich (basa), tedy trojice spoluhráčů, která s Hoškem zažila nejvíc. Především prvně dva jmenovaní s ním odehráli dvacet šest let.

Druhý únorový čtvrtek v Lucerna Music Baru byl prostě svátkem a oslavou punku. Patřil mladým, starým, prostě všem fanouškům nestorů a průkopníků tohoto žánru u nás. Ti všichni přišli zavzpomínat na Mucha, Sida, Půlnočního rebela…, který by ten den oslavil 57. narozeniny.

Když se řekne Petr Hošek, vybaví se mi především dnes již kultovní díl dokumentárního pořadu "Kmeny" "Punk". Jeho styl života byl tak trochu v kontrastu k tomu Lukáše Vincoura z Pipes and Pints. Punk je svoboda a lze ji vnímat různými způsoby a přístupy. Sid žil divoce a flákačsky v jednom, byl to zkrátka bohém se vším všudy a uměl život užívat plnými doušky.

A v takovém duchu se nesl i čtvrteční večer. Začínal v duchu mexického svátku Dia de los muertos, k navození autentické atmosféry přispěli i hudebníci Mariachi El Plexis. Hošek to tak měl rád, hráli mu i na posledním rozloučení. Mexičani smrt oslavují, život ní dle nich nekončí. A je to fakt. Petrův hudební i lidský odkaz tu bude s lidmi nadále rezonovat.

Pak už to byl klasický punk. Na post zpěváka, který se ujal většiny repertoáru, nastoupil Petr "Rudee" Adamík z Degradace. On (a pak hlavně Jerry Machek) někomu mohl připomínat Hoškovo mladší já.

Nebyl ale sám, na pódiu se vystřídala desítka hostů a každý přispěl s trochou do mlýna: bývalí členové Jarda Stuchlý, Filip Kolací, Johny Jukl i Zdeněk "Zdenál" Petr (než se zabydlel u Tří sester, nahrál s Plexis "Už mi to kroutí nohy"), kolegové z SPS Honza "Skleník" Sklenář a Jaromír "Jerry" Machek, dále Petr "Hraboš" Hrabalík z Našrot a taky Honza Haubert z Visacího zámku.

Překvapením pro mnohé mohli být herečka Jitka Asterová a zpěvák Portless Kryštof Michal.

Někdo krom hostovačky přidal i historku, která ho pojila se zesnulým frontmanem, například posledně jmenovaný Kryštof uvedl, že právě Hošek ho poslal za partou muzikantů s tím, že se s nimi musí dát dohromady, a tak vznikli Support Lesbiens.

Asterová zazpívala song "Televize". Nebylo to poprvé - s Plexis vystoupila skoro před 40 lety, tehdy poprvé a na dlouhou dobu naposled. Tenkrát na ni Sid čekal před DAMU a zeptal se jí, jestli si nechce s jeho skupinou zazpívat. Ona se divila, proč si nevybral třeba spolužačku Ivanu Chýlkovou. Ale chtěl udělat dojem, aby ji sbalil.

Před koncertem a po něm běžel na plátně sled videí. Natočené vzpomínky kolegů a kamarádů putovaly do punkového peklíčka. Během songů se promítaly i letité záběry z mládí anebo ze zpěvákových vystoupení. To celé v sále vytvářelo rodinnou atmosféru. Jako by byl Hošek stále mezi námi.

Bohatý dvouhodinový program uzavíral největší hit "Svět jsou jen bary". Takže zapomeňte na všechny sváry, jak se tu zpívá. Punkový dýchánek to byl vydařený, nechybělo pogo, číra, sichrhajsky, nášivky.

Na to, že jsem Plexis znala víceméně jen z vyprávění a jejich odkazem jsem téměř nepolíbená, musím uznat, že to byla parádní akce a vkusné ohlédnutí za charismatickou osobností. "Punk is not dead!"