Tvé první album "Sami" bylo přijato velmi kladně, získala jsi za něj také Cenu Anděl jako Objev roku. Dařilo se ti dát stranou očekávání, která s sebou druhá řadovka přinášela?

Když jsem po vydání té desky začala skládat, měla jsem pocit, že už nikdy nic nenapíšu. Myslím, že jsem se právě bála, že už nikdy nevytvořím nic takového jako "Sami". Potom jsem ale zjistila, že mi nezbývá nic jiného než psát a psát. Neřešit, zda z toho vzniknou písničky. A to bylo extrémně náročné.

Cítila jsi tedy, že se "Sami" opravdu povedlo?

Především jsem cítila, že vyjadřovalo to, co jsem si přála sdělit, a dopadlo tak, jak jsem si představovala.

"Plamen" ti vyšel hezky před tour. Bylo pro tebe důležité jej dokončit před ní?

Určitě ano, turné je zamýšlené přímo pro něj. Říkali jsme si, že by bylo moc pěkné na první společné šňůře představit nové album.

Z tvého instagramu si pamatuji, že jsi avizovala jedenáct songů, nakonec jich je deset. Nehodil se nakonec ten poslední do výběru?

Nestihly jsme dodělat písničku s Terezou Balonovou, kterou jsem složila pro nás dvě. Terka bohužel byla nemocná, a tak se nepodařilo skladbu dokončit včas. Tak jsme si řekly, že nám nikam neuteče, a máme ji prozatím schovanou. Pracovní název zní "V noci se mi zdálo".

Tak to jsem zvědavý, na albu které z vás se nakonec objeví.

No, na tom mém! (smích) Ale bůhví, na kolikátém. Snad na třetím.

Deska "Sami" se skoro jmenovala "Kolemjdoucí". Měl "Plamen" také nějakou konkurenci, co se týče názvu?

Líbila se mi představa, že by se ta nahrávka jmenovala "Nový dům". Právě jako nový dům ji tak trochu vnímám. Dům, který jsme si postavili s Bandjeez. Jenže tento význam by podle mě byl pouze pro nás, a veřejnosti by se nevysvětloval tak snadno, takže jsme zůstali u "Plamene". A i ten také vystihuje gró toho alba, jako síla, která se v naší muzice a v mém životě najednou objevila. Ne že by na "Sami" energie a síla chyběla, ale byla zkrátka jiná, možná trochu smutnější.

Na minulou studiovku jsi zamýšlela umístit i song "Cookovy ostrovy". Nakonec se nevešel, a tak sis ho ponechala do doby, kdy jsi nemohla koncertovat. Ani tak ale nevyšel - je už ztracený?

Tato píseň pro mě bohužel zestárla. Je možné, že ji někdy vytáhnu a přepracuji, ale v té skicové verzi, v níž ji teď mám, je už bohužel příliš daleko od mého aktuálního já.

Zestárlo takhle pro tebe něco z debutu?

To je něco trochu jiného. "Cookovy ostrovy" jsme hráli jen párkrát, ale nikdy nešlo o hotový útvar. Skladby ze "Sami" naopak hotové jsou a já jimi žiji nebo je žijeme společně s Bandjeez již několik let. A jak je hrajeme, nemají šanci zestárnout, protože jim stále dáváme nový život.

S Bandjeez jsi také natáčela ve studiu, což s sebou přináší bohatší zvuk. Je ještě něco, co si na společné práci pochvaluješ? Přinesla tato změna naopak i nějaká úskalí?

Jednoduše je skvělé, že mám kolem sebe pět hudebníků, kteří mohou do písní přidat kousek sebe. Narostly mi u muziky další ruce a je to moc příjemné.

Občas ale není snadné sladit vícero názorů, a člověk musí najít cestu, na které budou všichni spokojení, i když to občas znamená kompromis. V konečném důsledku jsem měla rozhodující slovo já, ale snažila jsem se najít ten střed, kdy to všechny bude bavit, což samozřejmě chci, aby pro kluky platilo.

Měla bys konkrétní příklad, kdy sis prosadila něco svého?

Třeba aranže písně "Smečka" dva kluci z kapely vůbec nechápou. Pro mě jde o srdcovku, a při produkci jsem na aranži hodně přispěla. Pavel a Maro mi ale každý nějakým způsobem sdělil, že té skladbě nerozumějí, protože pro ně nemá takovou tu klasickou formu. "Smečka" spíše roste z nuly, nemá klasické postupy sloka-refrén-sloka-refrén. Je ale moc hezké, že když to tak cítím, dokážou to respektovat.

Řešila jsi s kapelou i nějaké texty, nebo se soustřeďujete pouze na hudbu?

Občas se mě zeptali, o čem nějaká píseň je, a já jim to vysvětlila. Jinak se do textů zatím nepouštím s nikým.

Během koncertů vždy došlo na miniblok songů Davida Stypky. Zanecháte ho? A pokud ano, půjde o stejné kousky?

Určitě ano. Nedokážu říct, zda to tak zůstane nastálo, ale momentálně v tom bloku vidíme velký smysl jeho skladby připomínat. Časem je možná obměníme, ale momentálně se nám "Farmářům" a "Čaruj" i krásně hodí do setu, protože jsou energické, pozitivní a milé. Zůstane po nich takový hřejivý pocit.

Tereza Balonová, tvá kamarádka, ti tentokrát pomohla s hudbou. Otiskla se v každé písni?

O tom jsme se nedávno bavily a zjistily jsme, že nevíme. Když jsme spolu někde zavřené a řešíme hudbu, procházíme třeba deset různých songů, ať už jejích, nebo mých, a nestíháme si to třeba ani zapsat. Rozhodně jsem s Terkou však dělala na většině, i kdyby to snad znamenalo, že na nějaké melodii změnila jeden akord.

V rozhovorech ke tvé prvotině často přišla řeč na cestování. To inspirovalo zřejmě i skladbu "V horách". Šlo o nějaký konkrétní zážitek?

U refrénu "Řekni, kolikrát ještě uvidím / to, co jsem viděla v horách" jsem myslela na hory v Gruzii, kterou jsem navštívila v roce 2019. Vydala jsem se sama na trek. Okolo mě stály listnaté stromy a hrály desítkami podzimních barev, které jsem snad ještě neviděla. Nádherné, syté a vůbec ne umělé.

A já jsem o tomto zážitku napsala báseň, která je v mé knize "Ostrov, co chutná jako pomeranče". Konkrétní úryvek "Jako podzim shazuji mrtvé listí, uvidím ještě někdy tak syté barvy?" jsem před asi dvěma lety rozvedla do této písně.

Moc se mi líbilo, když jsi během vystoupení v Malostranské besedě prozradila moudro, které ti řekla paní, u které jsi během svých výprav přenocovala: "Bát se můžeš jindy." Máš z nedávného cestování ještě nějakou radu nebo zkušenost, kterou se nově řídíš?

Spoustu krásných věcí z cest nejenom po světě, ale i u nás v Česku si ukládám do takových svých šuplíčků. Napadá mě třeba, že mám kamarádku žijící s manželem v Portugalsku. Pořídili si vlastní loď, na které cestují po světě, a když jsme se potkaly a bavily o našich životech, řekla mi: "Nemáme s mužem žádné plány pro život, ale jenom nápady." A to se mi strašně líbí, protože to vlastně mám stejně. Že je pěkné, když člověk nemá plány, na kterých by lpěl, ale spíše nějaké nápady, které sice drží jeho směr, ale jsou mnohem svobodnější. A když uhne z té cesty, není to, jako že ten plán neplní, ale zkouší zkrátka něco jiného.

Víš už, kam tvé cesty budou směřovat dál?

Ráda bych někam vyrazila na podzim, jen ještě nevím kam. Na mušce mám Peru, Srí Lanku a asi nejradši bych vyrazila do Himálaje, ale ještě si nejsem jistá, jestli by už nebyla na podzim příliš velká zima.

Textově velmi zaujme poslední skladba "Znova". Přemýšlíš v ní nad jiným životem. Co tě k tomu přivedlo?

Když se nám v životě něco děje, asi každý si říkáme, jaké by to asi bylo, kdybychom se narodili jako někdo jiný, v jiném městě a podobně. A nejspíš také máme tendenci si říkat, že by to bylo lepší, kdybychom třeba byli miliardáři na Floridě. Ale vždy když mě něco takového napadne, rychle mi dojde, že i takový člověk má své problémy - jenom jiné. A přitom dost možná stejně velké nebo malé. Tato píseň je tedy takové smíření s tím, že i kdyby tedy tomu tak bylo, neudělalo by mě to automaticky šťastnou.

"Nový dům" zazněl už před dvěma lety na koncertě Jelena v O2 universu. Jde o nejstarší věc?

Vlastně ano. Ještě chvilku před "Novým domem" jsem rozepsala "Znamení", ale "Nový dům" považuji za tu první dokončenou.

Mně se bohužel zatím stále nepovedlo rozklíčovat, proč je napsaná v mužském rodě...

To je hezké, že se ptáš. (smích) Je o Bohu. A ty sloky vlastně zpívá ten hlas, který každý máme v sobě - ať už je to Bůh, nějaká energie, či vesmír. To něco ke mně v této skladbě mluví, a já tomu v refrénu odpovídám.

Slyšíme tady hlas Milana Caise z Tata Bojs, "Znamení" zase obohatil Štěpán Kozub. Šla jsi po takovýchto neokoukaných tvářích záměrně?

O účel nešlo, ale když jsme na koncertech hráli "Nový dům", měla jsem pocit, že mu něco chybí. Takový ten mužský hlas, který funguje jako nějaká jistota. A na Milana jsem si zkrátka vzpomněla, protože má hřejivý, krásný a hluboký hlas. Navíc jsme přátelé, znám jeho tvorbu, takže šlo o jasnou volbu.

Se Štěpánem to byla náhoda - před dvěma lety jsme byli v Karlových Varech. Náš Pavel s ním občas hraje na klávesy a Štěpán s kapelou tam vystupovali den před námi. Tak jsme si řekli, že se půjdeme podívat. A až v té době mě jeho tvorba oslovila, protože zněla trošku jinak než na studiovce. Pokorně, nedramaticky. Zpívaly se tam ty temnější písně, ale Štěpán je během povídání humorně a charismaticky shazoval. Čekala jsem, že přes koncert bude hozená taková těžká deka. Nebyla a mě to velmi mile překvapilo. A píseň "Znamení" pro mě na desce trochu vybočuje, jak textově, tak hudebně, a cítím ji jako dramatickou. Tudíž mě napadlo: kdo jiný než Štěpán?

V klipu k "Plamenu" jsi tančila. Uvidíme to ještě někdy?

(smích) To nevím. Byla to obrovská výzva, kterou jsem si sama na sebe ušila. Nejsem si proto jistá, jestli do toho půjdu ještě znova.

Baví tě dávat si takové výzvy?

Ano, ale nesmí jich být příliš najednou, musím si je trochu rozkládat.

Další singl již znáš?

Ještě to není úplně jisté, ale nejspíš zvolíme píseň "Ta třetí".

S novou nahrávkou vyrážíš na šňůru, křtít budeš v Lucerna Music Baru, a to dokonce nadvakrát, protože se první termín vyprodal s velkým předstihem. Pokukuješ v Praze už po větším prostoru?

Uvidíme. Nejdřív počkáme, jestli se vyprodá ten druhý večer. Přijde mi zbytečné si vymyslet nějaký velký prostor a následně na sílu zvát tisíce lidí, aby se zaplnil. Radši si počkám, až bude jasné, že lidé budou chtít přijít a že jich přijde dost. Ale ano, líbilo by se mi ve správný čas udělat opravdu velký koncert. Chodím po krůčkách.

Máš v plánu naživo představit celou desku?

Na turné určitě nebudeme hrát všechny skladby. Nebo všechny během turné asi zaznějí, ale budeme je obměňovat. Já mám celkově dost pomalých písní, a koncertu nesmí spadnout řetěz. Takže postavit setlist tak, aby gradoval, je občas kumšt. Tudíž bohužel nemohu do závěrečných třech songů hodit třeba skladbu "Znova", i když bych moc ráda. Ale na nějakých akustičtějších večerech to třeba udělám!