"Oblíbená deska Radiohead?" - "Ani jedna. Na mě jsou všechny až moc ku*evsky geniální." Takhle shrnul diskografii legendární kapely fiktivní Hank Moody. Ale jak si vedou The Smile?

I když v obou sestavách figuruje Thom Yorke po boku Jonnyho Greenwooda (a nezapomínejme ani na Toma Skinnera), každá je přece jen jiná. Zvuk Úsměvu není tak zasněný a melancholický, jako je tomu u zmiňovaných Radiohead. Je vlastně docela živý, fluidní, s příjemným nádechem jazzu, který slyšíte až kdesi v pozadí, který se vám však přesto místy nenápadně vrývá pod kůži.

Debut "A Light for Attracting Attention" přinesl skupině období hektického koncertování a ta té euforie využila a proměnila ji v inspiraci. Výsledkem je druhá řadovka. Trio některé songy z ní představilo fanouškům během svých živých vystoupení. Svým způsobem se jednalo o experiment - buď to zabere, nebo ne.

"Wall of Eyes" je sbírkou, kterou pohromadě drží právě emoce. Je stejně tak barevná a živá jako její obal. Ten pochází z dílny anglického umělce Stanleyho Donwooda. Ano, toho Stanleyho Donwooda, který od roku 1994 vytvořil veškerá vizuální díla nejen pro zmiňované Radiohead, ale i další Yorkovy projekty, včetně Atoms for Peace.

Po úvodní, titulní písni následuje "Teleharmonic". Ta je zprvu sice nenápadná, ovšem postupně získává formu něčeho kosmického. Yorke a Greenwood ze sebe znovu vydávají to nejlepší. To je velice dobře znát i na agresivně laděné "Read The Room", která dokonce zní, jako by ji stvořili Sonic Youth. Zuřivé kytary zde jsou kontrastem k pohádkovým syntezátorům, po třetí minutě však zůstanete hypnotizováni vydařeným psychedelickým sólem a zpěvákovým všemocným echem.

Kytarové vybrnkávání v každé skladbě působí jako formující se mraky během podzimního dopoledne. Najednou si uvědomíte, jak rychle plynou a spojují se v něco naprosto dokonalého. Vybroušeného. Jaká to hypnóza! Kdyby měly bájné Sirény koule, pak by tyhle postavy měly podobu Thoma Yorka a Jonnyho Greenwooda.

Příjemné basové linky vás doprovodí k "Bending Hectic", kterou The Smile poprvé představili 20. června 2023. A zatímco všechny ostatní kusy na desce mají stopáž kolem pěti minut, "Bending Hectic" se pomalu line k osmi minutám. Svým způsobem je stejně příjemná jako ne moc známá "Tom Tom's Room" od U2. Narozdíl od Irů však Yorke & spol. do své písně zapojili smyčce, které doprovázejí bouřící kytary.

Osmipoložkové album vrcholí songem "You Know Me". K úvodním klavírním tónům se postupně a nenápadně přidávají i další instrumenty a to včetně smyčců z London Contemporary Orchestra pod vedením Eloisy-Fleur Tho. Text, ve kterém se zpívá: "Keep your arms up son! | You don't scare me | Bone China teas, China tea | Old galaxies, galaxies | And a town that's under water | None of this is mine | And a town that's under water | None of this is mine | Is mine," patří rozhodně k těm nejhlubším na celé nahrávce.

"Wall of Eyes" je dynamické a rozhodně rozmanité dílo. Když už máte pocit, že je daná skladba poněkud utahaná, najednou jste vyvedeni (vytrženi) z omylu až agresivními tóny vybrnkávanými Greenwoodem a Yorkem. Jako by se tihle dva chtěli utkat v kytarovém duelu, a nakonec si spolu sedli a vytvořili něco, co dává smysl.

Prvotinu z dílny The Smile někteří označovali jako počin, který neurazí ani nenadchne. Její následovník je úplně jiný. Kosmický. Možná se dokonce sami sebe budete ptát: Vzniklo tohle vůbec na Zemi? Pokud máte smysl pro jedinečnost, zvláštnost, experimenty a další podivnosti, pak tohle album rozhodně oceníte.