Makrorecenze eponymní desky November 2nd

November 2nd hrají hudbu, jakou u domácích interpretů moc často nezaslechnete. Prý "moc americkou". Pavol Parikrupa své hlavní recenzi dokonce dal titulek "Vynikající eponymní album od November 2nd je úplně mimo českou popmusic". To ovšem neznamená, že by se nám jejich hudba nelíbila, právě naopak. Ve zmíněné recenzi se skvělo hodnocení 9/10 a v makru najdeme dvě osmičky, jednu sedmičku a jednu šestku, což dává průměrných 72,5 %. A co se jednotlivým redaktorům na "November 2nd" líbí, či, v mnohem menším měřítku, nelíbí?

---

Dan Hájek - "November 2nd" jako pouhý návrat ke kořenům? Kdepak! (8/10)
Vztah ke skupině: Za těch dvanáct let od "Night Walk With Me" jsem na ně skoro zapomněl, moje chyba!

Čas je neskutečný prevít, ale jak to tak bývá, správný moment nakonec přijde. Vše vykrystalizovalo i u tvůrčí dvojice Saša Langošová a Roman Helcl v podobě eponymní desky. Návrat je to muzikálně poctivý, od prvního taktu "Lights Are Out" budete vnímat, v jakých hudebních vodách se tentokrát chtějí pohybovat. Na druhou stranu si správně a po svém přeskládali rady Borise Carloffa, který je posunul k větší zvukové otevřenosti. Ačkoliv je novinka kompaktní, nahlíží do mnoha hudebních šuplíků. Takovou odpíchnutou glamrockovou jízdu "Dirt in the Ditch" s kupou elektroniky by si klidně pro sebe mohla ukrást i Alison Goldfrapp. Za sebe oceňuji, že mezi oslovenými mistry zvuku byl taktéž Tchad Blake, jenž má prsty v jednom z mixů desky "i/o" Petera Gabriela, protože toto rozkročení albu svědčí - zní dravě, mnohovrstevnatě, ale nic si nepřekáží a ani neruší. Vše do sebe krásně zapadlo a November 2nd se mohou pochlubit nahrávkou, kterou nelze přeslechnout. Pro mě se jedná o domácí návrat roku.

---

Honza Balušek - November 2nd nahráli barevné a přece pevně sevřené album (8/10)
Vztah ke skupině: Dlouhé roky pro mě byli November 2nd jen kapelou s jedním docela dobrým singlem. Na jejich novou desku jsem se ale začal opravdu těšit po vydání skvělé pecky "I Feel Love".

November 2nd svou novou studiovkou ukázali, že láska k hudbě a trpělivá práce se někdy opravdu může vyplatit. Na uživení hraní v téhle kapele asi není, přece jen její aktivita je poměrně nízká, ale zato Roman Helcl se Sašou Langošovou a spol. novou kolekci za ty dlouhé roky opravdu vypiplali. Zvukoví puristi si mohou užívat, jak to krásně hraje, mě hlavně baví výraznější hudební barevnost, než jsme u formace byli zvyklí. Většinou projde podobně americky znějící rocková hudba spíše mimo mě, ale "N2nd" mě baví od začátku do konce. Dlouhý čas od minulé nahrávky totiž muzikantům dovolil vytvořit pouze silné skladby. Mezi nimi pro mě ční již zmíněná vypalovačka "I Feel Love", (z toho by možná mohl být i hit!) "All Comes Down" a atmosférická "Crossroads". Vzhledem k tomu, jak dlouho příprava alba trvala, se jejího následovníka asi nedočkáme nijak brzy, ale aspoň je nyní za skupinou opravdu skvělá kolekce, kterou se může chlubit. A my ji můžeme poslouchat.

---

Ondřej Hricko - Dobré, jen trochu zapomenutelné album (7/10)
Vztah k interpretovi: Na November 2nd jsem náhodou narazil v malém klubu jako náctiletý během jejich turné k dece "Midnight Desert". Od té doby mají v mém srdci místo.

November 2nd se na hudební scéně zářně vynořují a pak zase dlouze ponořují, tak aby jejich kariéru dokázal sledovat jenom pečlivý fanoušek. Když už s nějakou deskou přijdou, trvá to, ale odměna je sladká. Nejinak tomu je i na eponymní novince, která si od hudebníků vysloužila nadstandardní péči. Potěší tak vypilovaný zvuk, jako obvykle bezchybné instrumentální i vokální výkony a důmyslné aranže. Přestože po technické stránce není vlastně co vytknout, předchozí alba mě v době svého vydání ohromila o něco více. A hlavně bavila. Není to pocitově ani tak tím, že by novinka byla v nějakém ohledu slabší, spíš hudebně November 2nd trochu frnknul vlak. Zatímco tehdy byli jedineční, dnes v moři konkurence nahrávka tolik nevyčnívá. Přesto jde o jednu z nejlepších tuzemských desek roku 2023. Na cokoliv jiného je tahle formace moc dobrá.

---

Jiří V. Matýsek - Solidní, ale album roku jen stěží (6/10)
Vztah ke skupině: November 2nd jsou jistoty, obzvláště naživo jim to šlape skvěle. Viděl jsem je několikrát a pokaždé to byl velmi příjemný zážitek.

O nové bezejmenné kolekci November 2nd se v období kolem jejího vydání mluvilo opravdu hodně a chvála pršela ze všech stran. Když píšu tento text (první třetina ledna), začíná promlouvat i do výročních žebříčků. A já se celou dobu trochu divím. O desce platí to, co jsem napsal výše o kapele samotné - je to jistota. Ale že by mě vystřelila z kramfleků, to vůbec. Nelze rozporovat výbornou produkci - v tomto ohledu zní nahrávka skutečně americky a nedomácky - a je to jeden z jejích kladů. Celé je to ale bohužel až příliš naleštěné, obroušené, takový nekousavý popík v kytarovém hávu. A přitom je znát, jak moc by téhle muzice slušela špetka špíny. A že ji Roman Helcl, jeden z nejzajímavějších kytaristů, které tu máme, umí. Songwrting je tu solidní, muzika plyne, melodie tu a tam skutečně chytnou a na chvíli se v hlavě usídlí. Netrvá to ale dlouho a bohužel zase mizí. Těžko říct, možná jsem jen od desky čekal něco jiného a tenhle trpký pohled je jen důsledkem zklamaného očekávání. Přesto jsem se k němu proposlouchal poctivě. Album jsem převracel všemi směry, ale ten důvod k sérii chvalozpěvů a vysokých hodnocení v něm prostě neslyším. Přesto uznávám, že je za "November 2nd" velký kus práce a výsledek je nadprůměrný, byť jen lehce.