Ve stejný večer probíhal i megakoncert Lucie v O2 areně na připomínku 30. výročí alba "Černý kočky mokrý žáby". Jistě to bylo dobré, ale víceméně založené na nostalgii. Kdo chtěl svěžest a čistou radost z hraní, vsadil na věčně pozitivní a kreativitou nabité Tata Bojs, jejichž hosty byli slovenští Bez ladu a skladu.

Kapela z Hanspaulky pokračovala v každoroční tradici a zahrála v pražském divadle Archa. Letos opět jinak, protože to bylo naposledy. Ne, že by formace končila svoji kariéru (to spíš naopak, vždyť je stále plná hudebního chtíče!), ale Archa tak, jak divadlo znají diváci téměř třicet let, končí. Čeká ji totiž od příštího roku proměna. Do budovy Na Poříčí se chystá vstoupit nový tým, tím pádem ponese nové jméno i ducha. Skupina tudíž nezapomněla poděkovat divadlu za pěkné chvíle, které tu mohla prožít. A že jich bylo!

Nebylo to během večera jediné poděkování. Další patřilo labelu Supraphon (respektive jejímu vedení - Ivě Milerové, Michalu Mákovi a Liborovi Holečkovi), se kterým skupina spolupracuje od roku 2000 a desky "Futuretro".

Další poklona patřila pivovaru Clock, muzikanti zmínili, že během jejich posledního soustředění nepřišel nazmar ani jeden lok jeho produktů. Kapelní setkání probíhalo v penzionu Na Čechách, což je mezi muzikanty poměrně hojně vyhledávané místo. Nachází se v klidné vesničce, kousek od mé rodné hroudy. A že je to místo plodné, nás Tatáči přesvědčili i tím, že zahráli dvě zbrusu horké novinky, která tam vznikly.

Písničky měly třetí světovou premiéru, předtím totiž zazněly na vystoupeních v Uherském Hradišti a v Bratislavě. Jedna rychlejší - "Bůh má problém"- je roztancovaná záležitost, v níž se zpívá božské "Haleluja". Kapela ji vtipně zařadila i do playlistu, zazněla totiž hned po "Velkém třesku, part 1", kde se zpívá: "Výbuch? - ví Bůh". K této novince se vázala příhoda z Uherského Hradiště, kdy za Milanem Caisem přišla kamarádka s tím, že v textu rozuměla "bůh má kokain". Správně je ale "bůh má kluka". Druhou čerstou skladbou byla "Slovní". Ta je klidnějšího rázu a pohrává si s myšlenkou o svobodě slova.

"Toreadorskou otázku", u které bych osobně ubrala stopáž, protože mi přijde zdlouhavá, publiku kladli s věnováním Mirkovi Menclovi, svému bývalému manažerovi, který s nimi pracoval v době vzniku písně a tehdejší desky. Ten totiž jinak na koncerty prý nechodí. Mardoša s basou a Vladimír s kytarou během songu působili jako dva býci, hlavami proti sobě.

"Mějte se hezky a choďte pěšky," nebyla jen výzva ke zdravému životnímu stylu, ale taky entrée pro jejich asi největší hit, "Pěšáky". Diskografii kapely mám ráda celou, ale čtvrteční setlist se jim vážně povedl. U žádné písničky jsem si neřekla, ať už skončí a začne další. Měli to pánové prostě hezky poskládané.

Pódium patřilo i stálým hostům. Bubeník Tomáš Neuwerth odehrál přibližně dvě třetiny koncertu, jen na tu prostřední k paličkám pustil Milana. Nechybělo ani vokální duo - dvojčata Denisa a Simona Katzerovy. Všichni byli pěkně sladěni. Pánové ze své garderoby vynesli stříbrné vestičky, které na přídavky odhodili a odehráli je ve svých tradičních černých tričkách s písmenky. Stage design byl jednoduchý, ale funkční, složený z obrazovek za zády umělců.

Na odchod do domovů zazněla z repráků nadčasová vánoční "Happy Xmas (War Is Over)" od Johna Lennona. Škoda, že si to nemůžeme říct i v dnešní době a dál nás provází nesmyslné boje. Ten večer na mě každopádně dýchla esence radosti, ne smutku, který běžně doprovází loučení. Archa se nepotopila, v našich srdcích bude žít stále a u mě asi nadobro spojená s Tatáči.