Svobody se Láska nevzdává ani ve své tvorbě. Toto téma se ostatně před lety dostalo i do titulku našeho rozhovoru. Písně kopírují autorovu mysl a jeho smysl pro humor, ať už zpívá o aktuálních záležitostech, které rezonují společností, nebo o těch prachobyčejných, každodenních věcech.

Upřímně, Václav Vaňura, jak zní jeho občanské jméno, není kdovíjaký zpěvák - nedává moc výšky a chvílemi si nejste jistí, zda to není falešně. Jeho hlas mě svým způsobem irituje, je takový vlezlý, jízlivý a dlouho jsem si musela zvykat na to, že to asi opravdu myslí vážně.

Dlouho se mu vyhýbáte, ale nakonec mu stejně neuniknete, protože ho často využívají jiní muzikanti k předskakování. A tak mu po čase vlastně přijdete na chuť. Není to blbý a při poslechu se i pobavíte.

Když skončil s kapelou, přišlo mu škoda to vše zahodit. Využil vlnu, kterou tady mezitím rozvířili Pokáč, Michal Horák a předtím ještě Jahelka a další. Jejich snahou je vyprávět vtipné příběhy z obyčejného života, běžných situací, se kterými se může každý ztotožnit. A daří se to i Láskovi.

Oproti debutové "Desce" je "Druhá" nástrojově a žánrově barevnější, stejně tak i autorsky. Také se víc rozšoupl s pozvanými hosty. Co se týká textů, polovinu jich Václav složil sám, polovinu ve spolupráci s kolegy, například s Danem Holým ze skupiny Trocha Klidu po messengeru, s Jakubem Děkanem na hotelu, nebo Davitem (ne, není to překlep) Konopáčem, který s ním spolupracoval již na prvotině, či s Lukášem Dvořáčkem a Suverenem.

Zajímavostí je, že k albu je i vinyl, který nabízí o dvě písně méně, než kolik má klasický formát. Stopáží se tam nevešly. Mezi čtrnácti položkami je jeden cover - "Always Remember Us This Way" od Lady Gaga z filmu "Zrodila se hvězda". Zpíval si ji pro sebe tak dlouho, až k ní napsal český text. Ale co si budeme povídat, originál je originál.

A obsah? Úvodní song "Mraky" je o svobodě, kterou si nenecháte vzít, o potřebě vymanit se ze zdí a mantinelů, o touze žít si po svém a nebát se vykročit z davu. "Dokonalá" je víceméně o tom samém, ale z jiného úhlu pohledu. Hází odkaz na dnešní dobu, kdy si společnost žádá, abyste byli stoprocentní, obzvláště na ženy je vyvíjen tlak. Zde je dobrá cimbálovka a housle, které tomu dávají hned jiný šmrnc, skočnou, energickou atmosféru.

"Vrátit čas" - kdo by si nechtěl dát repete hezkých okamžiků a zažít je znovu, že? "SíťOFFka" je taková moderní ukolébavka pro současná dítka. Však to sám Láska zná - doma má dvě, tudíž chápu, že ho dnešní všudypřítomná předigitalizovaná, mobilní, instagramová, influencerská doba plná youtuberů a podobných profesí štve.

"Rád ti budu lhát" s Nikolou Votrubovou je o podvádění, o chvílích, kdy k sobě býváme neupřímní, lžeme si a nepřijde nám to vůbec blbý. Protipólem je "Chtěl jsem ti jenom říct", v níž komorním podáním vyznává lásku. "Easy den" s Xindlem X je pohodovka o nicnedělání, o tom, že je dobré se nehnat, svět bude plynout aneb co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra.

Další hostovačka následuje hned záhy. "Schizofrenní" je s Jakubem Děkanem a písničkář v ní uvažuje, že se chce měnit, ale zároveň chce zůstat svůj. Úvaha nad žitím a nad tím, co člověk má za sebou. Song je jejich společnou terapií.

"Najednou" se dotýká vážných témat jako osobní vyhoření, útěk od všeho, vážná vztahová nedorozumění, dokonce i sebevraždy a hledání klidu. "Ani jako kluk" - narážka na válku na Ukrajině a Putina, která pálí nejednoho umělce. Zpracováním a vyzněním mi připomíná Tomáše Kluse. Opět houslemi doprovozená "Jednou se vrátí" je o naději, která má malé šance, ale je tu.

"Všudebil" - už název v sobě zrcadlí slovní hříčku - poslední dobou se roztrhl pytel s tím, jak všichni všechno vědí a všude byli a mají se vším zkušenost. Všichni cestují a chlubí se momentkami na sociálních sítích, a pak si přijdete jako břídil, když sedíte doma na zadnici nebo vše nepostujete.

"Snad proto" - zmiňovaný cover. Poměrně vkusně otextovaný, ufff, není to jak v sedmdesátkách a osmdesátkách, kdy známé zahraniční hitovky dostaly leckdy stupidní české verše. Další zamilované vyznání, jak jinak, to se přímo vybízelo. "Žijem jenom jednou" je o užívání si přítomnosti a o tom, že se nemáme bát překážek na cestě. Tahle skladba mě absolutně nebaví, hlavně ten rap Suverena je podle mě zbytečný.

Z výsledku je znát další posun především díky tomu, že Láska poprvé nahrával se živou kapelou: doprovázeli ho bubeník Adam Jánošík, na basu Vojta Říha či Pavel Hurdálek, za klavír usedl Honza Peroutka, kytary obstaral písničkář s Thomem Frödem, který stál za většinou produkce desky. Jednodušší forma debutu mu však také seděla, obojí má něco do sebe a vůbec bych to nezatracovala.

Pestrobarevný obal dělal Adam Jánošík. Název "Druhá" - proč ne, je to vtipný, Láska není první ani poslední, kdo jej použil. Jak už jsem se kdysi zmínila, vokální nedostatky dohání určitým charismatem. Našel svou polohu hlasu a ta mu vyloženě sedí. Do textů otiskuje osobní humor, nadhled, který nemusí všem sedět, ale většinou je trefný.

Z tracklistu mě nejvíce baví trojlístek dříve vydaných singlů "Mraky", "Dokonalá" a "Najednou". Suma sumárum - "Druhá" je druhá v pořadí, ale určitě není jen tak do počtu... Na druhou lásku se taky nezapomíná.