Tihle Skoti vědí, jak nazvat své desky. Po "Come On Die Young" (Pojďme umřít mladí), přišlo "Rock Action" s hudbou, která se rockové akci podobala asi jako závod želv, a teď si pro nás připravili "Happy Song For Happy People", což je kolekce pomalých a lehce ponurých skladeb, které by si jako "happy" dovolil nazvat jen notorický dekadent. Název desky a skladeb je ostatně jediné, co Mogwai chtějí posluchačům sdělit, booklet už žádné další informace neobsahuje. Nezbývá vám tedy nic jiného, než si rovnou pustit album samotné.

Mogwai jsou nejčastěji škatulkování jako space rock nebo podle některých post-rock. Tento styl reaguje na ohlašovanou (nechám na vás, jestli si doplníte i "nastalou") smrt rocku, když se z všeobecné krize kytarové hudby snaží najít východisko ne snad v elektronice, ale spíše v klasické hudbě. Jistě, ani to není nic nového, koketování rockerů se symfonickými orchestry čas od času přerostlo z úchylky v žánr. Rozmáchlé kompozice rádoby umělců málokdy vzbudily něco jiného než úsměv. Tortoise, GSYBE!, Sigur Rós nebo právě Mogwai šli trochu jinou cestou. Ponechali si rockové instrumenty, ale velkým kompozicím vdechli epické rozměry. Začátek kariéry Mogwai je navíc načasován do nejžhavější éry britpopu a jejich umělecký postoj se dá pochopit jako absolutní popření toho, co dělali Oasis nebo Blur.

Na rozdíl od svých kanadských souputníků God Speed You Black Emperor! nebo amerických Tortoise, zůstávají Mogwai pořád jednou nohou na zemi (tj. v klasickém rocku). Postupně zkracují své skladby a na "Happy Songs..." už dokonce volí přijatelnější formát skladeb s tradiční délkou a pozorný posluchač v nich najde občas i zárodky nějaké struktury. Rozhodně to ale není nějaké zaprodání se kořenům své hudby nebo pokus o uhlazení pro komerční formáty.

Mogwai na své čtvrté desce zúročili zkušenosti ze svých tří předchozích opusů. Už není pochyb o tom, že bojují o zhmotnění čisté hudební krásy. Občas ujedou do kýče, ale většinu času drží posluchače v šachu vrstvenými melodiemi. Všechny písně jsou přísně instrumentální (narozdíl od "Rock Action"), marně hledejte nějaké náznaky refrénu, pokud jsou v písních vokály, tak jsou tajemně potlačeny v pozadí, zasunuty pod hradbou (především) kytar, ale také celé kohorty smyčcových nástrojů a nejrůznějších digitálních efektů. Někdy se to všechno slije v enovský ambient (závěrečná "Stop Coming To My House"), jindy vypluje na povrch krystalicky čistá melodie ("Golden Porsche"). Jako nahlédnutí pod slupku skladby "Hunted By A Freak" doporučuji nainstalovat program Cubase, který najdete v datové stopě a pak si hrát s opravdovými samply, ze kterých se píseň skládá.

Jistě, "Happy Songs For Happy People" není hudba pro netrpělivého posluchače a pro každou chvíli. Někdy vám přijde, že emoce, které prodávají, jsou jen nahrané a že Mogwai jsou jen pózeři. Nevzdávejte to! Někdy v budoucnu třeba přijde chvíle, kdy uznáte, že jsou geniální.