Výpravná publikace "1964: Oči bouře" by se dala bez váhání označit jako definice pojmu krásná literatura. Je to výtečně provedená práce prezentující znovunalezené fotografie Paula McCartneyho z období rostoucího šílenství kolem The Beatles a jejich první cesty do Ameriky.
Sir
Paul McCartney je nepochybně mužem mnoha talentů. Ve výpravné knize "1964: Oči bouře" se prezentuje jako fotograf. A to ne ledajaký - měl přístup do míst, kam se běžný fotožurnalista jen tak nedostane, přímo doprostřed bouře zuřící kolem rostoucího fenoménu
The Beatles.
Na fotky z přelomu let 1963 až 1964 se můžeme dívat jako na dokument, reportážní snímky z období, kdy
Brouci raketově vystřelili z Británie do vysněné Ameriky. Ale také vidíme krásné intimní portréty Paulových spoluhráčů, kamarádů a nejbližších lidí na turné. Lidí, kteří čtyřem mladíkům z Liverpoolu pomáhali, aby se z toho šílenství nezbláznili.
McCartney narazil na snímky (v knize jich je celkem 275) ve svém archivu po bezmála šedesáti letech a můžeme si jen představovat, co to bylo za objev. Asi jako když najdete časovou schránku, kapsli, jejímž otevřením otevřete příval vzpomínek a emocí. Ta nostalgie a radost se pak přelévá i na čtenáře, fotografie odzbrojují svou autenticitou a blízkostí. Občasná technická nedokonalost, rozmazání nebo nedotažená kompozice (beztak způsobená všudypřítomným chaosem) je úplně druhořadá. Síla Maccových obrázků je v něčem jiném.
Pozoruhodné jsou ty, na nichž Paul zachytil obyčejné lidi, co se k pojízdnému cirkusu jménem The Beatles přichomýtli náhodou, nejen bláznivé fanoušky dychtivě toužící po alespoň letmém pohledu do auta nebo doteku idola. Fotky letištního personálu, lidí u dráhy, policistů nebo náhodných kolemjdoucích mají nepochybnou dokumentární hodnotu. Zachycují ducha doby v Liverpoolu, Londýně, Paříži, New Yorku, Washingtonu a Miami (neboť tam vznikly).
Můžeme porovnávat rozdíly v náladě mezi obrázky z Anglie, Francie a USA (ty se navíc vzpamatovávaly ze šoku po nedávném atentátu na prezidenta Johna Kennedyho) nebo kouzelnou proměnu z přechodu ze zimního severu Spojených států na prosluněnou Floridu, která je ještě dokonána použitím barevného filmu.
Publikace je bezvadně řemeslně zpracovaná a to je u tohoto typu knih obzvláště důležité. Se snímky tady perfektně souzní grafika, typografie, kvalita tisku, opravdu máte pocit, že držíte v ruce něco cenného a krásného. A nejsou to jen obrázky, dostaneme zde moc hezký průvodní text, eseje a vtipné komentáře, všechno to spolu hraje.
"Oči bouře" jsou přírůstkem do již tak neuvěřitelně obsáhlého souboru publikací o The Beatles, zřejmě největšího popkulturního fenoménu historie.
Zájem o
Brouky, zdá se, nijak nepolevuje, což se opět ukázalo v souvislosti s vydáním jejich prý definitivně poslední písně "Now And Then". Ale něco mi říká, že se ještě něco najde. Tak jako ty Paulovy negativy, co trpělivě čekaly na znovuobjevení bezmála šedesát let. A pak z toho byla nejen kniha, ale také výstava v londýnské National Portrait Gallery.