Den před naším rozhovorem byla spousta lidí na Blink-182. Ty jsi ale byl na jiném koncertě, kde týpek remixoval mňoukání kočky. Jak na to vystoupení vzpomínáš? Bylo to něco, nad čím zůstával rozum stát?

Ten muzikant začal během korony dělat videa, v nichž je dominantní jeden melodický prvek, nahraný zvuk, a živě to zremixuje na koncertě. Zaprvé je to prdel, za druhé jsem unešený, jak tvoří za pochodu. A že tady byli Blink, jsem vůbec nevěděl, i když by mě to zajímalo.

Inspirovalo tě to nějak do budoucí tvorby?

Byl to hodně inspirativní koncert. Málokdo to ví, ale už pět šest let mám tradici, že když má někdo z mých kamarádů narozky, vytvořím remix z jeho hlasových zpráv. To je ale moje soukromá tvorba.

Poslední rozhovor jsme spolu dělali k předchozí desce vydané před dvěma lety. Mezitím jsi dostudoval pajdák. Věnuješ se nějakým způsobem tomuto oboru? Prý jsi nechtěl učit hudebku. Co je na tom pravdy?

Během školy jsem učil a dospěl jsem k názoru, že to nejde časově kloubit s muzikou. Ta práce ve škole s dětma byla milá, ale člověk se tomu potřebuje plně věnovat. Pak jsem do toho dával veškerou svoji kreativitu a nezbývala mi na nic jinýho. Frustrovalo mě to, že se prohnala hodinami, a nic z toho nebylo. Nejdřív jsem vymyslel hudební aktivity a pak jsem to dal jiným učitelům, kteří za to byli rádi. Bavilo mě to, postavil jsem na tom celou diplomku. Začali mě tahat na workshopy, projekty, kde jsem se začínal angažovat. Vygradovalo to tak, že jsem na doktorátu v Olomouci, kde za to, co bych dělal normálně, získávám kredity, a dá se to časově skloubit. V tomto ohledu jsem zůstal v pedagogice a moc mě to baví.

Se školou souvisejí i letní prázdniny. Byl jsi na dovolené někde na motorce? Vím, že jezdíváte na babetě.

Chtěli jsme, ale nevyšel nám na to čas. Ale chceme strašně příští rok. Byly jen dílčí výlety, kdy jsme vzali starou jawu kejvačku, kterých máme hodně. Ale takzvaný bába výlet, co jsme dělali s houslistou Adamem Černíkem, na víc dní a s náhradním motorem v batohu, se nekonal. Ideálně bychom chtěli zkusit Balaton.

Svoji třetí řadovku jsi vydal na svůj svátek. To bylo schválně?

Ne, vůbec. Někdo mě na to upozornil a já jsem si to až posléze uvědomil. Hezky to vyšlo.

Na to konto jsi prohlásil: "Takhle dlouho jsem tolik podle mě dobrých písniček nedržel v tajnosti. Už jenom tím bude deska v mé diskografii zcela unikátní, protože se bude z velké části skládat z písniček naprosto nových." Už bylo podle tebe dost best of singlů?

Chtěl jsem si to rozhodně zkusit. Doteď mě to u předchozích alb fungovalo, to bylo asi zapříčiněné i tím, že jsem si fanouškovskou základnu teprve tvořil. A teď k tomu přispěl i Jenda Vávra. Přesvědčil mě, když mi řekl, že si můžu dovolit něco rok nevydat a pak vydat komplet balíček songů, které komplet dávají smysl. Že to má navýšenou hodnotu. Nevěřil jsem tomu, myslel jsem, že lidé ztratí pozornost. Paradoxně se to nestalo. Přijde mi to umělecky hodnotnější než se ohánět cédéčkem, které už nebude pro posluchače tolik atraktivní, protože mrknou na playlist a zjistí, že tři čtvrtiny věcí znají.

Chybí zde tentokrát zápletka s mrtvým zvířetem. Příběhy došly, nebo už ses tohoto konceptu nechtěl držet?

Myslím, že dvě písničky stačí. Nebylo to tak, že bych si řekl, že tam nebude mrtvé zvíře. To spadá do kategorie bizarních historek a ta na desce své zastoupení má minimálně v podobě "Pojďme chlapi na ryby". To je příběh, který se stala u nás. Jinak by si mohli lidi myslet, že jsem odhalil nějaký mustr a chci nad tím kalkulovat. Ale vůbec mě to nenapadlo, žádná písnička na to nepřišla a přijde mi to vlastně dobře.

Vybíral jsi ze třiceti kousků. Co se stane s odpadem?

Zůstává v šuplíku pro další využití. Je to odpad, že to odpadlo z výběru, ale písničky se povedly, proto se dostaly do předvýběru. Jen nedávaly takový smysl v kontextu desky a s ostatníma. Tak na ně přijde čas jindy.

Novinka se liší ještě další, zásadní věcí, která není slyšet: dělal jsi na ní s producenty Jendou Vávrou a Filipem Vlčkem. Chtěl jsi to posunout dál? Nebo už jsi cítil vyhoření, na které odkazuje titulní skladba?

Písničky jsem si všechny napsal, až na závěrečnou "Ukolébavku pro opilého kamaráda", kterou jsme napsali s Jendou společně, a "Síť záchrannou", kterou jsem napsal s klukama z kapely Trocha Klidu. Tím, že jsme songy řešili s Jendou dopředu, občas jsme lehce pilovali formulace. V "Ideálním čase" jsme přidali bridge až ve studiu. Jinak mě bavilo, že jsem dal polotovar, text a hudbu a kluci házeli nápady, jak se toho chopit.

S Jendou jsme začali dělat až na tomto albu. Jsem fanda Jananasu už od svých jedenácti let. Seznámili jsme se, když jsem nastoupil do Supraphonu, jako že jsme o sobě věděli. Účinkoval na jananasím posledním koncertě, na kterém jsem jim předskakoval a hrál na klavír několik písniček. Tím, že jsme oba Hradečáci, potkali jsme se občas na pivu. Hudebně, humorně a lidsky jsme si padli do noty. Vygradoval z toho pak nápad, aby mě supervizoroval tuto desku, což byla velmi skvělá volba, protože Jenda ji hodil přesně tam, kde bych se jinak bez něj neocitnul.

Jenda ti zakázal banjo a dětský sbor. Každé dostalo jen jednu povolenku - nástroj v songu "Není to divný", děti v "Ať si daj bacha". Co proti nim má? Celkem si na tom zakládáš, tak ti do toho musel hodit vidle. Nebo ti tím nastavil jiný způsob uvažování nad skladbami?

Osobně proti tomu nic nemá, jen chtěl, abych nejel ve svých standardních věcech. Ale na druhé straně jsem si musel něco prosadit. Možná je to důkaz mého staromilství, ale zvuk banja a dětského sboru v kombinaci s gangsta songem mi přijde neskutečně cool, nemůžu se toho zbavit a rád s tím pracuju. Je to moje signifikantní poznávací znamení. I když je na albu spousta různých věcí, tohle by tam nemělo chybět. Už jen kvůli těm lidem, co mě doteď poslouchali.

Název předchozí řadovky "Michalbum" vymyslel Voxel. Na to konto jsi mi sám řekl, že vymyslet stupidnější návrh bude docela těžký. Jak jsi přišel na tento?

Kdybych to měl vzít úplně od začátku, tak ve třeťáku na biskupském gymplu jsme byli na úžasným duchovním soustředění. Byli jsme na horách, povídali jsme si, tam mě napadl refrén písničky "Ideální čas se nezbláznit", který jsem měl v šuplíku sedm let. Vytáhl jsem ho teďka kvůli tomu, že poslední roky se mnou začal rezonovat syndrom vyhoření kvůli lidem v blízkém okolí, kteří se s tím setkali. Nemluví se o tom tak často, jak by mohlo, tak jsem na to chtěl upozornit. Kuba Ryba s tímto tématem několikrát rezonoval, jak jsme se spolu o tom bavili, proto mě napadlo dát to dohromady s ním. A když jsme dávali celou desku, měli jsme její zvukový tvar a rýsoval se setlist, začali jsme přemýšlet na názvem. Tento vystihuje geniálně myšlenku celého alba. Že to je přesně deska, u které si člověk odpočine, možná zapřemýšlí a na něco zajímavého přijde, nebo mu to udělá jen radost.

Hrozil ti syndrom vyhoření?

Mně přímo ne, ale zažil jsem dost momentů, kdy jsem na úkor spánku zažil stav, kdy je člověk neschopný se pohnout. Měl jsem chvilkový breakdown. Ani jsem nevěděl, že tělo může takto vypnout. Od týhle chvíle své tělo více poslouchám. Byl to zdvižený ukazovák. Mnoho lidí v mém okolí to dohnalo k trvalejším následkům. Pohybuju se ve školství a tam ti učitelé občas padají jak hrušky.

Co děláš pro to, aby ses nezbláznil? Já mám třeba sport...

Prostě spát - spánku není nikdy dost. Když je tělo vyspaný, je schopný všeho. A paradoxně čas s přáteli, který spánku moc nepřeje, ale i tak - upustit páru je potřeba.

Doma máš vzor v taťkovi, je ryzí optimista. Ty jsi skeptik? Realista? Nebo jak to máš v hlavě nastavené?

Jsem naprostý mix mojí mamky a taťky. Jsou oba velmi inspirativní. Mamka je strašně hodná duše, která je schopná se rozdat pro ostatní na úkor svého pohodlí, a tím, jak se o někoho stará, je furt ustaraná. Kdežto táta razí myšlenku, že to nějak dopadne, že to bude v pohodě. Tím se prokousal životem s radostí a optimismem. Za špatným viděl to dobré. Ale pokud jde o empatii, někdy mu věci nedocházejí na první dobrou. Nejsem skeptik, ale optimista. Občas si tento stav musím uměle vytvořit a to pak funguje doopravdy.

Kdo je Nick Watson, jméno, které stálo u vzniku jednotlivých songů?

Studiomág z Fluid Records, který mi masteroval v Londýně. Je to dvorní master od Filipa Vlčka.

S Filipem se znáte od "Plány jdou". Je to tak?

To byla naše první věc. Jinak se s ním znám přes Trochu Klidu a jeden čas chodil s mojí velmi dobrou kamarádkou.

Když jsme u těch hostů, tak "Stará poma" měla být natočená s tvým textařským idolem Karlem Plíhalem, který aktuálně bydlí ve Vysoké nad Labem jako ty. Dostal jsi k tomu od něj posvěcení, ale nakonec z toho sešlo. Proč?

Karel, byť je můj kamarád, máme se rádi a chodíme na pivo, je velký introvert a jeho vlastnost je taková, že se pro něco nadchne, ale jak se mu to rozleží, tak pak nechce. Nemyslí to špatně. Jen to normálně nedělá, měl by z toho stres. Je to legenda, tak si to může dovolit. Pro mě je to největší vzor. Potkali jsme se na Pragáčích (Prago Union) v Olmu, došel za mnou a byli jsme spolu v kotli. Bylo to nejlepší - hráli "Vodopády".

To si přece ani nemůžeš pamatovat, ne?

Mám starší ségry. Nejsem sice ryzí dítě devadesátek, ale vlastně mám pocit, že ano. Vyrostl jsem na sídlišti, měl jsem všechny devadesátkové hračky po ségrách.

Jak tě napadlo slovo poma? Mnozí si to museli googlit, protože se s tím nesetkali. Rád pracuješ s češtinou, která má nepřeberné množství výraziv. Jaké je nejdivnější slovo, které jsi kdy do svých textů použil?

V "Houbové baladě" mám slovo gametangiogamie, což je odborný výraz, který jsem se učil dlouho. Je to v podstatě rozmnožovací cyklus hub. Zpívám tam o houbách a o tom, jak se do sebe dvě zamilují...

Jedním z již vydaných songů byla "Síť záchranná" s Trochou Klidu. Opravdu se někdo probudil v Pardubicích bez bot?

Ano, a nebyl jsem to já, byl to někdo z té skupiny, ale nebudu jmenovat. Byla to dobrá párty.

Kdo ti naposled hodil záchrannou síť? Při jaké situaci?

Mám pocit, že mi kamarádi takovou síť házejí průběžně. Houslista Adam Černík je můj nejbližší kamarád od útlých let, jsme v podobné fázi života, skončili jsme školu a spousta věcí se nám mění a ne vždy jsme z toho nadšení. Tak si vzájemně děláme oporu.

Všechny historky v písni se staly. Třeba: "Když nevíš, jak sbalit holku svejch snů. Pořád nemáš odvahu žádnou. Na ulici aspoň tě s ní blejsknu." To vychází z toho, že mám strašný crush na Sigrid. Potkali jsme ji na ulici, když tu měla koncert, a já neměl koule na to ji oslovit. Tak za ní šel Dan Holý a vyfotil mě s ní.

Album začíná songem "Říkej lidem, co máš rád, že je máš rád" - jaká z vyjmenovaných situací tě inspirovala k napsání?

Je to kompletní zpověď na základě dokumentu o posledním žijícím členovi Bee Gees. Říkal tam, jak ho to štve, že se bráchama neudobřil. Taky už jsem se vypořádal se smrtí v rodině, ale mám kliku, že jsem se stihl rozloučit.

A například pro "Není to divný" jsem inspiraci našel na našem plese, kde je to vždy takový náš sympatický bizár. Ale to, že přijde s přítelem a budeme tancovat ve třech, jsem si vymyslel.

Baví mě "Pojďme chlapi na ryby". Skočná cimbálovka, která vybízí k tanci. Co ty a lidovky?

Mám folklor strašně rád a chtěl jsem to mít na desce. Ostatně Adam Černík primášuje asi ve třech cimbálovkách.

Historka je od vás z hospody. Čemu dáváš přednost ty? Rybám, nebo hřibům?

Spíš ryby, houby mě nikdy nebavilo hledat.

No, vidíš, a já jsem zas opačného názoru. V "Po státnicích" se objevuje i tango… Líbí se mi pravdivé spojení "Šuby duby nic do huby"...

Tam se střídá kabaret, tango se mi do toho líbilo, hezky to podtrhlo změnu nálady. Je to klasický rozhovor se spolužákem, kdy se potkají po dvou letech, vedou small talk, jak jsou veselí, pak to sklouzne k tomu, jak je to v hajzlu. Chtěl jsem vyzdvihnout dva póly small talků, kam se to může dostat.

Na nahrávce se podílel třeba Jan Steinsdörfer z Chinaski a další, kteří nejsou ve tvojí doprovodné kapele. Sešli jste se jen za účelem natáčení, nebo s tebou budou vystupovat i naživo?

Půlka alba je nahrána živě na jeden track. Demonstruje to, jak jsou to geniální muzikanti. Když to zafungovalo v "Záchranné síti", chtěli jsme z tohoto soundu vycházet. Kluci s tím byli v pohodě, protože věděli, že to pak budou muset hrát na koncertech. Přistupovali k tomu proto víc objektivně, což je pro písničku lepší.

Líbí se mi tvůj babička filtr. Je rodina první, na kom si testuješ písně?

Dřív toho bylo víc, když jsem bydlel u našich. Oni na to daj' selský názor, který, bych řekl, se blíží názoru obyčejného posluchače. U nás doma nebo široko daleko nemá nikdo nic společného s muzikou.

Poslední položkou tracklistu je "Ukolébavka pro opilého kamaráda". Je zde myšlen někdo konkrétní? Do středu skladby je vložena nerýmovačka. Chtěl jsi ji tím rozbít, nebo tě nic lepšího nenapadlo?

To je fór, který dělám často. Používám často třeba absolutní rým, což jsem okopíroval od Cimrmanů a což mi přijde jako vrchol trapnohumoru, který mám rád. Tady ti ale nastolíme tvrdou realitu, kterou ti jemně zašeptáme do ouška. Tento verš napadl asi Jendu a tak moc jsme se nenachlámali dlouho. To jsme se potkali po nějaký párty v Hradci a napsali to v nějaké hluboké kocovině. Přišlo nám to velmi autentické.

"V Harmonii" poprvé používáš vocoder. Výsledek svým způsobem z kolekce vyčnívá...

Je to uhelný kámen desky. Je to takový úlet, který jsme si dovolili, abychom si určili hranici, kam se jako interpret autor můžu dostat, protože jsem velký fanda hudební teorie a jazzu. Zároveň jsem byl fascinovaný vocoderem už od Jacoba Colliera. Klukům jsem to posílal ze srandy. Rozbije to album, nastaví to další směr. Je to geniální provedení toho, co je v textu přímo rovnítkem toho, co hraju na klavír.

Vážnější song "Kdoví" jsi na nahrávku původně dávat nechtěl, prý se zde určitým způsobem odhaluješ. Je v plánu jít do budoucna touto cestou, nebo stále budou převažovat humor a nadhled?

Písnička je hodně osobní a tak osobní před širším publikem normálně nejsem, ale na desku to vlastně hodně patří. Jenda mi řekl, že tam musí být. Zas ji to posunulo někam jinam. Není to legranda, ale je tam určitá otevřenost, nejistota, že to není tak růžový, jak se zdá.

Dělat hudbou radost, to je parketa, ve které jsem naprosto doma, toto jsou odbočky. Když ovšem přijdou, je dobrý se jim nevyhýbat.

Minule jsi mi prozradil, že bys chtěl zkoušet nové aktivity, například psaní písniček pro někoho jiného. Podařilo se už?

Ne nějak intenzivně. Voxelovi jsem texty konzultoval, Kuba mi říkal, že se mi nejspíš teprve ozve. Velmi mě to baví, nemusím mít vzadu v hlavě takový alarm, že se tím prezentuju já. Baví mě to, že jsem míň svázaný.

Chystáš vydání zpěvníku. Co tě k tomu vedlo? Byl to impuls z labelu, nebo jsi chtěl vyslyšet přání fanoušků?

Obojí - pěkně se to potkalo, fanoušci se ptali hodně dlouho. Už přišel čas, kdy na to máme materiál. Bude to knížka/zpěvník různých povídek, básniček, fun factů. Bude to přidaná hodnota k tomu, co si beztak lidé najdou jinak sami na internetu (akordy, texty). Vyjde to na jaře.