Od své první návštěvy u nás se Melanie Martinez stále přesouvá do větších a větších prostor. Po Lucerna Music Baru během turné k desce "Cry Baby" přes Forum Karlín k albu "K-12" až do holešovické Sportovní haly Fortuna s kapacitou patnáct tisíc lidí. Tu sice zdaleka nevyprodala, zaplnila něco málo přes půlku, ale stále platí, že má jedny z nejúžasnějších fanoušků na světě, kteří vytvořili takovou atmosféru, jako by vyprodáno bylo.

Letos si s sebou na turné přibrala o hodně slavnějšího předskokana, než tomu bylo při minulých návštěvách. Publikum jí totiž rozehřívala americká zpěvačka Upsahl, kterou jsme mohli vidět už na letošním Rock For People. Zatímco v Hradci Králové se předvedla ve své rockovější podobě a tomu odpovídal i výběr písní, pro tuto příležitost set poskládala spíše z popovějších songů. Jak byli fanoušci připraveni později i na hlavní hvězdu, byli stejně nachystaní i na rodačku z Phoenixu. Prakticky od počátku s ní zpívali a reagovali na jakékoli podněty, takže to spíš vypadalo, že v tu chvíli už je na pódiu Melanie. Zazpívali si s ní "Drugs", tleskali, skákali a došlo dokonce i na světýlka mobilů v "Lunatic". Když tak po více než půlhodině odcházela z pódia, moc se jí nechtělo a i návštěvníci, mezi nimiž jednoznačně převládaly dívky, náctileté a mladé slečny, by jistě několik dalších songů zvládli.

S úderem deváté hodiny však světla potemněla a teprve v tento moment se naplno ukázalo, co v přítomných vlastně je. S prvními tóny jako jeden muž, či přesněji řečeno žena, všechny tribuny kompletně vstaly a do konce koncertu už tak zůstaly. Na pódiu se rozzářila projekční stěna s hořící svíčkou, po stranách trsy mírně pitoreskních hub a ve chvíli, kdy se v kuželu světla zjevila Melanie Martinez, došlo až na frenetický řev. Avšak ten trval jen nepatrnou chvíli, protože s prvními slovy ihned přešel do sborového zpěvu. Stejně jako v případě předchozích koncertů přišly fanynky připravené nejen vizuálně s různými oušky, maskami, make-upem nebo úpravou zevnějšku, ale také s kompletní znalostí celé alba "Portals". A tím je myšleno opravdu slovo od slova.

Bylo to potřeba, protože americká zpěvačka letošní koncert založila pouze na aktuální nahrávce. Fanoušci museli zapomenout na "Cry Baby" i "K-12"; v sobotu se hrálo pouze aktuální album v deluxe verzi, přesně v pořadí písniček, jak vyšly. Nic jiného, ani jako přídavky. Těmi byly právě tři bonusové písně deluxe edice.

Melanie Martinez tedy svou koncepční práci dotáhla do té míry, že se ve výsledku nejednalo o koncert v tom klasickém stylu, ale spíše o audio-vizuální představení s jasně daným motivem, respektive tématem. Kapela na pódiu byla hodně upozaděná, byť šlapala naprosto bez chyby, ale prostě tvořila pouze doprovod bez výraznější interakce. Největší pozornost na sebe totiž strhávala samotná zpěvačka, její čtyři tanečníci a především animace, jež vizuálně dotvářely témata jednotlivých písní.

Někdy se tak dělo společně s dalším prvkem, jako byl zárodek ve "Faerie Soirée" nebo pavučina ve "Spider Web". Velmi často jsme se díky nim přenesli do krajiny z jiné planety, kde byl dominantním organismem určitý druh hub. Zavedla nás ovšem také pod vodní hladinu, mezi zvláštní růžové červy, k růžovému drakovi, nebo dokonce do velmi názorného aktu početí, připomínající úvodní scénu "Kdopak to mluví".

Po minulých koncertech a s přesunem do větších prostorů se ovšem dala očekávat ještě o něco propracovanější a nápaditější show. Z celého konceptu se dalo vytěžit daleko více, a to ve všech směrech. Prvků na pódiu mohlo být o trošku víc a mohly být i mírně interaktivní. Světelný design, ačkoli velmi slušně zpracovaný, už dneska také může být na daleko větší úrovni. U jiných hudebníků by toto s přehledem stačilo, ale v případě Melanie Martinez a konceptuálnímu a artovému pojetí její hudby si vše říká o opravdu dokonale zpracovaný vizuál, tudíž sobotní show byla svým způsobem nevyužitá příležitost. Možná ale šlo ale o reakci na minulé turné, kdy některé přechody písní trvaly až příliš dlouho.

Bylo by ale chybou, kdyby předchozí řádky jakkoli shodily jinak skvělý koncert, už proto, že žádný z fanoušků tyto pocity rozhodně nesdílel. Také sama zpěvačka to letos zvládla velmi dobře, ačkoli naprosto bezchybný zpěv asi nikdy nepředvede. Od toho jsou tu jiné pěvkyně.

Její superschopností však je, jak se dokáže napojit na své fanoušky. Nepotřebuje k tomu vlastně vůbec žádná slova, jen pár vět na konci celého představení, a přitom stejně mezi ní a nimi probíhá telepatická komunikace, kdy všichni přesně ví, co mají v daný moment dělat a zpívat. Naprosto většina z návštěvníků odcházela z koncertu naprosto spokojená a patrně i vyčerpaná a bez hlasu. Za všechno, co její příznivci předvedli, jak celý koncert s Melanie Martinez odzpívali, jak reagovali na vše, co se na pódiu dělo, jim patří obrovská poklona. Má možná ty nejlepší fanoušky na světě, a už proto stojí za to být součástí jejího vystoupení.