Garou vtrhl na pódium Kongresového centra sice s lehkým zpožděním, zato jako velká voda. Vůbec se nerozpakoval a okamžitě se vytasil s jedním ze svých největších hitů "Gitan", čímž okamžitě vtáhnul všechny přítomné do děje. Už od prvních momentů koncertu navíc bylo zřejmé, že přijel pobavit nejen příchozí, ale především také sebe. Do svých vlastních písniček tak vkládal různé vsuvky, což třeba v případě zmíněné "Gitan" byla "The Boxer" od Simona & Garfunkela.

Během večera nás provedl celou svojí kariéru od těch nejslavnějších písniček jako "Sous le vent", "Belle" nebo již zmíněné "Gitan" po ty úplně nejnovější, které třeba ještě ani nevyšly na albu, jako byla skvělá energická "Nobody Else". A dokonce představil i skladbu, která ještě není dokončená, tou byl super boring song "Forbidden Love" o jedné sloce a refrénu, kterou pak geniálně nastavil pomocí "Let It Be" a "Hey Jude" od Beatles a slavnou "La Bamba".

Pochopitelně neopomněl ani své aktuální album z loňského roku "Garou joue Dassin" věnované francouzsko-americkému zpěvákovi Joe Dassinovi. Z této nahrávky zazněly například "Le petit pain au chocolat" nebo výborná rokenrolová "Siffler sur la colline". Ačkoli má dost svých vlastních písniček, stále při koncertech sází i na ty převzaté. V úterý tak v podání jeho charismatického chrapláku zazněly například "House Of The Rising Sun" The Animals, Elvisova "Suspicious Minds", výborná "Sweet Caroline" Neila Diamonda, v níž mu publikum suplovalo dechy, nebo již tradiční přídavková "With A Little Help From My Friends".

Všechny zmíněné byly v jeho podání neskutečné, ovšem přesto je ještě jedna další naprosto překonala. "I Put A Spell On You" totiž dlouholetý porotce kanadského The Voice naplnil takovou energií, že jí prohřál a nakopnul neosobní sál Kongresového centra až po balkony, které tentokrát nebyly obsazené. Není tedy divu, že zanedlouho už stála podstatná část publika na nohou a především přítomné dámy se nahrnuly k pódiu.

Svůj velký podíl na tom měl samozřejmě i samotný Garou, který byl opět v každém momentu bezprostřední, vstřícný a neskutečně uvolněný. Během některých písniček si s fanynkami dělal selfie, podepisoval se, vtipkoval a vyprávěl různé příhody. Zavzpomínal i na svoji první návštěvu Prahy před bezmála dvaceti lety, kdy hrál v Lucerna Music Baru. On sám tehdejší vystoupení nyní označil jako showcase a úterní představení jako první skutečný koncert, nicméně pamětníci toho večera si jistě dobře pamatují, jakou tehdy v obklopení svých fanoušků rozjel neskutečnou párty.

Tentokrát to byla párty také, ale trochu odlišná - ne tak osobní, ne tak intimní, ale stále velmi energická a bujará. Svůj podíl na tom měla i čtveřice muzikantů, kteří seděli po jeho boku. Kapela šlapala jak dokonalý stroj, doplňovala ho v jeho humoru i v různých improvizacích. Muzikanti i samotný Garou se hudbou náramně bavili a podstatná část tohoto pozitivního přístupu se přenášela také na lidi. On sám tentokrát nehrál na klavír, ale většinu času měl v ruce kytaru, kterou vládl velmi dobře, a to i přes to, že ještě před pár dny na koncertě v Istanbulu nebyl přes bolest prakticky schopný hrát.

Garou po dvaceti letech v Praze opět předvedl, proč ho milují nejen fanynky po celém světě. Ačkoli je ve frankofonní části světa jednou z největších hvězd, stále působí neskutečně civilně a zároveň je tak excelentním a charismatickým zpěvákem, že mu všichni visí na rtech a nemohou se dočkat, kterou další písničku spustí. A je naprosto jedno, zda je jeho vlastní, nebo převzatá, on si jakoukoli skladbu dokonale přivlastní a vtiskne jí svůj signifikantní feeling. K tomu přidejte ještě nekonečnou dávku energie a máte z toho dokonalý koncert. Nezbývá tedy než doufat, že jeho další návštěva v Praze proběhne dříve než za dalších dvacet let.