Předkapela The Sheepdogs nastoupila před postupně se plnící sál pomalovaná v obličeji černou a bílou barvou. To mohlo na leckoho působit podivně, nicméně pokud jste někdy měli to štěstí a byli v jejich rodné Kanadě na podzim, jistě si vybavujete, jak moc tam Halloween prožívají a že pro ně podobně jako třeba v Česku o Vánocích neexistuje, že by se do oslav nějaká rodina nezapojila.

V Kanadě proto najdete hororově vyzdobené rodinné domy už dlouho dopředu a je úplně jedno, zda se bavíme o velkoměstě typu Toronta nebo (na jejich poměry) zapadlé díře typu dvěstětisícového Saskatoonu, odkud tato pětičlenná formace pochází. V Praze se muzikanti proto chtěli cítit aspoň trochu jako doma. Jejich kombinace blues rocku s jižanskými prvky se před hlavní hvězdy hodila skvěle, pobavily i drobné mezihry upomínající na rockové evergreeny. Nic přelomového, jen poctivě odvedená muzikantská práce bez kompromisů.

A o pejscích byla tak trochu i ta důležitější část večera. Kromě akustického EP je u Larkin Poe totiž ještě nového to, že si Meghan Lovell před pár měsíci pořídila štěně, a tak teď na turné trpí, že s ním nemůže být doma. Ale zpět k temnotě.

Skupina, jejíž předělávka klasiky "John The Revelator" se objevila v seriálu "Lucifer", u nás naposledy hrála v Lucerna Music Baru. Přesto představa, že by nyní zaplnila rovnou Forum Karlín, zněla jako z hororu. "Tak slavné přece ještě nejsou!" chtělo by se dodat. Autor tohoto nápadu ale nakonec v temnotě nepojde, sál byl totiž naplněn docela solidně. Ve čtvrt na deset tedy mohlo vypuknout čiré peklo pro všechny podvodníky s playbackem.

Larkin Poe totiž nepodvádějí. Jejich elektrické, akustické i lap steel kytary čarují s roots music, americanou a jižanským rockem tak, že z toho musí mít některé popové hvězdičky strašidla pod postelí. Děsivě přesná hra dříve tří, nyní už jen dvou sester z Georgie, které ale dlouhodobě působí v Nashvillu, jim přihrála možnost vystoupit na Glastonbury, Rock im Parku nebo koneckonců i Colours Of Ostrava a nezdá se, že by tím měly jejich plány skončit. Mají totiž pro strach uděláno.

Na pódium čtveřice nastoupila kompletně v bílém a s modrými parukami ve tvaru mikáda, což byl zase její způsob, jak oslavit Halloween. A už ve druhé písni bylo znát, že to nejsou žádné mrtvoly. Tak plné života snad Larkin Poe v Praze ještě nehrály. "Úterní večer je přece nejvíc rock'n'rollový den v týdnu!" poznamenala s nadsázkou frontwoman Rebecca Lowell a hned vzápětí dle počtu zvednutých rukou zjistila, že nováčků má dnes večer na své show kupodivu většinu. Rychle ale všechny dušičky dostávala na druhý břeh. A než se koncert dostal do poloviny, už mělo kvarteto i díky vzpomínce na zemřelé klasiky typu Raye Charlese v podobě "Georgia Off My Mind" diváky polapené ve svých sítích jako tarantule. Na moment úmyslně ponurou atmosféru podpořil šedivý měsíc na plátně a hned vzápětí ho doplnilo sólo na lapsteel kytaru.

Kapela, kterou určitě zná i kapitán Detroit Red Wings, ale nejvíc potěšila, když se pro "Might As Well Be Me" a další písně rozhodla hrát společně jen na jediný mikrofon. V sále muselo být okamžitě mrtvo, aby vůbec bylo něco slyšet. Ovšem v tu chvíli se ozval Rebečin andělský hlas v polohách dosud neslyšených a s kudrlinkami, na které se při hlasitém vystoupení nedostává. Naprosto odlišnou atmosféru večera, kdy frontwoman oslovovala svou sestru ve zbrani láskyplně "Ty Šmoulinko, ty moje šmoulí sestro," ocenili diváci nekončícím potleskem, jenž by probudil i mrtvé.

Takovou pastičku na vydolování ryzích emocí by nenachystal ani Jigsaw. I další singly se ale do diváků zakously jako Pennywise. Ryčná vypalovačka "Wanted Woman - AC/DC" byla od osvětlovače podpořena snad více barvami než aktuální verze marvelovky "Werewolf By Night" a v následující "Bolt Cutters & The Family Name" už ta modročervená světla regulérně problikávala jako policejní sirény. Jako krvavá tečka nakonec přišla "Deep Stays Down", píseň s na jejich poměry neobvyklou strukturou, kterou budou hrát, dokud budou žít. Tak moc je dobrá.

A podle úsměvů, ale i plácnutí se po zadku mezi pány a objetí mezi dámami při odchodu ze scény se dá usoudit, že velešikovné kvarteto muzikantů si tento koncert bude pamatovat mnohem víc než ty ostatní. Zkrátka, Larkin Poe dospěly, a tak už o nich nelze hovořit jako o žánrovém objevu. Nyní už jsou regulérním tahákem a soudě podle vystoupení ve Foru Karlín jsou také čím dál tím lepší.

Pořadatelé z Liver Music mají ve zvyku se o své koně starat dlouhodobě, dá se tedy očekávat, že možná už za rok je tu máme zas. Tak snad je do té doby nikdo nekuchne!