Vzpomenete si, kdy jste prvně zaregistrovali navzájem svoji tvorbu?

Juraj: Muselo to být v pravěku, když jsi byla, děvče (dívá se na Anetu), v televizi.

Aneta: Kluky jsem zaznamenala, až když mě oslovili. Předtím jsem Korben Dallas neznala, o to větší a milejší překvapení to pro mě bylo.

Aneto, oslovují vás často interpreti na spolupráci?

Aneta: Oslovují, ale ne vždycky to vyjde. Korbeni jsou jedna z výjimek. Ale jsem ráda, že ke spolupracím dochází, jsou to inspirativní hudební výlety.

Lukáši, jak vás vlastně napadlo oslovit Anetu? Svedla vás dohromady například zpěvačka a violoncellistka Dorota Barová, se kterou měli Korbeni projekt Tugriki a která hraje v Anetině doprovodné kapele?

Lukáš: My jsme se s Dorkou seznámili až potom. Ozo (bubeník skupiny - pozn. aut.) byl dávný milovník Tara Fuki. Je to náš hudební skaut. Když Aneta vydala "Na radosti", přišel za námi, že to musíme slyšet, že je to něco jiného. Tak dlouho chodil i s Tara Fuki. Vlastně předpřipravil půdu pro obě dvě spolupráce. S Dorkou jsme se potkali až následně.

Aneta: Dorka dlouho chtěla na váš koncert, a pak jste se potkali ve Stromovce, kde jste hráli.

Lukáš: Přesně tak to bylo, špatný koncert, blbé počasí, pár lidí a ona přišla a hned to bylo jasné. Dobrá interakce.

Kde máte velkého malého muže Oza, který je strůjcem toho všeho?

Lukáš: Šedá eminence je v práci.

Anet, přemýšlela jste tenkrát, zda do toho jít, nebo to byla láska na první poslech?

Anet: Moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, píseň se mi líbila a kluci mi byli sympatičtí. Potkali jsme se v Bratislavě, kde jsme měli kávový sedánek, během kterého jsme si povídali. Neumím si představit, že bychom se domluvili na dálku. Bylo to jasný a nemusela jsem nad tím dlouho přemýšlet. Nebylo nad čím, jak to bylo hezký.

Jak to bylo autorsky? Každý si psal svůj part?

(Aneta ukazuje na Juraje a Lukáše.)

Juraj: S Ozem a Lubem jsme byli autorský tandem, připravili jsme písničky, texty a vše, ale dělali jsme to tak s Anetkou v hlavě. Nejsou to odložené věci Korben Dallas, ani jedna skladba. Všechny vznikly na míru pro tuto spolupráci. Myslím, že je to na nich slyšet. Aneta nás řídila tím, že řekla, když se jí něco nelíbilo. To je součástí našeho vztahu plného důvěry. Takové intimní písně se nedají zpívat bez důvěry. Původně skladeb bylo dvojnásobně víc, než kolik jich je na desce.

Lukáš: Juro, Aneta a Dorka jsou jediní interpreti, kteří dokážou interpretovat moje texty a umějí se s nimi sžít. A to už pokusů bylo hodně. Když mi někdo podá ruku, tak mě to často nastartuje v psaní. To, že někdo dokáže interpretovat celé album, je naprosto úžasný.

Co bude s tím zbytkem písní?

Juraj: Většinou na alba vzniká třeba o třetinu nápadů a dem víc. Zbytek jde do šuplíku věčnosti.

Do nekonečna, že? Když se chytnu názvu alba... Co vás inspirovalo k napsání dalších společných písní? Měli jste už tenkrát tušení, že si to sedne a že z toho bude nakonec rovnou celá deska?

Juraj: "Sen" měl trochu jiný příběh, ale vznikal pro Anetu. Přesně si pamatuju, jak Lukáš napsal text a já ho dělal na dovolené v Chorvatsku.

To musela být super dovolená…

Juraj: Všechny dovolené jsou takové. Není to pro mě pracovní. Budím se brzo ráno a vymýšlím písničky, je to pro mě největší oddych. Tak vznikaly i další songy - na dovolené, s ukulele. Skladba "Neustoupím" vznikla tak, že jsme měli připravené jiné věci a Aneta řekla, že je necítí. Už to bylo poněkolikáté. Lukáš se tím inspiroval - že neustoupí. Poslal mi to na dovolenou a druhý den jsem Anetce poslal celou instruktáž.

Anet: Takovou rychlost tvoření, jako mají Korbeni, jsem ještě neviděla. Bylo tam vše - děti křičely, šum palem, moře - ještě mě provokoval takto na dálku. To video mělo asi deset minut.

A z dovolené sis přivezl i košili v havajském stylu, kterou máš právě na sobě?

Juraj: Přesně tak, tu jsem si koupil pak večer. Všechny skladby jsou na míru. Je to součást cesty, kterou máme s Anetou asi osm roků.

Nedávno jste vydali klip. Natáčel se na rakouském jezeře Neusielder See. Proč právě tam? Byl jsi tam taky na dovolené?

Lukáš: Režisér Braňo povídal, že jdeme točit tam, nebo do Slovinska. Nám se líbilo, že je to blízko - od Bratislavy asi 50 minut autem. Je to oblíbená turistická destinace Bratislavčanů. Braňo si průběžně sbírá nápady, obrazy. A když za ním kapela přijde, umí je vytáhnout. Ale samotná akce byla čistě improvizační. Dojeli jsme tam, podívali se, kdy otevírají a půjčují loďky...

Juraj: Nenatřel jsem se opalovacím krémem, tak jsem byl celý spálený.

Lukáš: Při točení úvodní scény ve vodě byla úplně prázdná pláž, nikde nikdo, jen jedna rakouská rodinka. A všechny děti se postavily just do záběru! Naštěstí pak odešly, asi je omrzelo koukat, jak někdo stojí po pás ve vodě a vedle plave buben.

Polovina skladeb má vizuální podobu. Chcete natočit videa i k té druhé půlce?

Juraj: Myslím, že ne. Musíme vymyslet způsob, jak dostat písničky k lidem krom toho, že si je poslechnou na koncertě. Znovu je zveřejníme na našich kanálech, abychom je připomněli. Každopádně polovina s klipem je fajn bilance. Ale naživo to bude ještě jiné. Uvažujeme, že to nahrajeme. Bylo by dobré zreprodukovat atmosféru z těch večerů, například v Bratislavě budeme hrát na unikátním místě, bude to jeden z prvních koncertů ve zrekonstruované Slovenské národní galerii.

Co můžeme očekávat od vašich vystoupení? Přehrajete jenom společné album, nebo i každý přidá něco ze své tvorby? A připojí se i Anetini spoluhráči, nebo budete jen vy sami?

Aneta: Kromě společných písní Korbeni i já přineseme pět songů ze svého světa, ale celý koncert odehrajeme jako jedna šestičlenná skupina. To je pro nás nové. Oslovila jsem Dorku Barovou a Jakuba Zitka, kteří mě doprovázejí už mnoho let, jestli by jeli na tento výlet se mnou. Dorka s námi nahrávala už i některé písně na EP "Konečně", například "Hlína" nebo "Chladná", takže na koncertech nemůže chybět, a bez Kuby bych zase nemohla interpretovat některé své skladby.

Secvičujete se?

Aneta: Teoreticky ano, hezky si zatím povídáme. Každý máme úkoly. Víme, co je potřeba. Nyní už zkoušíme celý repertoár.

Juraj: Na turné jedeme jako jeden band, budeme se vyměňovat, střídat polohy, rychlé písně s intimními a třeba se dočkáme, že uvidíme Anetu s elektrickou kytarou.

Aneta: Sama jsem zvědavá, jestli se odvážím hrát vám do "Zlatého jelena". Ale řekla jsem, že o jeden až tři tóny se pokusím.

Už víte, kdo bude křtít?

Juraj: To jsme neměli promyšlené, ale většinou to vymyslíme těsně před.

Lukáš: Většinou je to Aneta.

Aneta: Když jste měli křest Tugriki, křtil vám to Juraj na Slovensku a já v Praze. Ale teď budeme oba na pódiu.

Na obalu je vpředu jen grafický nápis, vzadu fotka od Oza - proč padla volba na pohled na sklizenou řepu na krajích pole a projíždějící náklaďák?

Juraj: Ozova fotka byla první. Je to cesta do neznáma. Předek dělal grafický designér Boris Meluš. Inspiroval se perspektivou na zadní straně. Ten typologický perspektivní fór je retrosoučasný. Tahá to oči, je to fajn. A nekonečně dobře to vyjadřuje i nás, neumíme si s tím dát pokoj.

Kdo všechno se podílel na nahrávce? "Sen" vznikl se Symfonických orchestrem Slovenského rozhlasu. A jak to bylo dál?

Lukáš: Je to vlastně časosběrný dokument. "Sen" vyšel plánovaně na naše orchestrální album, které produkoval Petr Ostrouchov s Milanem Cimfem. Točilo se to na Slovensku i v Sonu. V letech 2019 až 2020 vzniklo EP "Konečně", na které mělo navázat turné, ale kvůli covidu to úplně padlo. To měl pod producentskou taktovkou náš kytarista a kamarád Lubo Petruška, který nakonec odešel ze skupiny. Jeho rukopis je velmi citlivý. "Neustoupím" jsme točili v naší současné sestavě včetně Tomáše Slobody, který produkoval naše poslední album a produkuje i to, které vyjde příští rok. Je součástí naší party, týmu. Je to pěkné, střídají se tam různá období našeho fungování. Cílem bylo, aby to nepůsobilo jako bonboniéra, ale jako jedna tabulka čokolády.

Naznačil jsi, že je to časosběr. Před sedmi lety vaše kooperace začala. Za tu dobu člověk ujde kus cesty. Sledujete na sobě i navzájem, jak jste se proměnili? Jak hudebně, osobnostně? Uvědomujete si tento vývoj?

Aneta: Korbeni mě vždy něčím překvapí. Ať je to nová deska, nebo koncert - těším se vždy na to, kudy se kluci vydají. Nikdy se nedá předem očekávat, co to bude. Znám první desky, pak jsem slyšela "Deti Rýb" a to je zase jiné. A také mám velmi ráda jejich živá vystoupení, protože jsou nabitá energií od začátku až do konce.

Juraj: Jsem překvapený, k jakému songwritingu nás spolupráce dovedla. Ve studiu vznikly intimní chvíle, kde Aneta ukázala takovou interpretační sílu, že na to nedokážu zapomenout. To je velmi inspirativní. Když jsem poslouchal písničku "Tělo 2086", myslel jsem si, že ji dělala až po tom, co s námi něco složila. Takže možná jsme ji inspirovali i my.

Aneta: Námět na "Tělo 2086" je původní nápad Jakuba Zitka, spolu jsme už jen dotvářeli text a aranže, ale tuším, kam tím míříš. Kuba mi vždy přinese nějakou skladbu, která má v sobě lehkost, hravost, podobně, jako to děláte vy. Na albu "Na Radosti" to byla třeba "Nevěsta" a na "Dvou sluncích" je to právě "Tělo 2086". Vždy mě vyzve na nějaký hudební výlet do trochu jiného žánru, a album se tak stane pestřejším. V tom mě inspirujete vy i Kuba. Hezky to na sebe navazuje a teď se všichni potkáme na jednom pódiu. Jsem natěšená, jak na sebe budete reagovat. Pro mě je Jakub zásadní člověk, jakožto spoluautor mi pomáhá věci produkovat a realizovat mé hudební sny. A vaše tvorba se mu líbí. S Dorkou máme zase ten ženský svět, bavíme se hodně o emocích, zkoumáme je, každá o nich píšeme po svém ve svých autorských písních a zase trochu jinak než kluci. Kombinace, která vzniká spojením nás všech, mě nesmírně baví. Je tam slyšet ženský i mužský přístup k životu. Nechybí tomu měkkost a zároveň je to velmi přímé, někdy hravé, jindy vážnější, a to jak hudebně, tak textově.

Vnímáte i mezinárodní rovinu vaší společné tvorby, nebo jste si neuvědomovali?

Juraj: Je to důležitý a nejsme jediní, koho napadne, že toto je dobré podporovat. Korbeni s Anetou jsou důkaz toho, že kultura dokáže žít spolu. To je ten všeobecný rozměr, ale na druhé straně, kdyby Aneta byla Slovenka a byla by taková, jaká je, byli bychom na stejném místě jako teď. To, že je z Čech, není důvod pro spolupráci.

Líbí se mi, že Anet přitakává a říká "hej". Krom toho, Anet, také slovensky zpíváte v "Rozhodnutia".

Juraj: Ano, tam máš tu frázi.

Aneta: A dodneška se s ní neumím smířit. Zkoušela jsem, že bych zpívala víc slovensky, ale upřímně není to ono. Není to můj mateřský jazyk a je to na tom slyšet. Zvuk jednotlivých slov je pro mě velmi důležitý. Je to sdělení. I v češtině se snažím najít vyznění slova vždy tak, aby výrazově a emotivně znělo, jak má. Může to být obyčejné slovo, které před deseti lety zazpíval člověk jinak než teď. Ale významy jednotlivých slov se v průběhu života mění a to mě ovlivňuje. Jak si ono slovo pouštím dovnitř, uvědomuju si jeho další a další významy. Pod každým slovem je skrytý malý příběh. Spolu se životem přicházejí příběhy, ty se pak vážou i na jednotlivá slova, a tím pádem to ovlivňuje i výraz zpěvu. To samé by to bylo ve slovenštině. Byl by to nekonečný proces a možná bychom to nahráli na stáří. Nemám slovenštinu zažitou, přestože jí rozumím. Nejsem z generace, která by jí nerozuměla, mám ji strašně ráda, líbí se mi, ráda ji poslouchám, ale zpívat slovensky - na to se necítím. Jako druhý hlas dobrý, ale určitě ne sólo. Tak jsem ráda, že kluci moje části dali do češtiny.

Co pro vás znamená název alba "Nekonečně"? Je to symbol vašeho přátelství, hudebního spojení nebo něčeho jiného?

Lukáš: Je to narážka na "Konečně", které předcházelo. Polovážná a položertovná narážka na turné, které nevyšlo. Téma konečnosti a nekonečnosti je jedním z těch, co se stále řeší.

Jak moc vám do toho všeho hodil pomyslné vidle covid?

Lukáš: EP "Konečně" bylo nachystané na měsíc, kdy začal covid, stejně tak celá šňůra. Potom jsme to chtěli posunout na podzim, ale to přišla další vlna. Život šel jinými směry. Vypadalo to, že zůstane bez koncertního vyvrcholení. Ale my se jen tak lehce nedáme…

Je tohle "Nekonečně" konečná?

Aneta: Pro mě je to třeba otevřenost, lehkost, svoboda ve spolupráci. Když budeme chtít, tak něco uděláme, když ne, tak ne. Za mě tam rozhodně není ne, což občas mívám. Uvidíme, co nás čeká. Živost na koncertech bude novou etapou, tak NE sem ani nenáleží.

Lukáš: Ale lidi ať jdou na turné, ať určitě nečekají, že budou další koncerty! (smích)

Nastal při přípravách nebo při natáčení nějaký zádrhel?

Lukáš: Hlavní zádrhel je vzdálenost. Při covidu to bylo vidět - tady byla jiná opatření než na Slovensku. Ale i při kreativním procesu je to náročnější, aby nevzniklo nějaké nedorozumění. I z logistického hlediska. Když se sejdeme, je vše výborné, ale na dálku to trvá.

Aneta: Líp se dělá vše osobně, zvlášť když si chcete předat nějakou energii, nápad.

Tak jste skypovali?

Aneta: Když jsme měli tu možnost, tak jsme se spíš potkali.

Juraj: Je zajímavé podívat se do světa před třemi lety. I ten covid, vše je za sklem, za zvláštní bariérou. Teď se toho strašně moc děje. Pro mě je toto album zhmotnění posledních let - takový člověk jsem tenkrát byl, toto jsem prožíval. Je pro mě zajímavé to pozorovat. Těším se, že na sebe budeme mít více času s Anetou jako zpěváci. Potkávali jsme se ve studiu ve vypjatých termínech a potom trochu na pódiu, kde to bylo improvizované, těžké. Teď se můžeme spojit víc v klidu. Nemusí se stát zázrak, ale mám pocit, že se stane. Album je pozoruhodné svou pestrostí - máme tam newsoulovou písničku, i trapové "Rozhodnutia", lehké "Smej sa", folkovou "Hlínu". Baví mě sledovat, jak jsme to vyskládali.

Píseň "Konečně" je celkem intimní. Po pravdě trochu mně tam vadí to vzdychání. Vám nedělalo problém se do toho takto položit?

Aneta: Nedělalo, protože jsem věděla, proč tam je. A to je tak se vším. Zažívala jsem mnohokrát ve svém životě křehkost, když přenášíte svoji energii do něčeho, čemu vnitřně věříte, a už z toho nemáte strach, děláte rozhodnutí. Je to strašně křehký moment. Tato křehkost je právě toto vzdychání. Mě to naopak velmi uklidňovalo. Je to o tom konečně, už se nebojím, udělám ten krok…

Jak to vypadá s vašimi sólovými deskami?

Juraj: Chystáme album, které zase bude úplně jiné. Máme z toho radost. Hlavní část jsme nahrávali před pár měsíci, tak už to mám z hlavy vypuštěný. Je to chameleonský život, který žijeme. Bude to energický, surový, nabouchaný.

Aneta: Desku nechystám. Mně to vždy chvíli trvá. Budeme příští rok vydávat nové písně, ale ne album. S kapelou a týmem budu slavit dvacet let na hudební scéně, takže nás spíš čekají živé koncerty.