František Sahula byl komplikovanou osobností. Své si s ním jistě užila i partička Tři sestry, v jejíchž řadách v průběhu let přerušovaně působil. Pánové mu na albu "Lázničky", vydaném dva roky po jeho nečekaném úmrtí, věnovali skladbu "Jako Sahula". Kromě rodiny za sebou Sahula zanechal i svou vlastní kapelu Synové výčepu. Té se pak ujal lídr Sester Lou Fanánek Hagen a v roce 2011 s nimi pod hlavičkou Fanánek & Synové výčepu vydal desku "Miluáju chána". Nyní se obě skupiny spojily a stvořily nahrávku "František z Braníka". Je právě o Františku Sahulovi.

Počet písní ale poněkud nabobtnal. Během pandemie členové obou kapel přišli s deseti kusy, které se nakonec rozrostly do finálních osmadvaceti. Všechny byly natočeny ve studiu Michala Šenbauera, kde Sahula připravoval své poslední album, snad aby na ně duch jejich kamaráda vydatně dýchl. Velice povedený je přebal, respektive zvolená fotografie. Vznikla v roce 1992 v ateliéru na Smíchově rukou fotografa Zdeňka Sokola a Sahulovo rozporuplné charisma je v ní sympaticky zachyceno.

Samotné album hudebně a zejména textově z dosavadní diskografie Tří sester překvapivě vyčnívá. Atmosférou se věrně otáčí právě k počátkům formace, do dob, kdy v ní byl Sahula nejaktivnější. Skladby jsou hrubší, punkovější. Oproti novějším počinům postrádají obvyklou humornou notu, byť vtip Fanánkovým textům ani tady nechybí, jen není tak všudypřítomný.

Více překvapí ohromná míra náboženských témat, kterým je dílo doslova přesyceno. Sestry se sice i v minulosti o teologické prvky otíraly ("Svatá Petra", "Plechový Ježíš"), ale šlo spíš o úsměvné narážky. "František z Braníka" ovšem nabízí celou řadu více či méně urputných sond do víry jako takové.

První takovou výraznější vlaštovkou je skladba "Spolu!", v níž Fanánek se Supicí společně pějí bez jakkékoliv satiry, že "u sebe nám Bůh věčný život přichystá". Další zmínky jsou ve vyšší míře i v písních "Nebojím se Nietzscheho", "Směna tři sta pět", "Ježíšova", "Kostelní Kuní", "Běda vám!", "Bůh je láska" či "V krajině u pekelné". V mnohých dalších je alespoň letmý odkaz či zmínka o Bohu. Proč tomu tak je, možná napoví kniha, která bude součástí speciální edice, ale tak jako tak jde o nečekaný příklon k sakrální tematice.

V této koncentraci se jedná o protivný motiv a v posluchači vyvolává vyšší míru zmatení a přemýšlení nad tím, co vlastně Fanánek & spol. chtějí říct. V kombinaci s vážným tónem a hrubějším zvukovým kabátem to je ne úplně zábavný tvar. Svůj vliv na to mají i Synové výčepu, kteří jsou oproti Třem sestrám punkovější s přímějším přístupem k rocku.

Naopak s typickou hospodskou poetikou vzývají v "Kovárna se otvírá" svou oblíbenou knajpu, ve skvělým "Jedovatým dědkovi" realisticky vykreslují tehdejší mozaiku branických postaviček a ve skočné "Za třicet zelených" autenticky zpívají o hospodských rutinách. V tom je a byl Soubor kreténů nejsilnější.

Onen Sahulův duch se nad jednotlivými písněmi vznáší. Občas jimi prostupuje výrazněji (v závěrečné dojemné "Odchod z Braníka"), jindy se spíš jen otírá o kulisy, ve kterých tenkrát žil.

Počin, který obě formace společně stvořily, je vlastně dobrým nápadem. Je to zachycená fotografie určité doby, určité lokality a dějů odehrávajících se kolem skupiny pražských hudebníků. Album "František z Braníka" má nesporné kouzlo a atmosféru, a i přes zmiňované výtky i řádku dobrých nápadů. Pro fanoušky zejména starších nahrávek obou kapel je to určitě povinnost.