Určitě si všichni vzpomenete na její debutový hit "Měls mě vůbec rád". V té době málokdo mohl tušit, že z ní, třináctileté školačky, jednou vyroste naše nejlepší zpěvačka. Mnozí ji tipovali na dětskou hvězdičku a na interpretku jednoho hitu. To se naštěstí nepotvrdilo a Ewa Farna se usadila na pozice toho nejlepšího na našem hudebním poli.

Pár dní před sobotní show muzikantka ohlásila, že je akce vyprodaná. Tento fakt jsem přijala s obavami. Vzpomněla jsem si, jak se před sedmi lety před oslavami jejích deseti let na scéně hlásil obdobný stav ve Foru Karlín. A nakonec bylo plno sotva z poloviny. Vysočanská aréna ale nyní byla opravdu naplněná po strop, nebyl to žádný marketingový tah.

Rovněž když jsem tenkrát z Fora Karlín odcházela, bylo to s rozporuplnými pocity. Měla jsem za to, že to na zpěvačku bylo velké sousto. Teď to bylo pro mě s otazníkem. Ewu mám ráda jako osobnost, vyrovnanou, inspirující ženu, ale bála jsem se, že koncert bude průměr. Moje očekávání však předčil, byl na 150 % skvěle dotažený. Ale pěkně popořadě.

Na sociálních sítích Farna vyzývala účastníky, aby dorazili ve světlém outfitu, tím ji podpořili a dali jí tak vědět, že jsou s ní na jedné vlně. Zhruba třetina až polovina příchozích ji poslechla.

Ještě než rodačka z Třince začala, čekalo na fanoušky překvapení v podobě utajeného předskokana. Tipovala jsem, že to bude její manžel, ale ne - Ewa vsadila na své začátky. Vybrala si Zespol Folklor - folklorní skupinu z Českého Těšína, ve které sama v dětství začínala. Dobře zvolená volba vzhledem k onomu jubileu a faktu, že ji víc než polovinu jejího života zná celý národ a její kariéra je pod veřejným drobnohledem.

Samotný koncert začal ne odpočítáváním, ale počítáním do třiceti, do věku, který oslavila v půlce srpna. S každým rokem se mihla fotovzpomínka na její tehdejší vizáž. A pak to začalo. Velká show. Ewa nešetřila a hned na úvod vysázela esa na stůl - s nedávno vydanou "No a co" přivedla desítku tanečníků. Velkolepý začátek tak naznačil, že tenhle večer bude výjimečnou záležitostí.

Předpokládám, že za scénou stojí Matyáš Vorda a jeho tým. Pódiu vévodila konstrukce ve tvaru střechy a molo sahající do třetiny sálu. Nahoře bylo ledkové červené srdce atypického tvaru. Světelná show neměla chybu, zapojení několika obrazovek, umně sestříhané právě natáčené záběry všudypřítomného kameramana, do toho ohně, pidi ohňostroje, v závěru konfety a vánoční světýlka.

Vrcholů programu bylo několik. Jednak bych opravdu vyzvedla práci tanečníků - konečně se někdo nebál je zapojit a sestavit pořádnou choreografii. Při "Vařím z vody" nechyběl ani vodní pás, který tanečnice zakomponovaly do vystoupení.

Ewa byla několikrát dojatá, plakala a já taky. Pro mě nejdojemnější moment nastal s hitem "Dobré ráno, milá". Ewa sedla za klavír, který se zvedl vzadu na plošině. Vprostřed písně se z reproduktorů připojil Davidův hlas, zněl jako z nebes. Poté se přidal jeho stín vedle Ewy, až mně z toho šel mráz po zádech. Po skončení přišlo gesto beze slov - děkovný pozdrav tam nahoru. Dle mého ani jedny oči nezůstaly suché. (Plošina mě zmátla hned v úvodu koncertu v "No a co", kdy se na ní objevila silueta podobná zpěvačce, ale byla to jen její dvojnice, Farna se pak objevila mezi tanečnicemi.)

Při romantické "Všechno nebo nic" se protagonistka vznesla na visuté hrazdě téměř až ke stropu a vsedě i vestoje se houpala. Obdobná situace nastala i při songu "Verze 02", kdy se na kladce nahoru vzneslo její mladší já a provádělo artistické kousky. V závěru k němu zpěvačka pronesla srdceryvný proslov s radami, které by tenkrát ráda slyšela (a sama se těchto principů drží dodnes). Další moudra, svoji životní filozofii přidala i před "Tělem", které radí, že si máme vážit sami sebe a toho, co jsme dokázali.

Při "Mám boky jako skříň" přišla bočním vstupem, za ní následovaly tanečnice z folklorního sboru. Šla kolem lidí, zdravila se s nimi, a když došla na stage, přidali se moravští hudebníci a rázem to znělo jako lidovka.

Nebyly to jenom tyto skladby, které něčím okořenila. "Ticho" začalo akustiky, jen za doprovodu kytaristy Lukáše Chromka, který ležel na dekoraci ve tvaru střechy, Ewa zaujala místo nad ním. Čistě folkové pohlazení za akordů kytary přišlo se šetrně zpracovaným hitem "Kočky" (původně od Zuzany Navarové) s Vojtou Dykem. Další neopakovatelný moment nastal při duetu "Ta o nás" s manželem. Jeho příchod Farna vtipně okomentovala slovy: "Už tady byl Dyk, tak už jen chybí Chobot." Do trojlístku hostů patřil ještě Sofian Medjmedj s jejich "Reinkarnační".

Dále kvituju, že ve chvílích, kdy se převlékala, bavila přítomné předtočeným videem ze zákulisí. Bylo to vtipné, nenucené, úderné, plné gagů. O tom, jak jí nějaký divný týpek hodil trenky na pódium (zažila ledacos, ale toto ne). A v ten moment byl záběr do publika na překvapeného hokejistu Jardu Jágra. V dalším záběru byl publicista Jarda Špulák, který seděl ob sedačku vedle mě, takže jsem se nechtěně ocitla na projekci i já.

Pak si Ewa třeba zabouchla dveře a nemohla se dostat dovnitř. Nebo přiznala, že všechny vlasy nejsou její. Byla a je bezprostřední, svá a takovou ji máme rádi. Na nic si nehraje, čiší z ní neskutečná porce energie.

Zatímco její doprovodná kapela byla v bílém, vokalisti v krémovém oblečení, hlavní hvězda střídala outfity jak na běžícím pásu. Nebála se experimentovat, držet se trendů, být sexy. Měla zlaté a pak fialové minišaty, stříbrný a v závěru i červený outfit s kalhotami, riflový overal s trendy jakože spadlými riflovými kozačkami a další. Moc jí to slušelo, zhubla a ladila s tanečníky nejen oblečky, ale i choreografií, kam skvěle zapadla. Bylo to dokonale synchronní, aniž by na sebe kladla veškerou pozornost, pracovala se zbytkem ansámblu jako jeden tým. Klobouk dolů před její kondičkou, že to vše udýchala.

Někdo by mohl podotýkat, že to mohla mít na playback, ale ten fakt Ewa nemá zapotřebí. Navíc popletla slova u "Těla", což okomentovala slovy, že aspoň vidíme, že je to naživo. Dále dělala vsuvky ve stylu Tomáše Kluse, kdy improvizovaně zpívala, co právě zažívá, zanotovala i tým "outú arena" za melodie "ej makarena".

Koncert neměl hluchá místa. Setlist byl dobře postavený, staré věci, bez kterých to prostě nejde, střídaly kusy ze stále aktuální "Umami". Ráda jsem si připomněla "Leporelo", "Na ostří nože" či "Lalalaj". Poslední "Vánoce na míru" byly lehkou připomínkou toho, že rok utekl jako voda a tyto svátky jsou pomalu za rohem.

Nemám takové srovnání jak mnozí mí kolegové, ale dovolím si tvrdit, že tenhle koncert byl světové úrovně. Držel se trendů. Ewa byla famózní, božská, bezprostřední, sebevědomá, sexy. Byla svá, vtipná, citlivá, pokorná, nepodbízivá, se zlatem v hrdle a v celkové formě. Svým vystoupením nasadila laťku opravdu vysoko. Nejenže vše odzpívala na výbornou, ale dala tomu něco víc, zkrátka se rozdala a vydala ze sebe maximum. Ukázala se jako velká profesionálka, která nenechává nic náhodě a právem se řadí k tomu nejlepšímu.