Básnířka a zpěvačka Jamila Woods se narodila v Chicagu a vyrůstala v South Side, ve Washington Parku a na předměstí Beverly Hills. Její otec je lékař a matka je duchovní léčitelka. A poselství obou dvou rodičů jí bylo inspirací pro nejnovější desku.

Talentovaná muzikantka a vypravěčka vystudovala na Brownově univerzitě afrikanistiku a divadelní a performativní studia. Jako své básnické vlivy uvádí Gwendolyn Brooks a Lucille Clifton. V roce 2012 vydala svou první sbírku "The Truth About Dolls", která obsahuje báseň o Fridě Kahlo nominovanou na Pushcartovu cenu. Její poezie byla publikována v antologiích "The Uncommon Core" (2013), "Courage" (2014) a "The Breakbeat Poets" (2015).

Jamila v minulosti spolupracovala s různými populárními umělci, včetně Chance, Noname a Macklemorea. V roce 2016 pak vydala své debutové album "HEAVN". Jeho následovník "LEGACY! LEGACY!" z roku 2019 vzdává hold řadě výtvarných umělců, hudebníků, spisovatelů a herců. Inspirací pro jeho název byla autorce báseň Margaret Taylor Burroughs. Ostatně i tituly jednotlivých písní v tracklistu jsou poctou uměleckým duším, jako je například Nikki Giovanni a Sonia Sanchez.

Kromě své tvůrčí práce působí Woods jako zástupkyně uměleckého ředitele neziskové mládežnické organizace Young Chicago Authors, kde pomáhá organizovat největší světový festival poezie Louder than a Bomb. Navrhuje také výukové programy pro chicagské veřejné školy a stejně jako její básnická předchůdkyně Gwendolyn Brooks učí poezii děti po celém městě.

Pojďme ale nyní konečně k albu. "Water Made Us" je zatím nejlepší deska Jamily Woods. Je fantastická po textové stránce - Jamila zde podává opravdu bravurní výkon. Během dvou let pandemie se totiž dívala do svého nitra a posunula tak své umění do vyšších sfér. Že by jí průvodkyní byla právě její matka?

Sedmnáctka skladeb je bohatou sbírkou tvůrčích nápadů, ale od první do poslední sekundy je to zároveň energický poslech. Najdou se zde krásné, svižné songy, ale i neo-soulové kousky jako "Tiny Garden". Prvky popu pak můžete zaslechnout v písni "Boomerang".

Je tu ale i "I Miss All My Exes", kde Woods znovu básnicky popsala vztahy za doprovodu kytary inspirované devadesátými léty. Loučení obstará "Headfirst", která začíná pozvolna a trvá necelých pět minut. Zasněná melodie spolu se silným vokálem protagonistky vás zavede do vašeho vnitřku a donutí vás obejmout vlastní sílu.

"Water Made Us" je deskou, kterou autorka psala především pro fanoušky, kteří se cítí nějakým způsobem ztracení. V některých písních se zamýšlí nad vlastními zkušenostmi z minulosti, ale snaží se na nich najít vždycky něco optimistického. Zdá se, že Jamila Woods zastává názor, že všechno zlé je pro něco dobré. Ale vlastně - vždyť to tak je! Chybami se člověk učí. A tím víc, pokud jde o jeho vlastní chyby. Proč se ale na ně dívat jako na nutné zlo? Jak řekl Brandon Lee v kultovním snímku "Vrána": "Nemůže pršet pořád."