Vydali už pět alb, za celou svou historii se ale v Česku nikdy neukázali. Změnilo se to až loni v květnu, kdy se kvůli covidu několikrát odkládaná premiéra konečně uskutečnila. Když se tedy objevila zpráva, že po necelém roce a půl je tady najednou máme znovu, mnozí koukali překvapeně.

A možná i oprávněně váhali s nákupem vstupenek, protože nijak extra propagovaný koncert by vzhledem k tomu, že v mezičase vyšla pouze živá deska se symfonickým orchestrem, s největší pravděpodobností měl přinést prakticky totéž, co posledně.

Tedy žádná nová éra, žádná přepracovaná scéna, žádné nové písničky, nýbrž jen repete pro ty, kterým se napoprvé nepodařilo navštívit O2 universum. Sportovní hala Fortuna se tak nejspíš i proto naplnila jen o něco málo víc než do poloviny své kapacity, a když se formace v úvodu zeptala, kdo je na nich poprvé a kdo byl i posledně, diváci se ve svých odpovědích rozdělili přibližně půl na půl. Očekávání opakování ale brzy vzala za své, výsledek totiž přinesl zcela odlišný zážitek.

Ještě před hlavními hvězdami se na scéně předvedla Charlotte Sands. Ta sice ještě nemá ani stránku na Wikipedii, ovšem počty zhlédnutí jejích klipů na YouTube jsou vzhledem ke skutečnosti, že druhá deska jí vyjde až v lednu, bez přehánění impozantní. Zpěvačka, která už si stihla zazpívat i s emo-rockery Taking Back Sunday, tam na svou tvorbu láká fanoušky z TikToku. Právě na něm totiž svou kariéru výrazně nakopla.

Naživo sice kromě bubeníka a kytaristy využívá i backvokály z playbacku, asi však neexistuje interpret, pro něhož by podobné berličky byly zbytečnější. Naživo totiž zpívá fantasticky. Její hudba a výkon je srovnatelný s posledním rockovým obdobím třeba takové Demi Lovato, líbit by se mohla i všem těm, které na Rock For People zklamala podvodnice Ashnikko, a od Hayley Williams z Paramore ji odlišují málem snad jen její modré vlasy.

Nový singl "Use Me" nesměl chybět a za to, jak v něm své hlasivky potrápila, si od fanoušků vysloužila hlasité skandování, což ji viditelně zaskočilo. "Zlepšili jste mi den," děkovala dojatě. Tady není o čem. Zapamatujte si to jméno. Ještě o ní hodně uslyšíme.

To duo AR/CO bylo naopak z ranku předskokanů, které je potřeba přetrpět. Dunivé disco vzývající osmdesátky a Pet Shop Boys v sobě živých prvků mělo minimum a místy připomínalo spíš baletní představení než koncert.

Kdo si ale na podobnou muziku potrpí, tomu lze doporučit spíše poslech Empire Of The Sun, MS MR nebo MGMT, z nichž dvojice rovněž zhusta čerpá. Když však jejich singly "All Around The World" nebo "Cherry Lips" dohrály, bylo zase dobře.

5 Seconds Of Summer si pro aktuální turné přichystali scénu, na níž se bubeník nacházel na vyvýšené ploše, k níž vedly svítící schody, za ním byla velká projekční obrazovka a před ním hned čtyři bloky marshallů po osmi kouscích. Akorát, že vůbec. Jako odposlechy se to jen tvářilo, ve skutečnosti to byly jen další projekční plochy, po nichž se v pozdějších fázích koncertu zbývající trio mohlo volně procházet.

Slovy JPho Coopera by sice jejich tvorba šla přirovnat k jídlu z McDonald’s, jak se ale dozvíte dále, tak v Praze předvedli minimálně kvality jejich nabídky z řady Maestro. Sestava písní byla v mnohém totožná s předchozím koncertem a nebyla tedy hlavním důvodem, proč stálo za to přijít na ně v krátkém časovém intervalu i podruhé. Stejně jako posledně na sebe skladby navazovaly v rychlém sledu, místy se jim také usekávala intra či outra, aby se jich stihlo co nejvíc.

Počítadlo se zastavilo těsně před třicítkou a diváci tak mohli být rádi za každou vzácnou příležitost k potlesku. Ten si však nikdy neodpustili, když se čtveřice muzikantů rozhodla děkovat, neboť právě v Praze jejich turné končilo. Nejsympatičtější v tomto ohledu byl kytarista Michael Clifford, jehož proslov viditelně nebyl připravený a občasné blábolení z jeho strany dodávalo už tak srdnatému koncertu lidský rozměr.

Lidskost ostatně předvedl v úplném závěru i zpěvák Luke Hemmings, když si až na úplném konci haly až úplně nahoře u stropu, tedy na tom nejvzdálenějším místě od pódia, které ve Sportovní hale vůbec existuje, všiml slečny, která nad hlavou mávala notebookem, na němž měla přes celou obrazovku dvě obrovská, rudá srdce. Vidět ji, jak skákala od radosti do vzduchu, že si jí její oblíbenec všiml a na dálku ji pozdravil, muselo dojmout úplně každého.

Avšak nejen fanoušci měli připravené inovativní prostředky k navázání vztahu s kapelou. Fungovalo to i obráceně. Desítky příznivců se domluvily nejprve na svícení mobily skrze žlutý papír, následně na zvedání a snížení svítících mobilů a nakonec ještě zvednutí nápisů při "Take My Hand".

Skupina ovšem také nezahálela. Jinak spíše sporadicky využívanou projekci využila k promítnutí několika krátkých videí, které dokonce organizátoři otitulkovali do češtiny. Sice se špatným fontem a neúplně, takže překlad nebyl doslovný a některá písmenka si v něm dělala, co chtěla, ale snaha se cení.

V jednom z nich se kvarteto objevilo v kasinu a vysvětlilo divákům, že si můžou hodit kostkou o to, jaká píseň zazní jako další. A skutečně. Jen co projekce skončila, objevila se na pódiu asi dvoumetrová nafukovací kostka, která měla na každé ze šesti stran napsaný název jedné ze skladeb. Nejprve putovala divákům nad hlavy, a jakmile s ní dostatečně zatočili, měli za úkol dostat ji zpátky na stage. A ta strana, která zůstala nahoře, vyhrála. V tomto případě se tak české publikum dočkalo songu "English Love Affair". Viděli jste někdy něco podobného? To byla bomba! Je otázkou času, kdy jim ten nápad ukradnou mnozí další.

V dalším originálním videu třeba Ashton Irwin zápasil se svými bicími proti potlesku a křiku diváků, jako kdyby proti sobě stáli Jin Kazama a Kazuya Mishima z bojovky "Tekken", a dopředu připravený souboj tak vyhrál.

"Get souced!" hlásal nápis oznamující, že diváci nezabodovali dostatečně, a tak se na scéně objevily obří láhve s kečupem a hořčicí, které ale ve skutečnosti byly jen dalšími způsoby, jak na publikum vystřelit červené a žluté konfety. I tento moment tak byl třeskutě originální.

A do třetice se po skončení základního programu s nejslavnějším hitem "She Looks So Perfect" objevilo video, v němž jsou všichni čtyři na recepci hotelu v županu a zdejší pracovnici zazvoní telefon. "Prý byste měli dát ještě přídavek, poslechněte si je," řekla a ukázala sluchátko směrem na kameru, načež publikum opět začalo jančit. A 5 Seconds Of Summer tento vtípek dohráli do konce, a tak se na stage na poslední dva kousky vrátili v županech.

Co z toho plyne? Že logický předpoklad, že skupina předvede totéž, jen v jiné hale, byl zcela lichý. Nová show byla zábavná, odlišná a mnohem lepší, než kterou nám čtveřice předvedla v roce 2022. A i když zvuk v hale byl jako už tradičně otřesný, tak za tak odvážné a dotažené nápady si Australané zaslouží všechny palce nahoru.