V pražských Vysočanech, kousek od O2 areny, stojí megastore hudebních nástrojů Music City. V jeho prvním patře se nachází i menší sál s dalšími prostory a příjemným barem. Zde se v pondělí konala prezentace společnosti Blackstar, která vstupuje na trh s novými kytarovými zesilovači. A kdo jiný by je měl otestovat než samotní věhlasní kytaristé? Hlavním testovacím jezdcem byl v tomto případě Doug Aldrich. Ale postupně.

Celá akce se odehrála ve spojení s takzvanou Kytarovou klinikou. Tu odstartoval nadějný a talentovaný kytarista Jiří Rambousek (mimo jiné Mindwork, Face The Day), který nedávno exceloval na koncertě Luboš Andršt 75, kde vystoupil s Energitem. Zde zastupoval mladou muzikantskou krev s dravým pojetím, leč nádherným sedmdesátkovým feelingem. Prostor, který mu byl vyhrazen, věnoval skladbám svých kytarových vzorů.

Základ zněl, stejně jako u dalších, z half-playbacku, kytara samozřejmě naživo. Zazněly kompozice od Steva Vaie, Extreme či finále od Ingwieho Malmsteena. Jiří zároveň odpovídal na zvídavé otázky diváků. Vše podával tak nějak samozřejmě a s vrozenou skromností. Předně předváděl technické umění různých laufů, bezchybného prstokladu a hbitých prstů, nad kterým mnohdy zůstával rozum stát. Vyrůstá nám zde opravdu výrazná kytarová osobnost a věřme, že doroste i kompozičně. Já v to věřím.

Druhým v pořadí byl kanadský progresivec Nick Johnston. Jeho performance byla postavena na vlastní tvorbě a působila velmi sevřeně. Nick je jiným typem hráče než Jiří. Samozřejmě též předváděl technické finesy a vůbec snad všechny psí kusy, které jdou s nástrojem dělat. Sázel uchu lahodící sóla a ta přesně zapadala do jeho kompozic. Už to nepůsobilo tak workshopově, ale jako regulérní koncertní číslo. Nick se též ukázal jako skvělý bavič a dokázal přítomné obecenstvo, které se skládalo z větší části z muzikantů a kytaristů (Maťo Mišík, Olda Krejčoves, Pavel Marcel a další), doslova unést do jiných sfér.

Asi hlavním magnetem bylo hodinu a půl dlouhé vystoupení amerického legendárního hudebníka Douga Aldriche (Whitesnake, Dio, The Dead Daisies a další). Ten se ukázal jako nejzemitější a de facto echt hardrockový kytarista. Svůj set pojal velmi osobitě a hlavně osobně. Součástí byla prezentace zesilovače značky Blackstar a byl to skutečně (dle jeho slov) zvukový zabiják s přesným přednesem.

Doug hodně vyprávěl o svém dětství, o tom, jak se dostal ke kytaře, o prvních koncertních zážitcích, vzorech, se kterými měl později možnost se potkat a zahrát si, což on sám pokládá za zázrak. Padala jména (včetně i kratičkých kytarových citací) jako Ritchie Blackmore, David Gilmour, Gary Moore, Eddie Van Halen, Jeff Beck a mnoho dalších. Velká pasáž byla samozřejmě věnována hraní s Dio, The Dead Daisies či éře vedle Davida Coverdalea a Whitesnake. Ti i nakonec zazněli v samotném závěru v písni "Here I go Again" v unplugged verzi.

Skutečný závěr však obstaralo společné focení všech protagonistů večera, autogramiáda, přátelské setkání a možnost pohovořit si s hvězdnými hráči nebo s kolegy z hudební branže, které jinak potkáváte na pódiích. Byl to podařený večer s hvězdami na dosah ruky.