Třetí den maďarského hudebního svátku začal na hlavních scénách s domácími Halott Pénz a Jazzbois a atmosféra na Ostrově svobody byla i nadále úžasná.

Kdo se zrovna nechtěl bavit hudbou, mohl si, jako už tradičně, zajezdit na divokém býkovi, běhat v obřím sudu, dokud nespadne, zahrát si na PlayStationu či roztáhnout deskovky. Nebo třeba navštívit část areálu, kde se kromě menšího ruského kola mohl zdarma zúčastnit různých disciplín - třeba kuželek, hodu kloboukem, postřehové hry s drcením ořechů kladivem a řady dalších pouťových radovánek. Na Szigetu se toho totiž pořád děje strašně moc zároveň a jen výpis možných aktivit, kterými tady můžete trávit čas, by zabral celý článek.

První mezinárodní hvězdou (nebo spíše zatím jen hvězdičkou) na hlavní stagei byla Mimi Webb. Ta se sice odmalička snažila být zpěvačkou, učila se hrát na piano i na kytaru, byla to ale až tanečnice Charli D’Amelio, která na TikTok v průběhu pandemie postnula video, v němž zazněl Mimin song "Before I Go". A bylo vymalováno.

Dnes třiadvacetiletá zpěvačka se po předskakování na americkém turné Tate McRae a vydání prvotiny "Amelia" stala žhavým zbožím a všichni supi ze showbyznysu už se třesou na to, kolik jim nový popový talent na scéně ještě vydělá, než ho za pár let odkopnou a vymění za mladší model.

Amelia Anne Webb je totiž přesně tím, co potřebují - mladou umělkyní ochotnou zpívat žvýkačkový pop s naivními texty o lásce a k tomu vystupovat jen v kalhotách a podprsence. Nutno jí dát k dobru, že na Szigetu zpívala skutečně naživo, záda jí jistili klávesista, bubeník a sotva postřehnutelný half-playback s backvokály.

Zpívat rozhodně umí, mohla by ale zkusit zbavit se toho zlozvyku, který připomíná zalykání a zbytečně ruší. Britská rodačka, která za svůj vzor považuje Duu Lipu a jejíž krk zdobí řetízky s křížkem a jejím jménem, toho v Maďarsku mnoho nenapovídala, z toho mála se ale zdálo, že povahově je to vážně ještě trochu vyjevená dívenka, která je celá paf z toho, když diváci zpívají spolu s ní. Nebo že v Budapešti taky svítí slunce.

Výsledkem byl lehce nadprůměrný koncert, na který není důvod příště nezajít znovu. A to k tomu, aby se z ní časem stala obrovská hvězda, úplně stačí. Člověku se až nechce věřit, že se přítelkyně tajemného kolegy z branže, jenž je známý pouze podle zkratky JP, ke slávě nedostala přes X Factor. Její tvorba, zpěv a ona sama jako osobnost by se tam hodily naprosto dokonale.

Jako z jiného světa působila americká formace TV Girl, která opanovala stan Freedome by Mastercard. Přitom i tihle muzikanti za svou slávu vděčí především TikToku. Indie pop ze San Diega působil jako pohodová poslechovka, ke které se rádi svalíte do trávy, a kapela s tím bude úplně v pohodě.

"Klidně si dejte trávu, herák nebo třeba PCP, je mi to úplně jedno," hlásal s flaškou kořalky v ruce osobitý lídr Brad Petering a dál zpíval do až strašidelně poloprázdného stanu. "Než budu pokračovat, chtěl bych poděkovat společnosti Mastercard. Za to, že postavila tuhle krásnou stage. Hurá, Mastercard! To jsou aspoň borci. Ne jako ta druhá firma s kreditkama! Nasrat na Visu! U nich má člověk pořád falešný pocit, že má na kartě víc peněz, než tam ve skutečnosti má. Vytáhněte teď svoje Visa karty a roztrhejte je! A vy, co máte Mastercard, dejte si je před sebe a polibte je!" ukazoval názorně a publikum se mohlo potrhat smíchy.

Niall Horan mezitím na hlavní scéně potvrdil totéž, co před pár týdny v Ostravě. Je pokorný, učí se a na svá vystoupení se poctivě připravuje. V Budapešti prý nikdy nebyl, o Szigetu ale slyšel, a než sem jel, studoval si na YouTube videa s koncerty kolegů, aby věděl, co zhruba čekat.

A viditelně mu ta realita přišla ještě lepší, než v co doufal. Nepřestával se usmívat a co chvíli vytahoval z uší odposlechy, aby si užil, že diváci zpívají spolu s ním i songy, u kterých by to nečekal. "Vždycky mě to překvapí, když přijedu na nové místo, kde lidé nemluví stejným jazykem jako já, a i tak se mnou zpívají všechny texty," hlásil spokojeně do davu plného irských vlajek.

Na sobě měl úplně to stejné pyžamo s nášivkou jména nové desky na zádech jako na Colours Of Ostrava, stejné byly i ty davy ječících a brečících děvčat v prvních řadách s transparenty, které se v prostřizích objevovaly i na projekcích, a všechno tak nasvědčovalo tomu, že někdejší člen One Direction zaboduje i tady.

Proto zhruba v půlce téměř totožného setu nastal čas přemístit se do cirkusového šapitó, kde se i letos představovali úplně odlišní umělci než v předchozích letech. Cirque Alfonse - Animal je kanadská senzace, která svou performanci stylizovala do prostředí farmy. Na scéně se tak žonglovalo s gumovými kuřaty, házelo se obrovskými kravskými zvony, lozilo se po kolezích stojících na plechových barelech na mléko nebo se po jevišti jezdilo s traktorem.

Chybět nemohlo lezení po hrazdě, trampolína, tančící kráva nebo žonglování s vejci. A i když se řada triků ne vždy podařila na první dobrou, zábava to byla náramná. Jestli tento text čtete v Budapešti, nenechte si ani tentokrát návštěvu cirkusu ujít. Nebudete litovat.

Obětí za Cirque Alfonse - Animal se tím pádem stali Jungle By Night, o téhle instrumentální skupině si tak přečtete někdy příště. Na hlavní scénu se pak už chystal David Guetta. Legendární francouzský DJ byl v minulosti mnohokrát osočován z toho, že své sety má připravené a společně s projekcemi synchronizované dopředu a pak už jen na pódiu zmáčkne Play a shrábne prachy. Možná i právě proto tentokrát přichystal Budapešti program koncipovaný jinak než v minulosti.

Pódiové vybavení bylo střídmé - obyčejný stůl s DJským pultem, odposlechy po stranách a za zády trojboký hranol se skromným projekčním plátnem. K tomu nějaké ty plameny, jiskry, lasery a sotva nad jeho hlavu vystřelující pyrotechnika. Minulostí se tedy staly jak rachejtle vystřelující ze střechy stage, tak blikající sticky v rukách fanoušků nebo vizuálně podmanivé projekce sladěné s hudbou.

Také mu po hodně dlouhé době bylo vidět i na ruce. Ne pořád, kamera ho zabírala v průběhu necelých dvou hodin spíše sporadicky. Zdálo se, že tam ty čudlíky spíše jen drží, než že by s nimi reálně otáčel, protože slyšitelně se muzika díky jeho ovládání leda tak ztlumila, když chtěl, aby fanoušci zpívali refrény. Skoro by se i zdálo, že šel do sebe a ve svých pětapadesáti letech začal být poctivější. Jenže pak zase vidíte, jak se mu jednotlivé tracky slévají do sebe samy od sebe a on přitom skáče po stole a tleská rukama nad hlavou, takže o jeho záměrech musíte opět pochybovat.

To ale v Budapešti stejně většina lidí nedělala. Organizátoři totiž letos po dlouhé době pozvali coby headlinera jen jediného DJe, a tak si to fanoušci EDM přišli pořádně užít. Festivalu to prospělo, za větší příklon ke zpívajícím hvězdám jsou rádi snad všichni. Koneckonců, komu to nestačí, může pořád zamířit třeba na scénu Ticketswap Colosseum a tancovat až do brzkých ranních hodin.

Jak můžete vidět výše v sice nekompletním, ale pořád asi jediném setlistu na internetu, který vám alespoň z 90 % řekne, co David Guetta vlastně hrál, tím hlavním byly devadesátky. Už podle jeho posledních singlů je znát, že v taneční hudbě konce století se v poslední době našel, a nejedna ohraná vykopávka už prošla jeho revizí.

Právě takovými remaky jeho set začínal, jak se ale prostupovalo hlouběji, začal do playlistu dávat páté přes deváté a ve výsledku vůbec netušíte, co tam s přechody příliš si nelámající hlavu DJ chtěl vlastně předvést. Otazníků, proč právě hraje píseň X, ale nikoliv skladbu Y, bylo s přibývajícími minutami čím dál víc, zaplněná plocha pod hlavní stageí ale dávala tušit, že podobné otázky si tady klade málokdo.

Potěšila ukázka jen devět dní starého singlu "One In A Million", který tady zazněl ve světové živé premiéře, palec nahoru si ale držitel dvou cen Grammy zaslouží i za to, že při své retro diskotéce vynechal odrhovačku "Sweet Dreams (Are Made Of This)" od Eurythmics, čímž se jeho představení hned stalo cennější. Jak totiž pravidelní čtenáři vědí, objevuje se tahle příšernost v setech snad všech nejslavnějších DJů planety už spoustu let se železnou pravidelností. "Byla to prostě rychta," zhodnotil by asi moudře Pavel Cejnar. Pochybnosti ale zůstávají.

Stan následně obsadili Two Feet a po nich ještě Moderat, naše výprava ale zamířila k dalšímu kolu hledání tajemné toitoiky.

Ten příběh už je legendární. Traduje se, že se na Szigetu nachází kadibudka, která zvenčí vypadá úplně stejně jako všechny ostatní. Když do ní ale vejdete, propadnete se místo záchodu na tajnou VIP párty pro vyvolené. A co víc - nikde o tom v programu není ani zmínka, tu toiku nenajdete samozřejmě ani na žádné mapě.

Oficiálně se o ní vlastně neví, organizátoři o ní až na nenápadné náznaky nemluví. Lidé navštěvující Sziget si o ní povídají roky, sdílejí mezi sebou různé indicie, jak ji najít, spekuluje se i o tom, že každý rok se nachází úplně jinde a skrývá se v ní něco jiného, ale nikdo vám s jistotou neřekne, jestli se na festivalu nachází i v roce 2023, nebo je to jen historka z dávné minulosti.

Takže, vážení čtenáři, dovolte nám říct, že po sedmi letech usilovné práce a každoročním zkušebním otevírání a prohledávání stovek záchodů, jsme ji našli! Existuje. To je to hlavní. Není to jenom povídačka.

Co přesně se tam ale nachází a jaký zážitek si odtamtud odnesete, už ale neprozradíme. Jen vám poradíme, ať stejně jako my nezkoušíte hledat na internetu, neptáte se návštěvníků na místě a jdete na to pěkně postaru. A vy, kteří jste tam už byli, buďte tak hodní a nekazte tu hru ostatním. Ta nefalšovaná dětská radost, když ten hlavolam konečně vyřešíte, je tak obrovská, že to naprosto stojí za to. Je to zážitek, o kterém budete do smrti vykládat všem svým známým.

Třetí den tedy Sziget opět za jedna, ten čtvrtý bude v režii Mumford & Sons, Franka Cartera & The Rattlesnakes, M83, Toma Grennana, Nothing But Thieves nebo Adama Pavlovčina. Kromě i v Česku populárních jmen se ale našimi tipy stávají také AJR, Arlo Parks nebo Baby Queen. Snad nezklamou.