Britská skupina Moloko vydala v letošním roce své čtvrté studiové album "Statues" a co je ještě důležitější - stala se jednou z hlavních ozdob červnového festivalu Go Planet Roxy, který se uskutečnil v jihočeském Táboře. Právě tam jsem si uprostřed festivalové atmosféry povídal s Markem Brydonem. Jeho kolegyně a bývalá velká láska Roisin Murphy si totiž zrovna neudělala čas...

První otázka se nabízí sama. Jsi v Česku poprvé, nebo už ses tady byl někdy podívat?

Jo, jsem tu poprvé, ale líbí se mi. Tady okolo Tábora je krásná krajina, všude spousta stromů.

Pozvání na takový festival se, předpokládám, muselo zvažovat dlouho dopředu.

Chtěl jsem se jet podívat, taky jsme měli v tomhle termínu shodou okolností volno.

Nedávno jste vydali nové album "Statues", Říká se, že je trochu jiné.

Ne, nemyslím si, že je jiné, je jen trochu poznamenáno změnou vztahů ve skupině, vládne jiná atmosféra. To se samozřejmě projevilo i při natáčení. Jestli je tedy jiné, pak pouze v tomto ohledu, dřív jsem natáčeli tak v osmi lidech, tentokrát maximálně ve třech.

Tuhle desku jste prý poprvé s Roisin natáčeli jako přátelé, nikoliv jako milenci. Měli jste ve studiu nějaký komunikační problém?

To jsme teda měli. Natáčeli jsme po dlouhé pauze, problémů bylo několik. Nebyl to takový rozdíl, vždycky jsme si vyměňovali názory v průběhu nahrávání, ale argumenty ohledně muziky se tentokrát lišily trochu víc.

Už před rozhovorem jsme se shodli, že nemáme rádi škatulky. Někteří odborníci vaši muziku označují za směs trip hopu a funky. Co ty na to?

To teda nevím. Neřekl bych, že to má něco společného s funky a vlastně ani nevím, co to dneska znamená dělat trip hop. Dřív ano, to byl trip hop, teď se ale podle mě ten význam slov trochu změnil.

Která z vašich skladeb je tvá nejoblíbenější.?

To ani nevím, už se mě na to kdosi ptal, ale to je, jako by ses zeptal malého dítěte, které má v hlavě milión melodií a má v tom chaos.

A upřednostňuješ některé ze svých alb jako nejoblíbenější?

To je pokaždé trochu jinak. Podle nálady a rozpoložení, každá naše kolekce reprezentuje určité období naší tvorby a nápadů. Proto mám v oblibě všechny desky. Jinak to ani nejde.

Ty jsi ze Sheffieldu. Jak je těžké dostat se na začátku kariéry mezi ty nejlepší? Lépe řečeno - jak velký problém je prosadit se v Anglii?

To je stašně dlouhá cesta plná náhod, především se musíš odstěhovat do Londýna.

Zjistil jsem, že máme jednu společnou oblíbenou kapelu - Human League...

Jo, tak to asi jo. Human League je jedna z mých oblíbených. Zejména v začátcích to byla pro mou inspiraci velmi důležitá kapela. V té době mě ale oslovila celá řada sheffieldských elektronických kapel. Teď pro Human League pracuju, podílím se na produkci některých nahrávek z jejich dílny a to všechno kvůli jedné z jejich zpěvaček. Díky tomu je to velmi milá práce.

Co internet a MP3? Zajímá mě tvůj názor na možnost stáhnout si cokoliv.

Myslím, že to je v podstatě v pořádku, zejména pro toho, kdo stahuje. Pořídíš si všechno, co chceš slyšet v dobré kvalitě. Když to lidi nepřehánějí a stáhnou si dva tři kousky, a pak si koupí album, je to naprosto v pořádku a dobrý způsob prezentace.

Tvoje nahrávací společnost ale asi nemá stejný názor, že?

Tam je to trápí samozřejmě mnohem víc. Přemýšlejí, jak za stahování dostat peníze. Ale podle mě k tomu není tak daleko. Problém je hlavně u nových kapel, musí se zaplatit jejich propagace, natáčení desky a vydavatel na tom pochopitelně nechce prodělat. Jde o novou muziku a strategii, sám víš, že třeba Simply Red museli založit vlastní nahrávací firmu.

Jistě, nejen oni, zvláštní kapitolou je třeba Prince neboli Symbol...

Hm, toho neznám.

Cože, ty neznáš Prince?

Ne, nikdy jsem o něm neslyšel.

Přiznám se, že nevím, jestli si děláš legraci, nebo to myslíš vážně. Takže raději na jiné téma. Jakou část vašich aktivit tvoří vystupování?

Teď v létě jsou to hlavně festivaly. Přes týden stihneme navštívit až tři. Za týden máme Glastonbury, to je důležitá akce.

Tady v Táboře jste jednou ze tří největších atrakcí. Cítiš se tu jako velká hvězda?

To teda ne. Myslím, že největší hvězda je tu Marilyn Manson, potom Morcheeba, nás neumím v důležitosti zařadit.

Jako kapela fungujete docela dlouho. Co se změnilo od toho roku 1994?

Vlastně nic, hrajeme ve stejném složení, snažíme se hledat nové způsoby oslovení posluchačů a hlavně se muzikou umíme pořád dobře bavit.

Rád věřím. Díky za rozhovor.