U OneRepublic se toho od loňského koncertu v Praze mnoho nezměnilo. Nová deska nikde, prozatímní plány hovoří o konci léta. Zazněl z ní však alespoň čerstvý singl "Runaway", což byl technicky vzato hlavní a jediný důvod, proč by fanoušci, kteří na nich byli loni v O2 areně, měli důvod přijít na velmi podobné a o část programu zkrácené vystoupení znovu. Zda je to dostatečná motivace, to už je na individuálním zvážení každého z nich.

Ryan Tedder ale dobře nezačal. V úvodních "Stop And Stare", "Good Life" a dalších hitech byl intonačně tak mimo, že to muselo tahat za uši i nejvěrnější příznivce kapely, kteří jsou jinak zvyklí jí leccos odpustit. Je to zkrátka daň za to, že si všechny ty skladby kvůli rádiím píše strašně vysoko a pak má problém se tam se svým falzetem vyšplhat.

Hned v úvodu také už poněkolikáté vytáhl historku o tom, že tuzemská metropole byla prvním z evropských měst, která kdy jako rodilý Američan navštívil, protože v Praze 5 má rodinu. I díky tomu se sympaticky v češtině omluvil: "Mluvíte anglicky? 'Cause já nemluvím česky," a později přidal i "Zpívejte se mnou", "Na shledanou" nebo "Dobrou noc".

To bylo moc milé, nicméně když v půlce koncertu uvedl své avizované překvapení - přehlídku hitů, které napsal pro ostatní - jako něco, co dělá úplně poprvé, mohli se jeho letití fandové jen kysele pousmát. Taky mu někdo v zákulisí mohl říct, že Ellie Goulding, na kterou lákal, nakonec nevystoupí.

Na druhou stranu nejde jeho skupině odepřít, že by se snad její vystoupení táhlo. Jeden notorický hit střídal druhý, a i když vizuálně koncert doprovázely pouze obyčejné projekce a třeba na dříve hojně využívané konfety se jaksi zapomnělo, celé to odsýpalo. A čím jsme byli v programu dál, tím to bylo lepší, protože se frontman čím dál více rozezpívával a stále lépe ty tóny trefoval.

Druhou velkou změnou proti O2 areně bylo doplnění průlomové balady "Apologize" o krátké úryvky cizích hitů. Tentokrát se tam ovšem neobjevily proto, že by je Tedder pomáhal psát, jak by si možná někdo mohl myslet, ale čistě jen proto, že se k rozchodové, omluvné písni tematicky hodily.

I díky slabé konkurenci úvodu Colours Of Ostrava se jednalo o jeden z nejlepších koncertů dne. Platí to ovšem především pro ty, kteří OneRepublic viděli úplně poprvé, a tak zjistili, že jsou naživo vlastně fajn. Kdo na ně chodí pravidelně, mohl být tentokrát lehce zklamaný. Dostat podruhé skoro totéž, a přitom dost osekané jak vizuálně, tak promluvami k publiku a ještě i počtem odehraných songů, to prostě zamrzí.

Ale co už, jakmile bude nová deska na světě, nejspíš je tady máme zas. A určitě zase zabodují.