Co říkáte nahrávce, ve které spolu jamují Elvis a Radiohead, Beatles a Missy Elliot nebo Sepultura a Pavarotti? Že to jaksi není prakticky proveditelné? Proč ne! Digitální technika dovoluje spojit nespojitelné a tam, kde snad jsou proti autorská práva nebo snad zákony přírody a času, se dostává ke slovu internet. Ve vesmíru tzv. hudebních mush-upů není nemožné vůbec nic. Jistě, je to ilegální, ale nezastavitelné.

Mush-up (něco jako "míchanina" nebo "blivajz" z anglického mush - kaše) je fascinující móda pirátských remixů, ve kterých se dohromady míchají dvě různé skladby, obyčejně stylově značně různé. Klasickým postupem je naroubovat vokál popového hitu na taneční nahrávku, nebo vylepšit starou rockovou pecku mechanickým beatem nějakého současné taneční hudby. Nic ale není zakázáno, mushupy spojují věčnou otázku domácích kutilů - "proč to nevylepšit" - s estetikou postmoderních koláží a principem maximální slasti. Výsledek? Někdy neposlouchatelná podivnost, mnohdy ale také lepší než originál. A nejlepší na tom je, že si takový mushup můžete udělat doma sami. Stačí zapnout PC, spustit nějaký ten zvukový editovací program (CoolEdit, Acid, Soundforge), nahrát mp3 nebo nasamplovaný zvuk z CD a zkoušet, co a jak do sebe pasuje.

Mashups mají své kořeny v dílech hiphopových Djů od Grandmastera Flashe a Kool Herca až po dnešní turntablisty jako Q-Berta nebo Kid Koalu, kteří s pomocí dvou (tří, čtyř) gramofonů naživo mixují fragmenty skladeb do neskutečných koláží. Podobně tak i studioví kolážisté jako třeba KLF, Coldcut, Chemical Brothers nebo DJ Shadow si z již hotových skladbeb utvořili své vlastní a originální zvukové univerzum. Říkejte tomu krádež, říkejte tomu dekonstrukce a budete mít pravdu tak i tak.

Složit ze dvou skladeb jednu je vlastně nejsnažší způsob, jak vytvořit něco nového. Ti, kteří to dělali, to ale nikdy neměli lehké. Když po vzoru hiphopových pionýrů smíchali v roce 1987 angličtí elektroničtí pionýři KLF (pod konspiračním jménem Justified Ancients Of Mu Mu) na své album "1987" (s všeříkajícím podtitulem "What The Fuck Is Going On?") Beatles, Abbu a Jamese Browna, museli na příkaz policie zničit všechny vylisované kopie. Samplovací šílenství producenta Prince Paula a rapperů De La Soul na "Three Feet High And Rising" jim vyneslo tolik žalob za porušení autorského práva, že ačkoliv deska byla obrovský prodejní hit, jejich vydavatelská firma Tommy Boy málem zbankrotovala. Mixování skladeb se pak přemístilo do klubů a všechno chránil tvrdý zákon na ochranu autorských práv. Až na prahu nového tisíciletí slavil bootlegový průmysl první číslo jedna v žebříčku. Pirátská kopie spojení tanečních skladeb projeku Fragma "Toca Me" a Coca "I Need a Miracle" v "Toca's Miracle" rotovala v klubech v takových frekvencích, že se němečtí DJové rozhodli koupit práva na sampl a píseň vydali jako singl. Popularita nahrávku vytlačila až na číslo jedna anglického žebříčku. Když o rok později spojili internetoví kutilové aktuální superhit "Can't Get You Out Of My Head" s klasikou "Blue Monday" od New Order, nová verze se zalíbila i samotné Kylie Minogue natolik, že ji zazpívala na předávání Brit Awards a používala ji i na koncertech místo svého originálu.

Dnes platí, že pokud hvězda nemá nějaký populární mushup - tak prostě není hvězda. No a jaká jsou jména lidí za mushupy? Ultra396, Freelance Hellraiser, Go Go Production... A není to jedno? Bootlegoví umělci si obvykle na popularitu nijak nepotrpí a málokdy své výtvory podepíší (ulehčili by případnou práci přepadového komanda speciální sekce policie zabývající se autorskými právy).

Mushups (nebo někdy také "bastard pop") popírají všechny dobré zvyky, porušují všechna pravidla šoubyznysu a zároveň (nebo spíše právě proto) jsou neuvěřitelně populární. Šíří se hlavně díky internetu, nejlepší mushupy pak obvykle vycházejí jako nelicencované white labely (vinylové desky pro DJe, které nesou jen jméno skladby) nebo jako bootlegy limitovaných sérií, které se šíří v undergroundu. Už tu máme ale i první oficiálně vydané mushupové long players. Zatím nejlepším příkladem takového mixu je série tří desek od belgické dvojice, která si říká 2 Many DJs. Ve zhruba třech hodinách jejich báječné (původně rozhlasové) show "As Heard On Radio Soulwax" vystřídají dohromady asi 150 skladeb (ano, počítáte správně, jedna skladba zhruba minuta a čtvrt) snad všech hudebních stylů, které vás napadnou. Jejich specialitou je míchat klasické pecky z 60., 70. i 80. let s moderním electro. Peaches se potkává s Velvet Underground a Daft Punk s Van Halen. Beatles (sehnat práva na "Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band"? - dost dobrý výkon!) se ocitají mezi Basement Jaxx a Missy Elliott, Spice Girls tu máte jen pár sekund od Marilyna Mansona a New Order. A co říkáte brutálnímu mixu "Girls & Boys" Prince a skladby stejného jména Blur, "Hey Boy Hey Girl" Chemical Brothers, "Boys Boys Boys" Sabriny a "Girls Girls Girls" Mötley Crüe? Já jsem málem spadl ze židle.

Když se bratři Stephen a David Dewaelovi (kdysi slavili úspěch jako rocková kapela Soulwax) rozhodli vydat své mushupy oficiálně, strávili tři roky získáváním práv na jednotlivé skladby, protože všechny samply samozřejmě musí být licencovány (a zaplaceny). Celá řada umělců jim povolení nedala (mezi nimi třeba Beastie Boys, kteří de facto nedělali na "Paul's Boutique" a "Check Your Head" nic jiného nebo jiný eklektik Beck) a oni museli tisíckrát svůj mix měnit. Nakonec ho vydali, ovšem jen v liberálním Beneluxu, když by se ještě objevily nějaké problémy. Ačkoliv desky nebyly vlastně nikdy v Anglii oficiálně vydány, stala se druhá část "As Heard On..." obrovským hitem (jako import) v undergroundu a bible trendů - časopis The Face - ji dokonce vyhlásil albem roku 2002.

Podobný, avšak několikanásobně zběsilejší mix má na svědomí experimentální technař Kid 606. Jeho "The Action Packed Mentalist Brings You The Fucking Jams" z loňského roku přináší třeba jungelovou verzi "Purple Hills" D12 a Eminema, click'n beep verzi "Creep" Radiohead a nebo garageový mushup Missy Elliot a Jay Z-ho, který ke konci ještě opepří Ozzy Osbourne. Zběsile geniální a natolik mimo, že Kid 606 se ani neobtěžoval shánět povolení k použití skladeb.

Pokud máte ne úplně pomalé internetové připojení, pak určitě sami rychle nějaké mushupy najdete. Adresy se ale mění tak rychle, že ani nemá cenu tady nějaké zveřejňovat. No a pokud ještě na závěr chcete vědět, které mushupy jsou nejlepší, pak vězte, že:

nejlepší mushup je: 1. ten, který si uděláte sami a postnete ho na internet,
2. ten, který se objevil dnes ráno na internetu a mixuje hit, který bude příští týden na vrcholu hitparády, s nějakou starou peckou,
3. třeba některý z těchto klasických (autor článku samozřejmě slyšel jen zlomek mushupů, které jsou na internetu k nalezení, a proto je jeho výběr velmi subjektivní):
- "Rock The Party" je "Get This Party Started" od Pink a stará pecka The Clash "Rock The Casbah".
- "Smells Like Booty (Soulwax remix)" - funky pecka Destiny's Child "Bootlicious" vs. grungeová hymna "Smells Like Teen Spirit" Nirvany.
- "Oasis Are Gaye" je slavné "Sexual Healing" Marvina Gaye vylepšené o "Wonderwall" jistých Oasis.
- sampl "Hard To Explain" The Strokes a k tomu zpěv z "Genie In The Bottle" Christiny Aguillera a máte "Stroke Of Genius".
- "If Your Girl Was Stoned" spojuje "If Your Girl Only Knew" od R&B divy Aaliyah a klasiku The Stone Roses "Fools Gold".
- jeden z poslední doby - "Rock Your Body" Justina Timberlakea a hiphopový superhit "In Da Club" 50 Centa dali dohromady mushup nazvaný "Rock Da Club".

Co že už nežhavíte svoje vyhledávače? Jistě, netvrdím, že mushupy jsou budoucností hudby, ale je to královská zábava. V době, kdy originalita nahrávek úpí pod přísnými pravidly šoubyznyzu, je na hudebních nadšencích, aby vrátili do hudby svobodný duch. A to se mushupům daří naprosto jedinečně.