Za vznik tohoto alba může hlavně covidová proluka, je však pravdou, že Alison Goldfrapp o své sólovce přemýšlela již delší dobu. Pandemie jí jen konečně poskytla prostor se s touto výzvou vypořádat po svém. Pokud znáte tvorbu jejích domovských Goldfrapp, tak víte, že každá jejich studiovka přišla s trochu jiným hudebním výrazivem. Nikdy tak nestáli na jednom místě. Navíc většinou nahrávali záměrně v ústraní, mimo ruch velkoměst.

V těchto ohledech je "The Love Invention" jiné - vznikalo přímo v Londýně, kde Alison roky žije a tvoří. A do procesu natáčení výrazně promlouvaly současné technologické možnosti. Výsledné dílo ovšem není experimentátorsky komplikované, naopak čerpá z přímočařejších kontur elektronické hudby.

Autorka ke spolupráci oslovila dvojici Richard X a James Greenwood. S oběma producenty se přitom už nějakou dobu zná. První jmenovaný se třeba v nemalé míře podílel na kolekci "Head First", ke které má "The Love Invention" nepřekvapivě dosti blízko. V jedné linii si bere to nejlepší z disco éry sedmdesátých a osmdesátých let a prvky italo disca, ty však umně vplétá do současných trendů. Vznikla tak průzračná a svěží variace na nu-disco, house a taneční pop. Je otázkou, nakolik Alison koukala přes rameno svým kolegyním, na mysli jistě vytanou jména jako Róisín Murphy nebo Jessie Ware. I přes to zůstala dostatečná svá.

První singly "Digging Deeper" s Claptone a Greenwoodova klavírní reinterpretace "Fever" mohly být trochu matoucí - jde totiž vlastně spíše o remixy. Původní (albové) verze s pozměněnými názvy - "Digging Deeper Now" a "Fever (This Is the Real Thing)" - mají odlišný zvukový design, a tak snáze zapadají do celku.

Už od úvodních taktů "NeverStop" se rozjíždějí diskotéková tempa, která promlouvají řečí městského nočního ruchu a nesou kódované odkazy z temnějších zákoutí tvorby Goldfrapp. Vše je však líbivě pročechráno cukrovou vatou a doplněno mnohem pozitivnějšími texty - přestože Alison i nadále zůstává důvěrnou pozorovatelkou dění okolo sebe i umělkyní se schopností pitvat své vnitřní pocity.

Titulní "Love Invention" nebo až éterické melodrama "The Beat Divine" jsou vzpomínkami na "Horečku sobotní noci" v důsledné diskotékové rešerši současnosti. Tento legendární odkaz po svém zkoumají rovněž "Fever (This Is the Real Thing)" a lehce provokativní, dvojsmyslná "So Hard So Hot". Nechybí ani typicky goldfrappovsky zasněný mód - "In Electric Blue", houževnatá "Hotel (Suite 23)" nebo závěrečná rozhoupaná ukolébavka "SLoFLo" se vzdáleně nesou na vlnách new age z dílny tajuplné Enyi, jen byly modulárně posunuty do jiných zvukových ploch.

Typické italo disco "Gatto Gelato" zaujme důmyslnou slovní hříčkou, jež se tu opakuje stále dokola. "Subterfuge" snad jako jediná nese výraznější stopu období alba "Black Cherry", na němž Goldfrapp více koketovali s odkazy všech těch elektronických pionýrů objevujících možnosti syntezátorů a elementárního samplingu. Alison nad tím vším však drží ochrannou ruku a dokazuje, že má dostatek invence a zkušeností, které jí stále poskytují nová teritoria, kam se posunout. Takže když dohraje "SLoFLo", intuitivně zmáčkněte tlačítko "Play" a necháte se opět vtáhnout do víru "NeverStop".

"The Love Invention" tedy nepřímo navazuje na zmíněnou desku "Head First", má však mnohem propracovanější rysy, smazává zbytečný patos a přestává být jen pouhým retrem. Alison Goldfrapp se svým sólovým projektem otálela, nebyla si totiž jistá, zda vše klapne. Obavy byly zbytečné - všechno klaplo. Tahle nahrávka potvrzuje, že autorka skutečně neztratila nic ze sebe samotné. Na své sólové prvotině nabízí poctivou porci vypilovaného electropopu, který dokáže zaujmout a má jasnou dispozici stát se letním soundtrackem nejen na tanečních parketech.