Avril Lavigne si na evropskou část turné pozvala hned dva předskokany a kdo je náhodou minul, přišel o docela dobré minikoncerty. Jako první nastoupila na pódium Phem, která už spolupracovala s lidmi jako Steve Aoki, Grandson nebo Machine Gun Kelly. Ačkoli si s sebou přivezla pouze kytaristu a bubeníka a další nástroje jely z playbacku, mělo její vystoupení energii a náboj a ona sama působila na pódiu jistě. Působila jako mladší verze hlavní hvězdy, a to i stylově, když pop-punkové vypalovačky prokládala pomalejšími kousky. Obzvlášť dobře se chytla hitovka "I Love My Dog".

Kvalitativně ještě výš potom vystoupalo duo Girlfriends, které navzdory svému názvu tvoří dva pánové - Travis Mills a Nick Gross. Ti si k sobě naživo přibrali ještě třetího hudebníka. Mills působí na hudební scéně již více než deset let a na jeho projevu to bylo znát. Zvolna se zaplňující halu si získal poměrně rychle a během několika málo songů lidi na ploše tancovali a dobře se bavili. Pravda, zkoušel je také rozezpívat, což se mu dařilo jen se střídavým úspěchem. Na druhou stranu musel být překvapený, jak chladně publikum reagovalo na coververzi "Just A Girl" od No Doubt. Zda mladší generace tuhle hitovku nezná, se lze pouze domýšlet. Zatímco Phem měla ve světelném parku sympatickou podporu, Girlfriends už jeli takřka na plná světla, což jen podtrhlo velmi dobrý dojem z jejich vystoupení, a těžko se divit, že odcházeli za velmi slušného potlesku. Slibovali, že se brzy vrátí, což by nebylo vůbec špatné.

Samotný koncert Avril Lavigne začal velmi povedeným intrem v podobě coververze "Bad Reputation" Joan Jett. Pohříchu to bylo na delší dobu to nejpovedenější, co jsme mohli slyšet, protože už v úvodní "Bite Me" vyběhly na povrch všechny neduhy, kterými Kanaďanka při živých vystoupeních trpí. Prakticky od začátku se netrefovala do tónů, dechu ani rytmu. Kdo by si myslel, že po třicítce dospěje a na tomto trochu zapracuje, ten byl na velkém omylu. Vše zůstalo při staru. Na jednu stranu je sympatické, že své mezery v pěvecké technice přiznává a nijak je neopravuje za pomoci elektroniky, na druhou stranu si člověk říká, proč si s sebou nevezme několik podpůrných vokalistek, které by ji ve vypjatých chvílích podržely a trochu nasměrovaly do správných tónin. Zvlášť s ohledem na to, že některé party jejího vlastního zpěvu hrály z playbacku. Člověk to pochopí u začínajících interpretů, ale ne u hvězdy její velikosti. S postupujícím časem se kvalita jejího zpěvu o něco málo zlepšila, ale ruce k nebi bych kvůli tomu nezvedal.

Bohužel i v další oblasti nedošlo ke zlepšení, spíše naopak. Zatímco při své poslední zastávce v Praze působila uvolněným dojmem, usmívala se a komunikovala s fanoušky, tentokrát se stejně jako v případě svého debutu u nás uzavřela víceméně do sebe a s příchozími prohodila pouze pár pozdravů, odehrála a odzpívala to své a zmizela do zákulisí.

Naštěstí držela v rukou ještě dvě esa. Tím prvním byly její písničky. Ať už bylo do tohoto místa napsáno cokoli, pravdou je, že někdejší punková princezna má setsakra dobrý čuch na melodie a způsob, jak z nich udělat hity. Navíc na poslední desce "Love Sux" ji v tom ještě excelentně podpořil Travis Barker, takže ji klidně mohla odehrát celou a měla by zajištěný úspěch. Zaznělo z ní nakonec pouze pět kousků, ale i tak patřily k vrcholům koncertu. Snad jen v titulní "Love Sux" si mohla odpustit usednutí za bicí. Uhrát a uzpívat zrovna takovýto song by dalo zabrat i těm nejlepším bubeníkům/zpěvákům, a tak nebylo divu, že tahle hitovka na svém drajvu hodně ztratila.

Druhým esem byla doprovodná show. Avril Lavigne to s ní nikdy extra nepřeháněla a dělala spíše dobré rockové koncerty. V tom pokračovala i tentokrát. Vystačila si s jednou promítací stěnou, kde většinou běžely animace, konfetami, CO děly a několika malými obrazovkami před samotnou kapelou. Výborný vizuální zážitek měli na svědomí její designéři světel a pak ten, koho napadlo do publika vypustit asi osm velkých balonů, které stojící fanoušci udrželi pinkáním nad hlavami podstatnou část celého večera. Obě tato esa nakonec způsobila, že ve Fortuna Areně panovala výborná atmosféra a lidi se výborně bavili, s Avril zpívali a někdy i dýchali.

Ačkoli tedy Avril Lavigne přijela představit primárně poslední desku "Love Sux", nezapomínala ani na své největší hity a představila poctivý průřez svoji kariérou od hlasitě přijaté "Complicated", kterou zpíval snad opravdu každý, přes nabitou "Girlfriend" až po "Head Above Water", kterou možná leckdo do té doby ani nezaregistroval. Pouze jednou si odskočila od svého repertoáru, když zařadila coververzi "All The Small Things" od Blink-182, při níž se vrátili na pódium jak Girlfriends, tak Phem. Publikum se i v případě téhle písničky chytalo poněkud déle, ale jakmile ji poznalo, začala jedna velká párty.

Možná se někdo divil, proč Avril Lavigne nehraje ve větším prostoru. Její třetí pražská zastávka ale znovu ukázala, proč se po O2 areně musela vrátit zpět do někdejší Sportovní haly, a to i přes to, že má na kontě skvělou desku. Je sice skvělá skladatelka, textařka a producentka, která má na kontě skvělé hity, ale bohužel je výrazně horší performerka. Lidi to o ní ví, a tak na ni chodí pouze fanoušci, pár lidí z nostalgie a pak ti, co doufají, že to bude lepší než minule. Ale třeba nás opravdu ještě někdy překvapí.