Zatímco říjnové představení Maliky Tirolien v Praze se odehrávalo ve Velkém sále Lucerny za náležité návštěvy, tentokrát si kanadská hudebnice se svým bandem střihla koncert v naprosto odlišném a hlavně výrazně menším prostoru. Pokud náhodou Divadlo Dobeška neznáte díky divadlu Sklep, pak vězte, že jde o relativně malou scénu, kam se vejde zhruba dvě stě lidí, a pokud si vše správně sedne, panuje tu takřka rodinná a moderní dobou nepoznamenaná atmosféra. V tomto případě do sebe vše zapadlo perfektně a výsledkem byl jednoduše skvělý večer.

Ačkoli sem umělkyně se svým bandem přijela coby účastnice festivalu Jazz Meets World, jejím hlavním stylem je nu soul, tedy hudební mix postavený na soulu a vymíchaný ze žánrů jako rhythm and blues, rock, pop, electronica a konečně i ten jazz. Své pevné místo v něm měl i hip hop, potažmo rap, kterým se zpěvačka vyjadřovala poměrně často. Většinou to bylo ve francouzštině, což jejímu projevu dávalo zcela jiný, jakýsi sofistikovaný rozměr. Asi jí jen málokdo rozuměl, ale znělo to, jako by v tu chvíli vyprávěla poměrně důležitá sdělení či hluboké příběhy.

Malika Tirolien si s sebou přivezla čtveřici hudebníků, kteří měli co dělat, aby se společně se svými instrumenty a jejími klávesami na pódium vměstnali. Že ale celý večer proběhne ve velmi uvolněné atmosféře, naznačili už jen tím, že si na scénu přinesli i rozpité pivo, kterým zdravili publikum v sále. Není asi nutno dodávat, že si tímto gestem získali většinu příchozích, aniž by vydali jakýkoli tón. Na druhou stranu ve chvíli, kdy se do onoho vyluzování tónů pustili, rozhodně je neztratili. Především tedy svými muzikantskými výkony, ale v případě klávesáka Cauldera Nashe i tím, jak lidi bavil. Jeho taneční kreace a pohyby byly velmi příjemným zpestřením.

Rodačka z karibského Guadeloupu v rámci tour, a tedy i pražské zastávky, primárně prezentovala své dva roky staré album "Higher". Zaznělo tak prakticky celé. Bylo znát, že sólový debut "Sur La Voie Ensoleillée", jenž vyšel v roce 2014, již nechává v minulosti. Jako zpěvačka dokázala vytáhnout pestrý repertoár poloh, stylů i nálad. Přitom působila velmi uvolněně a bylo znát, jak moc si užívá těsný kontakt s návštěvníky. Mezi písničkami si s nimi povídala a představovala jednotlivé skladby.

Poměrně často fanoušky také nechávala zpívat. Poprvé k tomu došlo už při třetí "Forgiveness", u skvělé "Sisters" dostaly možnost vyniknout přítomné dámy a nejen ony se tím skvěle bavily. Na rozdíl od některých jiných akcí na Dobešku rozhodně nepřišli žádní studení čumáci, ale lidi, kteří se chtěli bavit. A také to podle toho vypadalo. Energie proudila oběma směry a užívali si to jak ti v hledišti, tak ti na jevišti. Není tedy divu, že po přídavku "Rise" muzikanti odcházeli za velkého aplausu a ke všeobecné spokojenosti.

Vystoupení Maliky Tirolien patřilo k zážitkům, na které jen tak nezapomenete. Jak často se vám stane, že si můžete v takovémto prostoru poslechnout umělkyni, která zpívala na Grammy oceněné desce? Nebylo by tedy vůbec divné, kdyby se do Česka opět brzy vrátila. Pravděpodobně už by to ale muselo být ve větším prostoru. Pod dojmem tohoto koncertu je pak trochu s podivem, že sem souloví a neosouloví hudebníci nejezdí častěji. Tento styl je ve světě aktuálně v kurzu, a soudě podle nedělního večera, Čechy jednoznačně baví.