Metallica - 72 Seasons

Metallica na albu "72 Seasons" (opět) nepřekročila svůj stín

Vydáno: 18.04.2023 08:30 v sekci Recenze - Tomáš Rozkovec | foto: Tim Saccenti

S Metallicou to máte těžké. Jako kapela dosáhla všeho, o čem kdy snila. Po světě má miliony fanoušků, vyprodává stadiony, dostala se na de facto nesestřelitelný piedestal. Kdykoli se kolem ní něco šustne, vyvolá to rozruch. Každá nová nahrávka je ostře sledovanou událostí. Bylo to tak i se "72 Seasons". Jak dopadla?

6/10

Metallica - 72 Seasons

Vydáno: 14.4.2023
Celkový čas: 77:10

Skladby: 72 Seasons, Shadows Follow, Screaming Suicide, Sleepwalk My Life Away, You Must Burn!, Lux Æterna, Crown of Barbed Wire, Chasing Light, If Darkness Had a Son, Too Far Gone?, Room of Mirrors, Inamorata

Vydavatel: Blackened Recordings

"Dvaasedmdesát ročních období tvoří prvních osmnáct let života, kdy se formuje naše pravá či falešná identita. Je to doba, během které nám rodiče řeknou, kdo jsme, je to doba, kdy se můžeme zaškatulkovat. Myslím, že neustálé zkoumání tohoto základního modelu a jeho dopad na současné vnímání světa jsou zajímavé. Mnohé z našich dospělých postojů jsou rekonstrukcí zážitků z mládí nebo reakcí na ně. Jsou z nás buď vězňové vlastního dětství, anebo se vymaníme z pout." Těmito slovy vysvětlil název nového alba zpěvák a kytarista James Hetfield.

Stav před každou studiovkou od kalifornských kdysi thrashových velikánů se rovná stavu pohotovosti a myšlenkových manévrů. Metallicu můžete buď bezmezně milovat, nebo ignorovat, či jen váhavě pokrčit rameny jako vyjádření nerozhodného: Uvidíme co z nich ještě vypadne. Osobně jsem si v životě prošel všemi třemi fázemi a momentálně jsem v té pochybovačné.

Pokud si chcete koupit novou desku Metalliky, v našem shopu ji najdete v několika různých verzích, včetně balíčků s tričky. A doplnit si samozřejmě můžete i diskografii či šatník spoustami merche!

Této legendě nelze upřít hudební zásluhy zejména v osmdesátkách a částečně na počátku let devadesátých. Nutno podotknout, že je velmi sympatické, že muzikanti dál tvoří a leccos nového svým fanoušků nabídnou. Naživo je to stále válec, co dokáže přitáhnout miliony věrných. Jejich koncerty jsou zkrátka zážitkem.

Je tu však jedno ALE. Co na tom, že se vrátili zpět ke svému agresivním stylu, když to za posledních patnáct let skladatelsky a kompozičně není ono a stále jaksi zaostávají za svými nejlepšími nahrávkami? Mohou James Hetfield, Lars Ulrich, Kirk Hammet a Robert Trujillo po dvaačtyřiceti letech na scéně přijít ještě s něčím neotřelým?

Jaká tedy novinka "72 Seasons" vlastně je? Nebudu chodit kolem horké kaše - především je opět příliš dlouhá. Což je jeden z kamenů úrazů a hned za ním ruku v ruce následuje další v podobě oné (ne)invence. Přepálená stopáž totiž dává vyniknout jisté skladatelské prázdnotě. Neslyšených hudebních motivů a postupů aby posluchač pohledal. Ale když si dáte tu práci a nenecháte se zválcovat jistou monotónností díla, najdete.

Kde jsou ty časy, kdy Metallice stačila na vyřčení všeho zásadního plocha kolem padesáti minut? Do dvanácti skladeb při stopáži sedmasedmdesáti minut se v tomto případě bohužel (musím podotknout - opět) vkrádá pocit marnosti a zejména pocit: Sakra, chlapi, to už jste někdy natočili!

Aniž by člověk chtěl nějak snižovat kvality tohoto kalifornského kvarteta, je třeba se zamyslet nad tím, zda bylo potřeba vydávat porci muziky, jež zabere dva vinyly. Historickou optikou lze dokázat, že jen velmi malé procento takových dvojalb se stalo skutečnými bestsellery a následně obdivovanými klenoty. Obávám se, že pokud mezi nimi vůbec je nějaké metalové, nikoli progresivně metalové, nebude jich věru mnoho.

Což jen potvrzuje fakt, že v minulosti platilo (a dovolím si říct, že by to mělo platit i dnes, pokud nebereme nosič jen jako nějaký formát na přenesení čehokoli), že k tomu je nutný materiál dostatečně silný a propracovaný, nikoli - jako zde - upracovaný. Zdá se, že cédéčkový nešvar zveřejnit vše bez producentských nůžek pokračuje. Posluchač to přece unese a hlavně zaplatí.

Metallica 2023
© Tim Saccenti
Kolekce přitom nezačíná vůbec zle. Titulní singlovka, která však už při prvním poslechu připomínala cosi ze šest let starého předchůdce, upoutá na první dobrou. Celkové lze na nové studiovce nejčastěji vystopovat ozvěny právě z "Hardwired..." či "Death Magnetic". Ale budiž, thrashový základ a kvapíkové tempo skladbě prospívají. (Vydané singly se obecně zdají být nejsilnějšími položkami z tracklistu a jistě je budeme slýchávat naživo.)

Tradičně silná je počáteční zhruba třetina desky, zbytek pak začíná být monotónní a splývá v jeden celek. Kirkova sóla jsou už dopředu rozpoznatelná, hned víte, jakým směrem se budou odvíjet, a tudíž chybí moment překvapení. Na druhou stranu je nutno říci, že krom zmíněních singlů se tu občas najde panenský ostrůvek, který zalahodí uchu - například "You Must Burn" s typickým valivým hutným riffem a až sabbathovskou atmosférou nebo závěrečná, příjemně komplikovaná "Inamorata".

Zastavil bych se u písně "Screaming Suicide". Zde je možné zaslechnout známý sólový riff od Deep Purple ("Speed King"). Těžko říci, zda se tam objevil jaksi svévolně, nebo je to úmysl a určitá pocta. Ovšem v následující "Sleepwalk My Life Away" je inspirace daleko zřejmější. Skupina totiž vykrádá sama sebe. Uvedená kompozice je jen jinak zahraná "Enter Sandman" ze slavného černého alba. A takových okamžiků se tu najde vícero, včetně podobně vystavěných bridgů, přechodů mezi slokou a refrénem, a dokonce i některé pěvecké linky posluchači připomenou leccos ze slavné minulosti.

Ale abych jen nehanil. James Hetfield je na "72 Seasons" ve vrcholné pěvecké formě. Jeho vokál zní intonačně jistě a pevně. Místy si dovolí předvést krom běžného pěveckého projevu i mnohé nerockerské finesy. Překvapí i kompozičně nezvyklé vložené linky vícehlasů v refrénech. Jeden z vokálů ve zmíněné "You Must Burn" mimochodem patří basáku Trujillovi.

Metallica má vlastně stále sílu a razanci. Je patřičně tvrdá, místy i rychlá, sem tam i zathrashuje. Larsovy bicí jsou prostě, ať si říká kdo chce co chce, pro tuhle partu signifikantní a ženou jeho kolegy vpřed. Kapela nejčastěji zní tak nějak motorbreath metalově s jistým punkovým odérem nasranosti. Zvuk je skutečně hutný a nezvykle čistý - do studia se podařilo přenést jistou živelnost ze živých vystoupení. Ale co naplat, když schází invence a polovina songů přináší už slyšené v natahované stopáži.

Rád bych též vyzdvihl obal, který je navržen v netradičně pozitivních žlutých barvách, které zde stahují do temnoty spálené věci běžně používané dětmi a teenagery. Vše jde ruku v ruce se sžíravými Hetfieldovými texty. Leckdy hodně obraznými verši se autor odkazuje na onu dobu formování osobnosti mladého člověka a reakcí na okolní svět.

Ani nevíte, jak moc rád bych napsal: "Konečně se mistři Hetfield s Ulrichem za podpory Hammetta našli a podařilo se jim stvořit další svatý grál v podobě nových nápadů, ze kterých si fanoušci konečně doslova sednou na prdel!" Ale i při troše vůle a vší té lásce k této skupině to z objektivních příčin udělat nemohu. Prostě to tam není.

Co naplat, že je kolekce profesionálně a řemeslně odmakaná, je z ní cítit ona zdravá agresivita, když jako celek působí, jako by Metallica na ten svůj kdys těžkotonážní kovový válec namontovala automatickou převodovku a přepnula na autopilota? Skladby tak nějak plynou, místy zvláštně drhnou a v uchu nenechávají nic, co by vás po několika posleších donutilo se k nim znovu vracet.

V mém případě jsem se k nim opakovaně vracel spíš z pocitu výčitek, zda jsem něco nepřeslechl a zbytečně to album nesepsul. A to je asi to nejhorší. Z mnoha poslechů převládá pocit, že předchozí řadovka, i přes veškeré výhrady, je přece jen o chlup lepší.

Metallica si už nemá co dokazovat. Cení se však snaha potěšit své věrné novými nahrávkami. Nicméně i nadále platí fakt, že své nejlepší desky už natočila. "72 Seasons" není žádný průšvih, jen se v rámci její diskografie zařadí k tomu mírně lepšímu průměru.

Nic nového a převratného se nekoná. Kalifornští mě svým počinem nevrátili do první škatulky - bezmezně milujících -, zároveň je však kvůli novince nebudu odmítat či hejtit. Zůstanu v té prostřední množině a čekat dál na dalšího "Vládce loutek", který bude ctít ono okřídlené "V jednoduchosti je krása" a který bude propracovaný. Nikoliv upracovaný.

Plzeňská banda Coda kdysi složila píseň "Napůl" a já bych jejím textem parafrázoval hodnocení tohoto díla. Všechno je to tak zas nějak napůl. Přísným okem průměr, uchem a srdcem fanouška mezi 6 a 7. Takže jen lepší šestka.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Marta Santos - Aquí no sobra nadie 8/10
Recenze: Takto zní současná Andalusie: Marta Santos na "Aquí no sobra nadie" umíchala radostný koktejl popu, flamenca a tanečních rytmů Čeští posluchači se nejspíš se španělskou zpěvačkou Martou Santos setkali až díky nedávnému hitu "Lo Que Pasó, Pasó" s Alvarem Solerem. Ten na podzim opanoval i naše rádia. Rodačka ze slunečné Sevilly vzápětí přišla i se... čtěte zde
Vydáno: 12.01.2026 00:00 v sekci Recenze
Bruno Mars - I Just Might 6/10
Video: Bruno Mars vsadil na jistotu. Předvídatelná novinka "I Just Might" navazuje na jeho starší hity Nové album po deseti letech je událostí, která v případě globální megahvězdy velikosti Bruna Marse rozhodně stojí za zvýšenou pozornost. Ještě než 27. února uslyšíme celou desku "The Romantic", můžeme zpěvákovu aktuální... čtěte zde
Vydáno: 11.01.2026 14:00 v sekci Audio / Video | Video
SHQ - Cestou necestou (Rozhlasové nahrávky (1967-70) 8/10
Recenze: Obsáhlý komplet rozhlasových nahrávek SHQ "Cestou necestou" nabízí jazzovou hostinu Jazz měl, alespoň v rámci (omezených) možností, za minulého režimu zelenou. Však také v určitých dobách umožnil rockerům hrát na platformě fúzujícího jazz-rocku a přikryl i jiné aktivity ze šedé zóny. Karel Velebný a jeho... čtěte zde
Vydáno: 11.01.2026 08:00 v sekci Recenze
Marika Gombitová - Bratislavská lýra 8/10
Recenze: Koncertní nahrávka "Bratislavská lýra" dokazuje, že Marika Gombitová na tomto festivalu vždy excelovala Jako my máme svou Lucii Bílou, Slováci vzhlížejí jako ke své pěvecké ikoně k Marice Gombitové. Ke zpěvačce, která svůj ohromný hudební dar musela částečně obětovat na oltář svému zdravotnímu stavu, ale nevzdala se. Album... čtěte zde
Vydáno: 10.01.2026 08:00 v sekci Recenze
Na první dobrou s Edem Sheeranem 8/10
Hudba v TV: "Na první dobrou" s Edem Sheeranem pobaví i jeho zapřisáhlé odpůrce Pokud už jste to kvůli stále horším a horším deskám s Edem Sheeranem vzdali, dejte mu alespoň hodinu času, abyste si ho zase zamilovali díky jednozáběrovému speciálu "Na první dobrou". A pokud patříte mezi jeho či filmové... čtěte zde
Vydáno: 09.01.2026 09:00 v sekci Recenze | Hudba v TV
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 45/2025 - od Báry Polákové se Štěpánem Urbanem přes The Neighbourhood po Romana Holého (19.11.2025 14:30)
- Deep Purple rockují stále dál - v říjnu 2026 zahrají v O2 areně (18.11.2025 11:05)
- Recenze: Babymetal bourají konvence: nová deska "Metal Forth" přináší chaos, odvahu i triumf (31.08.2025 08:00)
- Deep Purple vydají svůj legendární koncertní záznam "Made In Japan" ve velkolepé reedici s novým remixem Stevena Wilsona (24.06.2025 10:36)
- Deep Purple v top desítce české albové hitparády statečně čelí převaze rapperů (01.08.2024 08:00)
- Recenze: Deep Purple neobjevují kolo. Na "= 1" jsou pouze sami sebou, ovšem ve výtečné formě (29.07.2024 00:00)
- Nové desky 29/2024 - od Deep Purple přes Childish Gambina po Glass Animals (24.07.2024 19:00)
- Video: Svět hoří, Deep Purple ale v singlu "Lazy Sod" nedokážou zvednout zadek z postele (11.07.2024 09:59)
- Video: Deep Purple chytají v songu "Pictures of You" nový vibe (10.06.2024 14:38)
- Video: Apocalyptica si do nové verze "One" pozvala Jamese Hetfielda a Roberta Trujila (27.05.2024 13:05)

ALBUM TÝDNE 02/2026

Marta Santos
Aquí no sobra nadie

Čeští posluchači se nejspíš se španělskou zpěvačkou Martou Santos setkali až díky nedávnému hitu "Lo Que Pasó, Pasó" s Alvarem Solerem. Ten na podzim opanoval i naše rádia. Rodačka ze slunečné Sevilly vzápětí přišla i se svou druhou studiovkou "Aqui no sobra nadie", která stojí za pozornost i mimo rodnou zemi.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 17.01.
Stodola Michala Tučného (O2 arena, Praha)
Út 20.01.
Gregory Porter (O2 universum, Praha)
Pá 23.01.
Andrea Bocelli (IT) (O2 arena, Praha)
Ne 25.01.
Lorna Shore (US) / Whitechapel (US) / Shadow Of Intent (US) / Humanity’s Last Breath (SWE) (O2 universum, Praha)
Ne 25.01.
Raye (UK) (O2 arena, Praha)
Út 27.01.
ZAZ (FR) (O2 universum, Praha)
So 31.01.
Benjamin Amaru (CH) (Café V lese, Praha)
Čt 05.02.
Béla Fleck / Edmara Castañedy / Antonio Sánchez (US/CO/MEX) (Archa+, Praha)
So 07.02.
Alfa Mist (UK) (MeetFactory, Praha)
Po 09.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Sono Centrum, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík The Prodigy Prince Justin Bieber Taylor Swift Madonna Beyoncé Lady Gaga Coldplay Ewa Farna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2026 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe