Pokud jste milovníci garage rocku z devadesátek, pak vás debut od Blondshell musí zaujmout. V hudbě Sabriny Teitelbaum, jak zní skutečné jméno této muzikantky, slyšíte mix Hole, Poe a Garbage. Její eponymní prvotina svým způsobem funguje jako stroj času. A pak že se do minulosti cestovat nedá!

Album otevírá "Veronica Mars", která vás hází do roku 2004. Jak sama blonďatá umělkyně uvedla, stejnojmenný seriál patří mezi její nejoblíbenější. A tak není příliš velkým překvapením, že se rozhodla věnovat mu i vlastní píseň, kterou zakončuje strhující kytarové finále. Jedná se také o nejkratší skladbu na kolekci - netrvá ani dvě minuty. A vlastně to není ani škoda.

Hned po Veronice vás totiž čeká "Kiss City", ve které se mísí výbuchy zloby, hněvu a touhy. A pokud se pořádně zaposloucháte, chvílemi jako byste v pozadí zaslechli Courtney Love. Ani tahle skladba není příliš dlouhá a v polovině se zlomí - přichází vyvrcholení všech emocí a člověk má ze Sabrinina vokálu až husí kůži!

Velice podobně na tom je i "Olympus", singlový debut, kterým se autorka pochlubila už před rokem. V něm se zpovídá z toxického vztahu, ze kterého si přeje utéct. Její bolest vás donutí s ní soucítit: "I wanna save myself, you’re part of my addiction / I just keep you in the kitchen while I burn." Toxické vztahy jsou zkrátka... no, slušně řečeno - pěkně na nic.

Totéž téma zpracovává i následující "Salad", která je zároveň tak trochu fantazií o pronásledování násilníka, který uniká spravedlnosti. "Look what you did, you’ll make a killer of a Jewish girl / The rage seeps into her dreams / Now in my sleep I am a murderer," nasazuje si Blondshell imaginární superhrdinskou kápi, načež zloduchovi, o kterém zpívá, otráví salát.

Nejinak je na tom "Sepsis", ve které se mladá zpěvačka vrací k násilníkovi, i když ví, že se nic nezmění. Přesně o tom ale toxické vztahy jsou. Falešné naděje a moře bolesti, kterou si nikdo neumí představit. Po Sepsi následuje zasněná "Sober Together". Hudebnice v ní uvažuje nad tím, jak je ve skutečnosti láska slepá.

Po těch několika depresích vaše ucho uchlácholí pohodově laděná kytarovka "Joiner". A zatímco v předchozích písních jste mohli slyšet vliv Hole, tady jako byste zaslechli Dolores O'Riordan z populárních The Cranberries. Anebo jsem to jen já, komu se vybavila skladba "Promises"? Možná to ale až taková náhoda není, protože sama Sabrina je obrovskou fanynkou téhle irské kapely. Minulý měsíc se navíc pochlubila předělávkou jejího songu "Disappointment".

Závěr obstará dvojice "Tarmac" a "Dangerous". Zatímco v první zmíněné je frustrace všudypřítomná, poslední balada je jakousi rekapitulací vší té bolesti, kterou si rodačka z Los Angeles ve svém životě prošla. Od toxického vztahu po drogovou a alkoholovou závislost.

Je si zkrátka moc dobře vědoma toho, o čem zpívá. A o to upřímněji pak její debut působí. Jak sama uvedla, album se rozhodla napsat během covidové pandemie, kdy ze svých závislostí postupně střízlivěla. Celým jejím debutem pak prostupuje jakási čistá katarze, která se uvnitř autorky během toxického vztahu nahromadila. Výsledek na někoho nemusí působit příliš dobře, tedy po té psychické stránce. Což ale rozhodně není špatně! Právě naopak. Je to jen důkaz toho, že je Blondshell skvělá zpěvačka, ale také vypravěčka.