"Shoulders of Giants" je nejnovější sci-fi dobrodružství nezávislého newyorského herního studia Moving Pieces Interactive. Hlavním hrdinou je žabák, s nímž navštěvujete nejrůznější podivné planety a s plejádou dalších postav prožíváte všelijaká dobrodružství. Úkolu natočit ke hře soundtrack se svědomitě zhostil Tomáš Dvořák aka Floex.

Pro každou jednotlivou misi na dané planetě se pokusil vytvořit zcela unikátní hudební výrazivo, jež adventuru důsledně rozhýbe. Současně je to začátek nové tvůrčí etapy Tomáše Dvořáka, která se začíná psát v nově vybudovaném studiu kousek od Prahy, kam se přestěhoval.

Necelé dva roky zpátky kouzlil Floex na soundtracku ke hře "Papetura" v poklidných vodách ambientu, a vytvořil tak až malebně obrazotvorný svět klenutých melodií a rovin. Se "Shoulders of Giants" si však vybavil vzpomínky na rozverné "Machinarium", kde mohl budovat jednotlivá prostředí a herní zápletky na mnohem rozsáhlejší ploše.

Tohle vzpomínání bylo jakýmsi odrazovým můstkem. "Shoulders of Giants" jsou odpíchnutou jízdou, v níž hmatatelné síly entropie šíří chaos napříč hvězdami, ničí živé planety a nabádají ke spojení sil k záchraně celého vesmíru. Zvířecí strážci galaxie vyzývají k týmové spolupráci, hudební složka zde mistrně podtrhává rychlý sled událostí.

Středobodem, nebo, chcete-li, pojítkem jsou Tomášovy taneční sety, promyšlená práce s rytmy, jež dotváří členitý terén samplů a ruchů vzniklých pomocí spousty akustických nástrojů. Výslednou nahrávku tak lze vnímat i jako pulsující odvrácenou tváří krátkometrážního počinu "Pilgrims".

Sám autor tento posun popisuje jako cinematické techno. Navenek získáte dojem, že posloucháte ryze elektronické dílo, fůra těch zvuků však vzešla z akustiky. Strunné nástroje (včetně mandolíny), případně minimalistické útržky hry na flétny jsou modulovány a transformovány do syntetického skupenství - je to citlivá hra se zvukovou realitou a iluzí.

Každá ze šesti skladeb, jak již bylo řečeno, přibližuje jiné prostředí hry. Proměňuje se tak výrazivo - jinak zní krystalický svět, jinak náměty s lesní tematikou, jinak ty s rozverností nálad tanečních klubů. "Miyazaki Forest" nabírá na tempu postupně, čistě akustické intermezzo v úvodu je pak rozpleteno do fantaskní souhry několika melodických kudrlin, jež se s postupnou gradací rozvibrují do lehkého tropického beatu. V tomto módu vplujete do dramaticky košaté "Story Boss", která nastolený tropický vibe hrne coby bondovské preludium, elektronika společně s aranžemi smyčcových zkratek je pomocí kombinatoriky ukotvena v muzikální hravosti hlavního aktéra.

Dvořák přiznává, že velkým zdrojem inspirace byla hudba, kterou zaslechl na cestách do ciziny. Z tohoto podhoubí vzešla kupříkladu "Crystal World", jejíž proměnlivost ze spodních pater popohání chladně tepající elektronika a jejíž dohra zvonkohry je pak předělem ke druhé polovině desky. "X-Tactics" je asi nejvíce přímočarým tanečním trackem, který na ploše skoro devíti minut figuruje jako pečlivě vystavěná klubová hymna s navrstvenými plochami syntezátorů. "Torrid Zone" je navíc ozdobena perkusními vychytávkami a závěrečná "Hub World" je malebná ukolébavka v houpavých dozvucích předchozích motivů.

"Shoulders of Giants" je po právu asi nejvíce komplexním opusem Floexe. Navíc funguje i samostatně, bez znalosti hry. Autor i nadále po svém spojuje svět akustiky, ke kterému se pravidelně navrací, s tím elektronickým. Každý úkrok, každá proměna nálady, vše je promyšleno do detailu. Je evidentní, že zkušenosti z herního světa Dvořák nasává jako houba. Díky tomu jeho každá další nahrávka nabídne něco dříve neslyšeného a dosud neprobádaného.