Hned na začátku recenze je třeba napsat, že se jedná o rozšířenou verzi knihy Olympicu "50", která vyšla k předešlému kulatému jubileu formace. Titulní strana u nové edice působí exkluzivněji, zase však zamrzí chybějící záložka, kterou "Padesátka" měla. Update je o zhruba šedesát stránek delší, přibylo logicky i fotografií a obalů desek, kterých za uplynulou dobu kapela natočila hned pět.

Jedná se rozhodně o poutavé čtení. Petr Janda má doslova sloní paměť a i po desítkách let si dokáže vybavit neuvěřitelné detaily jednotlivých příběhů, s neskutečnou přesností popisuje místa, lidi, ba snad i vůně. A celý text píše doslova tak, jak mu zobák narostl. Sám se přiznává, že nesnáší autobiografie, ve kterých se dotyčná osoba prohlásí div ne za svatou se snahou leštit svou svatozář.

Olympic za svou bohatou kariéru zažil několik krizí. Aby taky ne. Skupinu, stejně jako i rodinu tvoří lidé z masa a kostí, všichni mají své neduhy a je zapotřebí spousty tolerance ze všech stran, aby fungování vydrželo tak dlouho. Nejvleklejší problémy tedy byly v sedmdesátých letech s Petrem Hejdukem, který do zvuku přinášel spoustu popu, což Petru Jandovi rozhodně nevonělo.

No, a v nedávné době pak byl onou žábou na prameni Jiří Valenta, klávesista a showman, kterého hraní v Olympicu patrně v posledních letech vůbec nebavilo, a Petr Janda ho prostřednictvím konkurzu vyměnil za Pavla Březinu. Patrně ke spokojenosti všech stran, protože Valenta hraje v hardrockové formaci Blastery a přišel zahostovat na oslavu kapelních šedesátin do Lucerny.

Prakticky úplně se Janda vyhýbá svému soukromému životu, ten ostatně dostal prostor v publikaci "Dávno". Jenom je škoda, že možnost vyjádřit se k různým situacím nedostali další bývalí členové Olympicu. Pravda, že několik z nich už nežije (rodina klavíristy Miroslava Berky dopadla v tomto úplně nejhůř - on byl nalezen oběšený, manželka skočila pod vlak a dcera Anička zemřela v relativně mladém věku letos v červenci), čtení o nešťastné smrti bubeníka Milana Peroutky je pak asi nejsmutnější pasáží knihy.

Drobných překlepů je v "60" jen pár a nemá smysl si jich všímat. Trochu zbytečně působí jen závěrečná část, v níž Janda znovu probírá, jak Olympic vlastně vznikl, což je popsáno na úplném začátku. Opravdu chybí alespoň částečná spoluúčast baskytaristy Milana Brouma, který v sestavě působí od poloviny sedmdesátých let dodnes. Díky pohledu i z jiné než jen kapelnické strany by byl dojem z výsledného díla skvělý.

Publikace se čte hodně rychle, obsahuje spoustu krásných fotografií z celé historie skupiny, seznam všech dohledaných termínů koncertů, který dali dohromady pánové Zámostný a Vrkoslav. A jsou tu samozřejmě i podrobná diskografie, reprinty nejrůznějších dobových plakátů a dalších artefaktů.

Je to jedna z věcí, kterou Olympic ještě před Vánocemi potěšil své fanoušky. Krom "Šedesátky" totiž vyšel i vinylový box, sada známek a hlavně - kapela oznámila, že bude i příští rok pilně koncertovat, točit novou desku a spekuluje se i o novém zpěvníku. Prostoru k práci a dalším příjemným zážitkům pro fanoušky tedy bude víc než dost.