Lou Reed nadělil sobě i svým fanouškům reprezentativní průřez svou tvorbou nazvaný skromně "NYC Man". Na dvou discích je obsaženo vše podstatné z jeho stále ještě neuzavřené kariéry a vy si dnes můžete přečíst, jak to dopadlo.
8/10
Lou Reed - NYC Man
Skladby: Who Am I?, Sweet Jane, Rock'n'Roll, I'm Waiting For The Man, White Light/ White Heat, Street Hassle, Berlin, Caroline Says II., The Kids, Walk On The Wild Side, Kill Your Sons, Vicious, The Blue Mask, I'll Be Your Mirror, Magic & Loss - The Summation, Ecstasy, I Wanna Be Black, Temporary Thing, Shooting Star, Legendary Hearts, Heroin, Coney Island Baby, The Last Shot, The Bells, Perfect Day, Sally Can't Dance, Satellite Of Love, NYC Man, Dirty Blvd., Rock Minuet, Pale Blue Eyes
Celkový čas: 79:23 + 76:52
Výběry typu "best of" se dnes vydávají jako na běžícím pásu, a to i u mnohem mladších interpretů, než je generace
Davida Bowieho či Iggy Popa, do které Reed patří a která si je už po těch letech pochopitelně zaslouží. Navíc nenasytnost dnešních vydavatelů je zárukou zaručené jistoty, že nezůstává u výběru jediného. Ten aktuální (zdaleka ne první a určitě ne ani poslední) se rozprostírá na ploše dvě a půl hodiny, je ohraničen léty 1967 až 2003, takže vybírat nejenže bylo z čeho, ale jedná se o kolekci opravdu reprezentativní. Reflektují se zde všechny podstatné interpretovy desky, nechybí obvyklá chuťovka v podobě dosud nevydané skladby a vše skvěle doplňují i fotografie v graficky zdařilém bookletu.
I když Reed za svoji kariéru vydal několik hodně mimomainstreamových záležitostí jako např. pověstné neposlouchatelné album "Metal Machine Music" či nedávný projekt "The Raven", jeho doménou jsou hlavně zdánlivě obyčejné, ale ve své jednoduchosti prostě geniální melodické písničky. Ty dvě nejslavnější - tedy komerčně asi nejúspěšnější reedovka "Walk On The Wild Side" a filmem "Trainspotting" zpopularizovaná "Perfect Day" - pochopitelně nemohly chybět.
Asi nikoho ze znalců také nepřekvapí, že nejzastoupenější deskou je "Transformer" a těžištěm výběru - hovoříme o čtvrtině obsahu - jsou raná léta, kdy Reed působil coby člen legendárních
Velvet Underground. Skladby typu "I'm Waiting For The Man" či "Heroin" ostatně patří ke zlatému fondu rockové historie. Při jejich opětovném poslechu si člověk uvědomí, proč mnohé z nich Reed nejen dodnes zachovává ve svém repertoáru, ale především proč má tahle kapela stovky následovníků i epigonů a proč počet desek složených z jejich coververzí několikanásobně převyšuje počet čtyř řadových alb, která po nich zůstala. Nemluvě o tom, že mnohé kapely jako třeba
R.E.M. či
The Strokes by bez nich vypadaly úplně jinak, pokud by vůbec byly.
Čím je oproti ostatním tato kolekce výjimečná, objasňuje v bookletu sám autor - zatímco většina podobných výběrů vzniká bez možnosti zásahu interpreta, pod taktovkou vydavatele, který pochopitelně neupřednostňuje to nejlepší či nejpodstatnější, ale to komerčně nejúspěšnější, zde tomu bylo jinak. Lou sám vybíral, které verze budou použity, a každou skladbu v bookletu i okomentoval, takže vznikla osobitá kompilace, která není jen obchodním produktem, ale dost o svém ústředním objektu vypovídá. Samotný výběr či debata o tom, co se nevešlo či naopak mohlo být zařazeno, tak vůbec nejsou podstatné.
Ve výsledku lze konstatovat, že nejenže máme čest s dalším povedeným výběrem, který každého fanouška potěší a každého nezasvěceného rychle dostane do obrazu, ale přeneseně si s ním opět můžeme zopakovat, co je podstatou rocku jako takového. Aneb jak se lze dočíst v bookletu:
"Dvě kytary, basa, bicí. Jakákoliv kapela to může hrát. To je to, co miluju na svých písničkách. Můžete mít IQ želvy a přesto hrát písně Lou Reeda. To je prostě realita." Je potřeba něco dalšího dodávat?
CD pro recenzi poskytlo vydavatelství
BMG.
Album:
Lou Reed - NYC Man
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 79:23 + 76:52
Skladby: Who Am I?, Sweet Jane, Rock'n'Roll, I'm Waiting For The Man, White Light/ White Heat, Street Hassle, Berlin, Caroline Says II., The Kids, Walk On The Wild
Side, Kill Your Sons, Vicious, The
Blue Mask, I'll Be Your
Mirror, Magic & Loss - The Summation, Ecstasy, I Wanna Be
Black, Temporary Thing, Shooting Star, Legendary Hearts, Heroin, Coney Island Baby, The Last Shot, The Bells, Perfect Day, Sally Can't Dance, Satellite Of Love, NYC Man, Dirty Blvd., Rock Minuet, Pale
Blue Eyes
-
The best (David Macků, 17.07.2003 08:17) Reagovat
Lou Reed mne nezajímá, takže si tuto kompilaci asi nekoupím. Mám jen malou výtku autorovi recenze, který, stejně jako často i jiní píše o tom, že gramofirma neupřednostňuje na výběrech to nejlepší a nejpodstatnější, ale jen to komerčně nejúspěšnější. Hmm, poněkud divný názor. Každá gramofirma (snad s výjimkou nezávislých minivydavatelství)vydává hudební nosiče proto, aby vydělala. Je to tedy komerční záležitost, stejně jako další druhy podnikání. Kompilace The best of Lou Reeda je další z tisíců kompilací nejznámějších skladeb dalších autorů, které byly i komerčně úspěšné, tzn., že vyšly třeba i na singlech, hrály se v rádiích a Reed je taky asi smažil na koncertech. Jsou to tedy ty nejlepší a nejpodstanější kousky z jeho kariéry. To, co na této kompilaci není, nepatří tedy logicky do kategorie nejlepšího a nejpodstatnějšího ano komerčně nejlepšího. Lze připustit, že Reed má i další písně, které by se na toto CD hodily, ale asi byla dána přednost jiným, vše omezuje i délka disku a hloupost vydávat třeba 3CD, to by se už neprodalo vůbec. Závěrem jen dodávám, že vydat album The best of, tedy album největšíh hitů, jehož obsahem by byly méně známé skladby, tedy ty, které by byly komerčně neúspěšné (ale o kterých si třeba někdo myslí, že jou jinak ty nejlepší a nejpodstatnější) je holý nesmysl.
-
nesouhlas (front, 17.07.2003 09:00) Reagovat
Tak s timto absolutne nesouhlasim. Nejznamnejsi pisne = nejlepsi pisne je naprosty nesmysl. Naopak u spousty kapel (nemyslim samozrejme umele boybandy atd.) spociva hodnota hudby jinde nez na hitovych singlech. Singl musi byt libivy, jednoduchy a kratky, uz to samo vylucuje, ze skladba bude take nejlepsi. U vetsiny kapel, ktere posloucham by byly Best of a Greatest hits uplne jine desky.
-
L.R. (GarageFlower, 17.07.2003 21:47) Reagovat
no, já nevim. Na jednu stranu: single nemusí být krátký a jednoduchý. na druhou stranu: nesouhlasim rozhodně ani s prvním názorem: Oasis vydali výběr béček a hodně lidí to považuje za jejich nejlepší desku. a nejsou jediní. co třeba The Charlatans Songs From The Other Side? a Manics se na to prý chystaj taky (a já se moc těšim). A na třetí stranu: Lou Reed je fantastickej. Teď jsem si koupila The Velvet Underground n Nico... lahůdka
-
Nesouhlas 2 (David Macků, 18.07.2003 08:08) Reagovat
Předpokládám, že autor textu v názoru nazvaném "nesouhlas" hluboce opovrhuje čímkoliv, co se objevuje v hitparádách a ze zásady si tedy vytváří svoje vlastní. Shodneme se snad v tom, že i já považuju za velmi dobré i ty písničky, které se z desek nedostaly na singly a tak dál k posluchačům, kteří by se o nich jinak nedozvěděli. A i z toho důvodu mi řada věcí, které dokola melou rádia už nepřipadá tak dobrá, jako když jsem je slyšel poprvé, dokonce jsem jimi někdy i doslova "přejezen" a vlastně komerční rádia proto ani neposlouchám.
V každém případě kompilace (nazvané třeba The best of nebo Greatest hits nebo The essential..., to je jedno) tvoří ty nejznámější skladby toho kterého zpěváka a vzhledem k jejich úspěšnosti jsou i nejlepší.
P.S. A přestože doma nemám a ani neplánuji do konce století koupit žádné CD nějakého boybandu, vím o některých písničkách takovýchto seskupení, které považuji fakt za výborné.
