Jak často se vám na koncertě stane, že se místo předkapely vyhoupne na pódium astrofyzik a spustí přednášku o teleskopu Jamese Webba? Jak často se vám stane, že se vedle melodií doslova noříte do hvězdných dálav? Jak často strávíte hudební vystoupení téměř uprostřed vesmíru?

Odpověď na všechny tři otázky je jednoduchá: V podstatě nikdy. Samozřejmě, jsou jisté okolnosti a jisté substance, které vám minimálně poslední dvě skutečnosti přivolají, nicméně všechny tři se daly prožít zřejmě pouze na koncertě Madhouse Express v pražském planetáriu. Ti zde hráli již potřetí a opět měli vyprodáno. Není se čemu divit.

U muzikantů, kteří výrazně zaujali svým debutem "Surreal Meadow", se prolíná raná pinkfloydovská psychedelie s prosluněným surf rockem. Je znát, že se svou tvorbou pracují koncepčně. Nejdou jen singl od singlu, album od alba, koncert od koncertu. Daří se jim překračovat hranice média a vyvrcholením těchto snah jsou právě vystoupení v planetáriu.

Koncept je v jádru docela jednoduchý - vždyť je to vlastně jen hudba a projekce, tedy něco, co je naprosto běžné. Jenže pod kupolí planetária, usazeni v hodně položených sedačkách, jste obrazem obklopeni natolik, že ho vlastně ani nelze pojmout. A tak se jen vezete na vlnách tónů a očima kroužíte mezi hvězdami. Jindy zase letíte vzhůru nekonečným sloupem kaleidoskopických obrazů nebo se točíte vírem planet a galaxií, až vás téměř jímá závrať.

Již na předchozích planetárních koncertech vyzkoušený setlist pražská čtveřice obohatila o nové skladby (hned ta první se tematicky věnovala již zmíněnému teleskopu Jamese Webba) a daří se v nich propojovat jak tvrdost, tak zvukovou éteričnost. Oporu pochopitelně tvořilo dva roky staré debutové album "Surreal Meadow" společně s loňským EP "Interflavours" (singlová "Is It Tommorow" je prostě trefený hit na hlavičku a živě funguje skvěle), ve spojení s projekcemi byl doslova omamný opus "Sultan Singularitan".

Večer zakončila "Mindcoater" a coby přídavek jistota "She Knows". Zhruba hodina byla tak akorát, skupině se podařilo postavit show, ve které bylo všeho tak akorát, zkouřené psychededelie, šedesátkových melodií i kalifornského slunce.

Pánové si dokázali v zásadě poradit i se zvukově poněkud nevlídným prostorem ve tvaru polokoule (zpoza mixu je jistil Amák z Golden Hive studios). Jedinou vadou na kráse byl poněkud slitý a utopený zpěv, alespoň tedy tam, kde jsem seděl já. Vše ostatní, frontmanovy šamanské tance s thereminem i kytarové vyhrávky, klidně si bublající basa i promyšlený beat bicích, vše bylo na svém místě a v některých chvílích doslova pohlcovalo.

Madhouse Express si uvědomili jednu věc: covidem zlenivělému publiku je potřeba dodat přidanou hodnotu. Vzít je na netradiční místo, omámit je vizuálem, zasadit hudbu do nového, ideálně multimediálního kontextu. U nás se to zatím jenom učíme, psychedelická čtveřice ovšem zašla ze všech alternativních formací nejdál.

Na nějakou dobu to byla poslední příležitost tohle vesmírné divadlo zažít - Planetárium Praha čeká rekonstrukce. Kdo ví, třeba se pak otevře právě s Madhouse Express. Bylo by to příznačné.