Lipova pozice se na české scéně už deset let od vydání jeho sólového debutu "Víc než hudba?" prakticky nemění. Příznivci klasického rapu ho neuznávají, protože v textech neoslavuje vlastní ego, materialismus, noční život a drogy, a ti, kterým je tato dnes extrémně populární kultura vzdálená, zase říkají, že je jeden z mála rapperů, který se dá poslouchat.

Čtvrtá řadovka "Příběhy" (cédéčko koupíte i v našem shopu), přicházející čtyři roky po předešlé desce "Lyrika", znamená plynulé pokračování jeho cesty. V Lipově tvorbě už dávno hrají prim popové melodie, živé nástroje, pečlivě vybraní zpívající hosté a sdělné, často až idealistické texty. "Příběhy" toto všechno obsahují, v něčem se však přesto liší: poprvé si totiž Jonáš Červinka vydal album pod vlastním labelem Autentik Music, který založil spolu se svým dvorním producentem Ondřejem Turtákem, známým pod pseudonymem ODD.

Název správně napovídá, že sbírka jedenácti skladeb se zabývá různorodými osudy. Autor nabízí skutečně pestrou paletu témat od odloučení na pozadí války přes frustraci lidí žijících na periferii, domácí násilí, pochmurný život prostitutky až třeba po smutek těch, kteří tráví Vánoce sami. Hrdiny svých vyprávění staví často do vypjatých situací, čímž písním přidává na naléhavosti. Někdy se zdá, že vyloženě bije na poplach.

Hned úvodní "Vidím, jak se stmívá" patří díky podmanivému klavírnímu motivu a ODDho emotivnímu zpěvu k tomu nejpůsobivějšímu, co kdy Lipo napsal a nahrál. "Těm, co chtějí lítat, občas realita stříhá křídla," rapuje hudebník s odkazem na současnou válku na Ukrajině.

Jako dramaturgickou chybu lze nazvat skutečnost, že první polovina desky obsahuje s jedinou výjimkou už dříve vydané singly, posluchač tak musí dlouho čekat na ještě neslyšené novinky. Například spolupráce "Déšť" se skupinou Jelen, umístěná v tracklistu hned na druhém místě, navíc svým prvoplánovým troubením vyznívá zbytečně vtíravě.

Mnohem více se povedla skladba "Bůh na nás zapomenul", v níž se muzikant obešel bez pěveckých kolegů a také bez potřeby napsat rádiově vděčný refrén. Co do výpovědi patří výlet do každodenní reality života v opuštěných lokalitách k těm nejhodnotnějším. Ploše alba by slušelo více momentů, v nichž by si liberecký rodák vystačil interpretačně sám. Stalo se tak pouze ve třech z jedenácti songů. Možná měla být nahrávka prezentována spíše jako Lipo a hosté.

V některých případech měl nicméně umělec skutečně šťastnou ruku a vybraní kolegové dodali jeho námětu i hudebnímu uchopení vzácně autentický prožitek. Například "Tajný místa" s Kateřinou Marií Tichou se přesně potkala s polohou, ve které písničkářka čímsi připomíná Zuzanu Navarovou a která se tolik osvědčila i na jejím debutovém albu "Sami".

Zmínku si jednoznačně zaslouží také "Nikdo nemá být sám" coby netradiční vánoční píseň. Zatímco jiní interpreti v těchto týdnech chrlí svoje kýčovité ódy na bezbřehý sváteční optimismus, Lipo nezapomíná na ty, pro které je závěr roku těžkým obdobím. Také hlas Lenky Nové v popěvku pro ni netypicky hymnickém tady do celku perfektně zapadl - a to ještě v závěru čeká na posluchače moment překvapení v podobě sboru.

Ke konci už albu bohužel trochu dochází dech. V "Neodvrátíš svou tvář" to muzikant s mírou patosu i moralismu přehnal a rozlučkové "Vrány" se pokoušejí o trendům nakloněný zvuk. Mladý zpěvák Jan Braun, který se dříve zaskvěl v poetické "Salome", zde zpívá nepříjemně vysoko a afektovaně. Je to úkrok, který nedává smysl v kontextu hudebně spíše oldschoolové desky ani celé Lipovy kariéry.

Přesto jsou "Příběhy" počinem, který fanoušky určitě nezklame. Jen málokterý hudebník na naší scéně totiž dokáže dlouhodobě držet svůj vytyčený směr, v němž zůstává autentický, jedinečný a obsahově silný. Lipovi se to navzdory drobným zádrhelům i tentokrát podařilo.