Scházíme se dva dny po pražském křtu tvého nového alba. Jak akci hodnotíš s odstupem času?

Užil jsem si to moc. Mělo to speciální atmosféru. Do příprav jsme se vložili urputně a minimálně energií od lidí se nám to vrátilo zpátky. Momentálně mám tu nejlepší kapelu, co jsem kdy v životě měl, a stát s nima na pódiu je pro mě kouzelnej moment.

Viděla jsem tě prvně naživo a velmi jsi mě zaujal. Kde se v tobě bere to showmanství? Byl jsi takový odjakživa?

O tom jsem nepřemýšlel. To by měli asi posoudit ostatní, zda jsem showman. Když je dobrá energie mezi lidmi, člověk se na pódiu nechá unést a spousta situací tak vznikne neplánovaně a přirozeně.

Deska, která se křtila, nese označení "II", debut se jmenoval "I". To byl záměr od začátku svoje řadovky jen číslovat? Proč ses rozhodl pro tento koncept?

Doteď jsem svoji práci na hudbě 7krát3 viděl v jakýchsi epizodách. Album "I" byl start, který mi díky jeho úspěchu otevřel možnosti spolupracovat s nejlepšími. Toho jsem se chopil a do druhého alba "II" jsem zatáhl bezmála 27 lidí, kteří se na tom hudebně podíleli. V tom vidím tu návaznost.

Celé se to uzavře tím, že se bude vydávat double vinyl, kde si obě desky budou hovět vedle sebe a vinyl bude mít určitě sběratelskou hodnotu.

Kmotrou byla snowboardistka Eva Adamczyková, rozená Samková. Výběr jsi odůvodnil tím, že někde v rozhovoru uvedla, že před závody poslouchá tvoje tracky. Na to jsi narazil náhodou, nebo ti o tom někdo řekl?

Ten rozhovor na mě kdysi někde vybafnul. Ptali se jí v něm právě, jakou hudbu poslouchá před výkonem. Eva zmínila mě, což mě strašně potěšilo. Věděl jsem, že chodí na mé koncerty. "II" má vizuálně ledovou poetiku a mě napadlo, že by to měla pokřtít právě Eva.

A ty jsi její fanda? Sleduješ sport?

Její úspěchy nemohou nikoho minout, zná ji každý.

Na pódiu dominovala i tvoje obrovská hlava vyrobená z ledu. Stejná je i na obalu. Jak tě to napadlo a kdo ti to pomohl zrealizovat?

Speciálně na show byla vyrobena socha v nadlidské velikosti, která se během koncertu v reálném čase roztékala. Proces tání byl nasvícený a promítaný za mnou a nesl symboliku pomíjivosti - něco, co je krásné, na čem si dá někdo záležet, může zmizet v proudu času. Když jsem odcházel z Lucerny, loučil jsem se s roztávající sochou odloženou ve sprchovém koutě. Další den jsem zjistil, že se jí zmocnil Jakub Kohák a tahal ji po pražských barech. (smích)

Pro sochu jsem jel den před koncertem až na druhou stranu republiky k panu Marianovi Maršálkovi. V Česku totiž není moc sochařů, co tvoří z ledu. Byl to zajímavý pocit, svoji podobiznu vozit přes celou republiku v termoboxu.

Ona celá ta deska má pozoruhodný vizuál. Co má symbolizovat? Prý je ovlivněný poetikou starých přírodovědných dokumentů slavného francouzského oceánografa Jacqua-Yvese Cousteaua. Prý jsi viděl film o něm a zasáhlo tě to. Jak to tedy je?

Vizuál tvořil můj brácha, který je grafik. S ním dělám velkou část vizuálů. Vyrazili jsme společně s ním a s fotografem Davidem Urbanem do vědecké knihovny v Českých Budějovicích a začali hledat motivy ze starých knih. Kouzelným okamžikem bylo, když jsem sáhl po knize Jacqua Cousteaua, kterýho jsem vždycky ctil pro jeho obětování pro objevování a pro jeho životní příběh. Fotografie z knihy jsme nechali naskenovat tak, abychom nepřišli o jejich patinu, a stejně tak jsme přistupovali k analogové fotografii. Chtěli jsme maximálně využít hmatatelnýho světa, a tak jsme používali minimum počítačových a speciálních efektů.

Proč tam jsi ty s tou hlavou?

Je to symbolika pro ty lidi, co mě doposud objevili. Takové poděkování pro ně.

Tebe objevili kritici docela rychle. Za první desku tě Akademie populární hudby ocenila Andělem. Jak s tebou zamíchalo toto ocenění? Byl to na tebe bič pro další tvorbu?

Bič a zároveň motor udělat něco lepšího a posunout to ještě dál.

Na aktuální studiovce ti mimo jiné hostuje Rytmus. Bylo těžké ho ukecat na feat?

Musím s pokorou říci, že to příliš těžké nebylo. Poslal jsem mu track, který byl z velké části hotový, a zpětně si vzpomínám, že jsem si byl skoro jist, že ho to bude bavit.

Někde jsem se dočetla, že píseň "YoYo" s Erikou vznikla na songwriting campu. Můžeš k tomu prozradit více?

Na songwriting campu na Šumavě, kde byla spousta producentů (Německo, Velká Británie, Skandinávie, východní země, …) vznikl track s názvem "YoYo". Dělali jsme na něm s anglickým producentem Joshuou Jamesem a s Marcellem z České republiky. V průběhu roku jsem ho ještě domazloval se svou kapelou. Měl jsem v plánu k němu přizvat hosta tentokrát něžného pohlaví. Eriku jsem objevil na slovenským labelu Ruka Hore a okamžitě mě zaujala svým feelingem a talentem.

Ostatní songy sis psal sám?

Zhruba polovinu tracků jsem produkoval já ("Digitální spirit", "Mini briliant", "Když to mám nabitý", …). Z producentů se na nahrávce dále podíleli Roman Holý, DTonate, Ondřej Pivec, RH+ nebo právě Joshua James.

Jak vzpomínáš na spolupráci s Romanem Holým nebo Ondřejem Pivcem?

S Romanem Holým to probíhalo během covid éry, kdy muzikanti byli smutní, že nemůžou vystupovat, a my jsme si tu chvíli nahradili tím, že jsme mohli tvořit hudbu. Tvořili jsme u něj ve studiu v Sušicích. Prodírali jsme se skrze jeho beaty a skicy. Zastavili jsme se u jedné písně s Romanovým pianem a kytarou Miroslava Chyšky a já jsem automaticky začal broukat aktuální melodii z Headphones. Roman mě okamžitě zastavil a pravil, že to je to ono. Pak už jsme na tom začali intenzivně makat.

Počátek spolupráce s Ondřejem Pivcem byl naopak během koncertu, jehož se on účastnil pouze jako návštěvník, když přiletěl na pár dnů do USA. Byla to pro mě veliká čest. Dali jsme se po vystoupení do řeči a padl nápad, že bychom se mohli potkat ve studiu. Slovo dalo slovo, a vznikl track "Bleju vibe", který jsme pak na dálku ladili, když Ondřej odletěl zpátky do New Yorku.

K Romanovi vzhlížíš už od svých dvanácti let, J.A.R. a Monkey Bussines byly kapely tvého mládí. Co udělat duet s Matějem Ruppertem? Případně vyjet s MB na turné?

Nebránil bych se tomu. Určitě se mnohokrát potkáme na stejný stagei. Jsme malá země a krásných akcí je tady spousta.

A co jsi říkal na remix "Headphones" od Mr. Moustache? To jsi mu zadal ty, nebo se toho zhostil sám?

Sám s tím přišel a prosil mě o a cappellu. Jeho remix se mi hrozně líbil a během 14 dní jsem se rozhodl, že to vydám okamžitě, co jsem vydal originální verzi, a že k tomu ještě natočím trochu tanečnější klip. Na mém YouTube kanálu teď můžeš najít rovnou dvě verze.

Prozradil jsi, že hodně spoluprací sis domluvil přes Instagram. Je to budoucnost lidstva?

Je to přítomnost. Dneska je nekonečně mnoho způsobů, jak se propojit, je to jedním z plusů dnešní doby. Z platforem je jasně mnohdy přehledně vidět, co ten druhý dělá, jaké je jeho portfolio. Díky tomu se můžeme lépe propojit.

Vystupuješ s kapelou. Všimla jsem si personálních změn - za bicíma jsem neviděla Tomáše Konůpku a nezvučil tě Kužel. Co bylo příčinou výměny?

Kužel zvučil jen ze začátku a Tomáš měl vždy hodně projektů a teď se věnuje svému sólovému. Jsem samozřejmě vděčný za všechno, co do toho tihle kluci vnesli. Teď mám stabilní skupinu . Dream team složený z Filipa Ernsta za bicími, Petr Bidlo na basu a Jan Uvira na klávesy.

Třeba tam někdo ještě k nějaké zajímavé příležitosti přibude, když budou vhodné podmínky.

Co bys byl rád, aby tam přibylo?

Vždy je prostor pro nějakou nadstavbu. Během křtu s námi vystupovaly smyčce ze S.V.A tria. Na albu jsou dva songy, kde figurují smyčcové nástroje. Na křtu jsme to tedy interpretovali přesně tak, jak je to na desce.

Často tě doprovází Igor Ochepovsky - jak se potkaly vaše cesty?

Na to vzpomínám hrozně rád, protože Igora jsem znal ještě dřív, než znal on mě. Ten, kdo má rád instrumentální hudbu, ví, že Igor je v Česku třída. Sledoval jsem ho a měl rád vždycky jeho hudbu. Měl jsem v plánu ho požádat o sólo do rozdělanýho tracku "Tygrovanej sprej". Byl jsem na scéně krátkou dobu a trochu jsem se styděl ho oslovit. Když jsem ale vydal "Promiň", napsal mi naopak on sám, že je to hrozná mrda, že se mu to líbí. Stalo se to ve stejnou dobu, když jsem mu chtěl psát sám. Jeho sólo je epic. Spolupracujeme spolu nadále. Často s námi vystupuje jako host. Pro menší kluby máme připravený set s DJem a právě s Igorem.

Máš někoho vysněného, s kým bys chtěl pracovat?

Je tady hodně lidí, co dělají velkou službu hudbě a s kterými si dokážu představit spolupráci, ale zároveň chci dělat svoji produkci i nadále.

Máš docela rozeznatelný rukopis. Bylo a je obtížné najít skulinu na trhu, abys byl originál?

Asi ne, dělám, co se mi líbí, a to, že jsem trefil skulinu, to nějak přirozeně vyplynulo.

Jaké pro tebe bylo období spojené s koncem BiggBossu?

Komunita, kterou vybudovali, nadále funguje i přesto, že ohlásili svůj konec. Pořád se scházíme a makáme na věcech, co mají přesah a smysl. Jsme stále v kontaktu a nadále taháme za jeden provaz.

V tiskovce stojí, že jsi "kometa českého hudebního nebe"...

Věřím, že každý má svoji kometu. Když se podíváš v noci na oblohu, tak se každý zaměří na něco jiného. Každému bude svítit ta jeho hvězda tou správnou intenzitou.

Prohlásil jsi, že vzniká málo muziky, u které by se mohli lidé milovat. Má být tvá tvorba oním průkopníkem?

Myslím, že na mých albech se najde spousta songů, u kterých se dají dělat samé hezké věci. Je tam spousta nálad, které můžou vyplnit různé chvíle.

S tebou jsou celkově spjaté vizuální prvky, design, potrpíš si i na svůj styl v oblíkání, dáváš si práci s tím, abys byl originální a elegantní. Jaký je tvůj vztah k módě? Třeba ta bunda, kterous měl na křtu. Nechal sis ji šít speciálně?

Ano, měla to na starosti Debbie Brown. Miluju to.

Jaký nejoriginálnější kousek máš doma?

Mám jich spoustu. Jsou to kousky mnoha brandů, fashion značek a mnohé z nich ani nejsou příliš známé. Těžké vypíchnout jednu. Podstata tkví v jejich kombinaci. Tím získají tu správnou auru. Tvoje aktuální nálada může rozhodnout, jakou zvolíš barvu. Oblečením můžeš vyjádřit to, co přichází zevnitř. Svůj postoj, náladu, charakter. Všímám si toho i v ordinaci na pacientech.

Teď se koukám na tebe a přemýšlím, jakou máš náladu.

Teď jsem oblečený celkem normálně. Včera během koncertu na mě bylo upnuto spousta pozornosti a teď si zase od ní můžu chvilku odpočinout. Proto jsem si vzal něco jednoduchého a obyčejného.

Mluvíš hodně do svých merch kousků?

Impuls a nápad jdou téměř vždy ode mě. Pak oslovím někoho šikovného, kdo by to mohl zpracovat. Například Petra Janošťáka, mýho bráchu nebo Kateřinu Olexovou.

Evidentně si libuješ ve vizuálním stylu devadesátek. Čím tě tak baví?

Věci se vracejí v periodách. Vyrostl jsem v devadesátkách, určitě mě ovlivnily. Mám je rád. Není to tak, že bych chtěl komunikovat skrz určité období. Velkou měrou do toho promlouvá i současnost.

Když vystupuješ, pódium je jenom tvoje, soudě aspoň podle toho, jak ses po něm pohyboval… Když trochu odbočím - jak se udržuješ v kondici? V souvislosti se svou profesí fyzioterapeuta jsi uvedl, že "preventivně by měl každý žít aktivně a každý by se měl hýbat". Co děláš ty?

Co mě sužuje, je nedostatek spánku - poslední dobu jsem spal kolem pěti hodin denně. Jinak se ale snažím hýbat, chodím běhat, cvičím jógu. Mám to rád, cítím se líp. Nejsem ten typ, co by chodil každý den do fitka se formovat. Dělám to kvůli dobrému pocitu ve své tělesné schránce.

Také jsi prohlásil: "Hudba mi pomáhá ve fyzioterapii nevyhořet." Je to asi oboustranné, ne?

Je to tak. Stejně tak mi pomáhá fyzioterapie nevyhořet v hudbě. Hudba je často zaměřená na vlastní ego. Ve fyzioterapii je to spíše směr zevnitř ven. Setkávám se navíc s různými lidskými osudy, které mě vracejí zpátky na zem a nutí mě přemýšlet o základních lidských hodnotách - zdraví, rodina a tak dál. Osudů vidím denně opravdu hodně, ať jsou to nehody nebo závažná tělesná postižení. Náplní života takových lidí je z velké části to, aby se vypořádali s těmito komplikacemi. Některé hodnoty považujeme za samozřejmost, ale když je ztratíš, ztrácíš i možnost plnit si své životní cíle. Je tenká hranice mezi tím mít a nemít tyhle základní hodnoty.

Zaznamenal jsi větší zájem o své fyzioterapeutické služby od doby, co jsi známější?

Občas se objeví z různých koutů republiky někdo, kdo se o mé praxi dozví prostřednictvím rozhovorů a podcastů a je mu blízký můj přístup natolik, že se objedná do mé ordinace. Zatím ale nijak svoji tvář nepropaguji za účelem toho, aby se ke mně valili pacienti.