Skupina The Garden pochází z Kalifornie a tvoří ji dvojčata Wyatt a Fletcher Shearsovi. Jejich nezávislý label Vada Vada je pojmenován podle jejich vlastního hudebního stylu Vada Vada, který pro ně znamená "naprostou svobodu projevu bez hranic a pokynů". Tento filozofický přístup ke tvorbě je slyšet ve většině položek jejich diskografie, tu letošní nevyjímaje.

Nové album, které vznikalo v centru Los Angeles, čerpá z odkazu jihokalifornského hardcoru a britského punku, ale pokračuje i v experimentech s elektronikou a zvukem drum 'n' bassu, kterým je duo známé.

Skladby na "Horseshit on Route 66" jsou poutavé a vděčí za to snad i podivné atmosféře, kterou tato dvojčata umějí vytvořit. Efekty a tónové posuny přicházejí, vycházejí, pohybují se za vámi... Skoro jako kdyby měl chaos nějaký řád.

Otvírák "Haunted House on Zillow" začíná promluvou ženy, která vysvětluje, že v domě jsou duchové. Následuje zvuková stránka na úrovni punku. A ničím se neliší ani skladba "OC93", která perfektně navazuje na předchozí, načež se v polovině zlomí v trochu jemnější verzi s nádechem rockabilly.

Ve "Freight Yard" je slyšet o něco víc elektroniky než v uřvanějších předchůdcích. Až na F word, které se zde poměrně často opakuje, je tahle píseň svým způsobem snad i decentní. Tedy v porovnání s ostatními - na romantiku a jemnost můžete u téhle kapely totiž zapomenout.

Pokud by se někomu zastesklo po starším zvuku Vada, Vada, pak je tu song "X in the Dirt", ve kterém jsou slyšet povědomé riffy. Člověk jako by se vrátil do éry desky "haha". Pryč jsou ale časy, kdy se kluci stylizovali do pachucos. Místo pestrobarevných obleků totiž nasadili děsivé šaškovské kostýmy. Co bude příště?

V rozlučkové "At the Campfire" nechybí spousta děsivých zvuků, jako je duchařský smích na začátku skladby. Když si to vezmete kolem a kolem, celé album působí, jako kdyby nás Shearsovic dvojčata vzala na procházku strašidelným hradem.

"Horseshit on Route 66" je o něco zábavnější deska než předchozí počiny téhle experimentální kapely. A to přesto, že nabízí osvědčenou směs punku, electra, metalu a dalších alternativních stylů. Schopnost The Garden pohybovat se v žánrových experimentech a ohýbat zvuky dohromady dala vzniknout kolekci originálních písní, které se snadno poslouchají a zároveň se neberou vážně. Je vidět, že bratry baví dělat to, co dělají, a pravděpodobně v tom budou pokračovat i nadále. Jejich letošní album rozhodně předčilo očekávání.