S remixováním hudebních klasik to máte těžké. Jedna část posluchačů vyznává názor, že dobové záznamy by se měly ponechat tak, jak byly. Dodávají, že nejlépe vystihují autenticitu, a často připojují jistě trefnou poznámku, že již tenkrát se pro nahrávku udělalo zvukové maximum a nyní už jde jen o prodej stejného zboží s novou nálepkou. Lidově řečeno: v první řadě se jedná o peníze.

Té druhé části se naopak otevírají pověstné dveře do jiných světů a dle jejich mínění upravená verze konečně vyjadřuje vše, co chtěl autor říci, neboť ve své době technicky narážela na své limity. A tak tito posluchači s radostí objevují třeba utajené vrstvy jednotlivých nástrojů, které spadly ze stříhacího stolu v době finalizace díla nebo byly celkově upozaděny. Hledají dříve neslyšenou dynamiku, rozložení jednotlivých kanálů a ve své podstatě tak trochu novou nahrávku.

A jak dopadla floydovská klasika "Animals", kterou si v několika verzích můžete pořídit i v našem shopu? Mezi kterými názory se nachází? Pro odpověď se pokorně vraťme nejprve na samý počátek.

Desátou studiovku vydali Pink Floyd původně v lednu 1977. Natáčelo se v Londýně, netradičně naproti Abbey Road ve studiích Britannia Row (a v duchu punkové myšlenky: zvládneme to sami, rychle a hned - i když o punku ještě bude řeč), především v průběhu roku 1976. Desku produkoval samotný band ve složení David Gilmour (kytary, zpěv), Nick Mason (bicí), Roger Waters (basa, kytara, zpěv) a Richard Wright (klávesy). Výsledek dosáhl na druhé místo ve Velké Británii a třetí v USA a je považován za jedno z nejlepších děl kapely.

Jedná se koncepční album, nevypráví však příběh, který by se zaměřoval na lákavé téma společensko-politických poměrů Británie v polovině 70. let. Zároveň je úkrokem od hudebního stylu skupiny. Je to dílo atypicky temné a nefloydovsky agresivní. Je doslova odpovědí formace na punk a nechtěně položilo základy melodického progresivního metalu. Však se k jejímu dědictví odkazují takové veličiny jako Tool, Dream Theater či remixérský mistr a představitel nové progmetalové vlny Steven Wilson.

Sbírka vzájemně lehce nesouvisejících, avšak tematicky si blízkých písní popisuje zjevný sociální a morální úpadek společnosti a přirovnává lidské charaktery ke zvířatům. Waters se nechal volně inspirovat "Farmou zvířat" George Orwella. Texty tedy zobrazují různé třídy lidí jako zvířata.

Prasata tloustnou a dychtí po moci, kterou touží mít nad ostatními. Prahnou po penězích, vyhrabaných i v těch nejtemnějších (nejšpinavějších) místech našeho světa. Jsou na vrcholu sociálního řetězce, který klesá dolů k ovcím.

Ty jsou zde vyobrazeny jako bezduché stádo, které následuje ty, kteří k němu promlouvají, a bezmyšlenkovitě dělá to, co mu bylo řečeno. Mezi tím vším vztekle pobíhají psi jako obchodní šéfové. Snaží se být zadobře s vepři a zároveň chtějí být silným pánem submisivním ovcím.

Přestože od roku 1977 uplynula dlouhá doba, album rezonuje zmíněnými tématy dodnes. Ikonický obal zobrazuje nafukovací prase, známé jako Algie, plující mezi dvěma kouřícími komíny elektrárny Battersea. Temnou kulisu dodávají výjevu tmavé mraky nasvícené sluncem kdesi na vzdáleném horizontu. Autorem myšlenky je samotný Roger Waters, realizátory byli dlouholetí spolupracovníci skupiny Storm Thorgerson a Aubrey Powell z Hipgnosis Studios.

Pro hlavní motiv byl vybrán pohled na budovu zmíněné dosluhující tepelné elektrárny. Kapela si objednala německou společnost Ballon Fabrik, která dříve konstruovala vzducholodě Zeppelin, a australského umělce Jeffreyho Shawa. Díky jejich spolupráci se zrodil dvanáctimetrový balón v podobě vepře, kterého se tvůrci 2. prosince 1976 pokusili vmanévrovat mezi dva komíny. Současně byl připraven střelec pro likvidaci Algie v případě, kdyby se něco pokazilo.

Bláznivější pokračování této historky nevymyslíte. Nepříznivé počasí práci zdrželo, manažer Steve O'Rourke však opomněl rezervovat střelce i na druhý den. Balon se kvůli silnému větru uvolnil z ukotvení a zmizel z dohledu. Přeletěl letiště Heathrow, což mělo za následek paniku a zrušené lety. Představit si výraz pilotů, kteří spatřili ve vzduchu létající prase, které mohlo doslova způsobit katastrofu, není příliš složité. Jak asi vypadalo hlášení na řídicí věž?

Figurína čuněte nakonec přistála v Kentu na pozemku jednoho farmáře, rozzuřeného tím, že vyděsila jeho krávy. Resumé? Další pokus o nafocení se opakoval, ale protože první fotografie elektrárny se ukázaly jako lepší, byl použit snímek z prvního dne a prase Algie, zdroj všech nesnází, do něj bylo přidáno formou fotomontáže z jiné fotografie profesionálního fotografa Howarda Bartropa, který objekt vyfotil z okna sousedícího obytného bloku.

Na "Animals" je často pohlíženo jako na začátek Watersovy dominance. Napsal všechny texty a je mu připisováno autorství většiny hudby. Nicméně kytarová práce Davida Gilmoura se zde dá hodnotit jako jeho doposud nejlepší. Jeho hra byla vždy vynalézavá, na této desce však lyrická sólová kytara nabírá netypicky naštvaný tón, který je v souladu s temnými, často pesimistickými tématy.

Jak již bylo uvedeno, tento počin je na hony vzdálený od spacerockového "The Dark Side Of The Moon" či jemného, ambientnějšího, klávesovějšího "Wish You Were Here". "Animals" dlí na samém konci přiznávané trilogie. Zvukově je temnější a zahalenější. Působí svíravě tísnivým dojmem. Je naladěn do temných až basových tónů - s výjimkou úvodní a závěrečné, na akustickou kytaru odehrané "Pigs On The Wing (1&2)". Jedinou známou jistotou jsou zde bicí Nicka Masona, které zůstávají tepoucím srdcem PF.

Zbývající "Dogs", "Pigs (Three Different Ones)" a "Sheep" jsou svým tvarem rozsáhlejší a vrstevnaté eposy. Každý z nich hovoří jinou hudební řečí a větví se do dalších obrazů, které ožívají se štěkajícími psy v potemnělém městě, chrochtajícími vepři a zpívajícími skřivany, kteří z temné dystopické oblohy shlížejí na pasoucí se, bečící, pokorné ovce. Waters se prostřednictvím temné vize světa plného nezdravé touhy po chamtivosti a moci vypsal ze všeho, co ho frustrovalo a co tehdy neměl rád.

Jak dopadl remix tohoto slavného díla z roku 2018, o který se postaral James Guthrie? Snad poprvé, s výjimkou posledních remixů Beatles a Genesis 1970-1975 či naší miškovské dvojky, se mi dostala do ruky nahrávka, na níž je na první poslech slyšitelný rozdíl mezi původním a novým mixem. Vlastně jsem nadšený. Ačkoli mám původní desku velmi naposlouchanou, překvapilo mě, kolik věcí se tady dá nyní slyšet a nakolik bylo vše vylepšeno. Nutno podotknout, že ve prospěch celku, nikoli jen nějakých drobných maličkostí.

Zvuk je měkčí, křehčí a mírně se blíží atmosféře dvou předchozích alb. To však neznamená, že by nahrávka ztratila něco ze své původní naléhavosti a temnosti. Je však čistější prostorovější a hlasitější. Velkou změnou prošla dynamika a zejména Masonovy bicí doznaly výrazných změn.

Zpěv je slyšitelně vytažen více vpřed. Technických úprav dostála i Watersova basa, která je nyní o dost čitelnější. Zvukové efekty tu a tam přetrvávají déle, mnohdy se přitom objevují i tam, kde původně nebyly. Dá se říci, že hned vedle Gilmourovy kytary tvoří zvláštně temný nástrojový ambient, zvyšující dramatičnost a tíživost dané kompozice.

Zabijácký moog či přiostřené sólo na syntetizér v "Dogs" zamáčknou posluchače do sedačky a nepustí jej. Akustická kytara, hrábnutí do strun, tu a tam kytarové sólo či Wrightovo jemné piano a jeho pověstné nebeské varhany vyvěrají na povrch jako vulkán v Pompejích a tvoří doplňující malebné vrstvy, které vše propojují.

Doslova kličkují mezi známými fundamentálními základy z původní nahrávky, tvoří syntetické pojivo, načež po vzoru vzduchových bublin nakonec vystoupají na povrch. A nad tím vším, i po těch letech, létá onen albatros ze skladby "Echoes" ("Meddle" 1971), jen tak vzdáleně, skoro neslyšně každým mávnutím křídel a svým bolestným zavzlykáním připomíná, kde celý příběh této trilogie začal.

Krom povedeného mixu tu je i nový obal alba z dílny Auberyho 'Po' Powella. Představuje elektrárnu Battersea přebudovanou na lofty a obchodní centrum. To dodává původnímu titulnímu portrétu ikonické stavby zvláštní pocit měnícího se světa.

Monumentální industriální objekt zůstává v obležení jeřábů (mírně připomínajících právě Watersovu show z roku 1990 "The Wall - Live In Berlin"). Prosakující kouřovou clonu však nahradila souvislá, mračny zahalená obloha, vyjadřující leitmotiv díla - nezdravou touhu po moci a vše, co Roger Waters stále ještě nemá rád a pravděpodobně nikdy mít rád nebude.

"Animals" samozřejmě není ani punk, ani metal, byť vznikalo v turbulentní době, ne nepodobné té dnešní. Po čtyřech a půl dekádách od vydání lze tuhle desku vnímat jako jakési pojítko mezi oběma rockovými subžánry. V roce 1977 byli Pink Floyd na černé listině takzvaných dinosaurů. Nejen punkové hnutí doufalo, že jim a všem podobně smýšlejícím bombastickým uskupením učiní přítrž. Oni se však zřekli tehdejší úspěšné punkové vějičky, razantně ji odmítli (tento styl je ostatně nikdy nezajímal) a šli jinou cestou. Počali kolem sebe stavět, i kvůli neblaze známým vznikajícím trhlinám ve vztazích mezi jednotlivými členy, neprostupnou Zeď.

Remix tohoto díla potěší obě dvě na počátku zmíněné skupiny. Řadí se k těm technicky velmi povedeným, žádným způsobem tedy nenarušuje punc původní nahrávky a zároveň ji dělá svěží a novátorskou. Duch Pink Floyd, i po všech možných rozkolech, žije dál. Nové podání nahrávky "Animals" se paradoxně stalo kolekcí, jež se zvukově vyrovná svému slavnějšímu předchůdci "The Dark Side Of The Moon". Nelze dát jiné než nejvyšší hodnocení.

P. S.: Vzhledem k tomu, že neexistují kvalitní dobová videa Pink Floyd z doby, kdy hráli skladby z tohoto alba, byly použity záznamy z koncertu Rogera Waterse.